V neděli 11. června se v sále ZUŠ konala dlouho očekávaná premiéra nového kusu ochotnického divadla LOĎ – komediální hra anglického dramatika Brandona Thomase Charleyova teta. Po loňském úspěchu Gogolovy Ženitby jsem určitě nebyla jediná, kdo se na nové představení těšil, ale zároveň se trochu obával, jestli divadelníci dokážou udržet laťku nastavenou napoprvé tak proklatě vysoko. Vás, kteří se na představení teprve chystáte, nebo dokonce váháte, zda vůbec přijít, ale můžu ujistit: LOĎi to šlape čím dál tím lépe.

Charleyovu tetu napsal Brandon v roce 1892, na divadelních jevištích se tedy drží už jedno a čtvrt století. Vypráví příběh dvou univerzitních studentů z Oxfordu, Charleyho a Jacka (Jan Menšík, Roman Šebl), kteří se chystají požádat o ruku své vyvolené Amy a Kitty (Lenka Coufalová, Pavlína Šeblová). Doba si ovšem žádá přítomnost důvěryhodné osoby, kterou se má stát Charleyova tetička z Brazílie (Julie Menšík Čákiová). Teta se ale zdrží na cestě a slečny už se blíží. Ve chvíli nouze požádají nápadníci svého přítele lorda Babberleyho (Vladimír Čmelík), aby sehrál roli tetičky. Jde mu to výborně, i když je tetička na svůj věk poměrně extravagantní: například si zhluboka loká whisky a s velkým gustem kouří doutníky. Pověst o jejím miliónovém dědictví ovšem na místo přiláká dva nápadníky (Pavel Tahal, Marek Coufal), čímž se pro veselého lorda situace stále více komplikuje až do okamžiku, kdy dorazí skutečná teta se svojí chráněnkou Ellou (Jana Tahalová).

Parádní kulisy, dobové rekvizity a slušivé kostýmy doplnily výborné herecké výkony všech aktérů. Pro režisérku Kateřinu Kapounovou určitě nebylo jednoduché zhostit se hry, kterou má na repertoáru mnoho českých divadel a v jejíž hlavní roli příležitostného transvestity proslul Lubomír Lipský. Úspěch celého kusu totiž stojí a padá právě na uchopení role falešné tetičky, tedy postavy veskrze komediální, jejíž charakter se odráží v jakoby vážných rolích ostatních postav, na prknech libčické Základní umělecké školy zahraných ve všech případech velice soustředěně. Za zmínku stojí také výborně zvládnutá role sluhy Brasseta (Vladimír Marek), který bez mrknutí oka řeší ty nejpodivnější nápady svého pána.

V libčické interpretaci hry se v hlavní roli představil Vladimír Čmelík. Ten se ujal své úlohy vskutku se ctí, pokud se to ale o roli takto ztřeštěné dá vůbec říci. Jeho postava se ve hře nejprve zdráhá takovou komedii vůbec sehrát, ale když se do toho pustí, vzápětí divákům oznamuje: „Začíná se mi to líbit!“ – po čemž jedna taškařice stíhá druhou. Výkon Vládi asi nejlépe charakterizovala nejmenovaná paní učitelka místní mateřské školy, která pravila: “Ten malej Čmelda mi ve školce tak zlobí, ale když tady vidím jeho tatínka, musím mu to všechno odpustit”. Inu, komediální vlohy se asi nesou rodem Čmelíků do dalších generací…