Autem je to z Libčic do Líbeznic 27 kilometrů a tu vzdálenost ujedete zhruba za půl hodinky. Pokud se svezete přívozem do Dolu, je to od nás do Líbeznic dokonce jen málo přes deset kilometrů.  Tak blízko a přece si obě obce v některých ohledech nemohou být vzdálenější…

Následujícím příspěvkem bychom chtěli ilustrovat, proč ve městě není dobré šetřit na projektech, proč jsou některé dokumenty pro obec podstatné a proč obci neprospívá, když se strategický plán považuje jen za cár papíru, který se musí nechat vypracovat, hlavně proto, “aby byl”.

Úvodní srovnání

Asi by nemělo cenu se v Libčicích poměřovat s Prahou. Milionová, statisícová ba i desetitisícová města mají jiné starosti a možnosti. Když ale připustíte, že i vajíčka se mohou trochu lišit, pak ze srovnávací tabulky vychází Libčice a Líbeznice “jako vejce vejci”. Posuďte sami.

Libčice nad Vltavou okres Praha-západ, kraj Středočeský kraji, na levém břehu Vltavy 13 km severně od centra Prahy 6 km jihovýchodně od Kralup nad Vltavou počet obyvatel: 3 335 (z toho: 1693 žen a 1642 mužů) průměrný věk: 40,5 roku	Líbeznice okres Praha-východ, kraj Středočeský, na pravém břehu Vltavy 2 km severně od hranic Prahy na hlavní silnici I/9 z Prahy do Mělníka počet obyvatel: 2 602 (z toho: 1310 žen a 1292 mužů) průměrný věk: 36 let
první písemná zmínka o Libčicích pochází ze zakládací listiny Břevnovského kláštera z roku 993. V roce 1159 daroval král Vladislav II. Libčice maltézskému klášteru v Praze.	první písemná zmínka o obci pochází z roku 1236. Obec je zmíněna v právním dokumentu, psaném středověkou latinou, ve kterém se král Václav I. zříká vymáhání dávek a věnuje statek (villa Lubeznic) kapitule pražské, zastupované kanovníkem Marquardem.
památky: buďme k sobě upřímní, kromě kostelů v zásadě žádné škola, školka, obecní knihovna… policie: služebna státní policie fotbal: AFK Libčice (naposledy 6. v A1A – Okresní přebor – což je o třídu výš než Líbeznice) Sokol od roku 1909 ostatní sporty: házená, stolní tenis, šachy… hasičský sbor založen 1890 (Libčice) respektive 1882 (Letky)	památky: jsou na tom stejně, kostel a tím to končí škola, školka, obecní knihovna… policie: obecní fotbal: 1. FC Líbeznice (naposledy 6. v A2A – III. třída oddělení A – pokud tomu někdo rozumí) Sokol od roku 1920 ostatní sporty: stolní tenis, šipky… hasičský sbor založen 1886
zdroj: wikipedia.org a czso.cz (k 1. 1. 2016)

Opravdu, tyhle dvě obce jsou si podobné, i když to nejsou jednovaječná dvojčata. A co dál?

Co se povedlo v Líbeznicích

Pusťte si film. Není to žádná sebechvála ani propaganda, ale nezávislý pohled architekta Adama Gebriana v pořadu “Gebrian versus…” na internetové televizi Stream.cz. Nám věřit nemusíte, můžeme být zaujatí, můžete nám vyčítat osobní rovinu; takže si udělejme výlet za hranice obce a dejme slovo odborníkovi.  

Pokud se koukat nechcete, v rychlosti shrňme – v Líbeznicích dokázali v poslední době:

• dát důstojný vzhled radnici,
• to samé se povedlo i s domem služeb
• a se zdravotním střediskem (které patří městu)
• klenotem je pak nová přistavěná část školy (srovnej s libčickou školkou)
• a přilehlé hřiště, které slouží škole, ale zároveň je otevřeným veřejným prostorem pro celou obec
• navíc dokončují novou tělocvičnu (o té se v pořadu nedozvíte)

Na začátku toho všeho byla vždy ambice udělat věci pořádně – hezky, funkčně, nadčasově. A v rámci takového zadání se vždy šlo za odborníky, aby zadání naplnili a pokud možno přibalili něco “navíc”.

Netvrdíme, že právě některý z uvedených domů či projektů je v Libčicích potřeba. Jde nám o přístup, který k tomu v Líbeznicích zaujali.

…versus Libčice

Dokoukáno, zpracováno? Tak si ještě jednou připomeňme, že jsme jen o něco větší obec než Líbeznice (což by měla být nakonec spíš výhoda, ne?). O čem by takový pořad byl, kdyby se točil v Libčicích? Při tvorbě, úpravě a opravě veřejných prostor u nás v Libčicích architekta, urbanistu, či jiného odborníka na tvář města nepotkáte. Ne, že by se tu nevyskytovali, jen je k tomu nikdo nepustí. Kvalitní promyšlený na míru připravený projekt je interpretován jako lejstro, které celou věc komplikuje a především zbytečně prodražuje. A diskuse s veřejností je odmítána mantrou “o potřebném klidu na práci”.

Možná mě teď zarazíte – máme tu hezké “Oranžové” hřiště, povedla se rekonstrukce fasád MŠ a ZŠ, ta proběhla pod vedením architektů… …to už je ale dávno a bylo to za jiného složení vedení radnice – na získání grantu a provedení nemá současný Liběhrad sebemenší zásluhu, i když se nestydí se tím tu a tam chlubit.

A nějaká koncepce?

Pojďme si “naše projekty” a přístup k nim shrnout:

• Náplavka: Minulé léto se div už nestavěl most pro cyklisty přes řeku a podomácku nebetonovala náplavka (pamatujete? “…taková cena je moc. Sami to vyasfaltujeme o dost levněji, nebo tam in-lineistům nasypeme kačírek…). Jenže kde je tomu projektu konec? Minulé léto se k němu – proti všem libčickým zvyklostem, takže to jde – svolávalo veřejné slyšení. Možná si vzpomenete, že se na něm (dovolte mi tu lehkou nadsázku odkazující na danou událost) dohadovala podoba zábradlí.
• Kulturní dům: Chvíli předtím se kupoval a rekonstruoval kulturní dům. Nejdřív se koupí a poopraví (vždyť tu naše holka chodila do tanečních!) – a pak se mu přiřkne nový účel. Ten se pak do hotového nějak napasuje. Prý ta touha stále není mrtvá. Sluší se poprosit: Nechte ho soukromým investorům, ať mu vdechnou možná jinou, ale živou náplň.
• Školka: hrozně dlouhou dobu se nedělo vůbec nic. Pak vznikl projekt na výstavbu dvou tříd, který byl na poslední chvíli nahrazen jiným pouze s jednou novou třídou. A největší “výhodou” finální podoby přístavby je, že “projekt byl v ceně”, tudíž se “zbytečně nevyhazovaly peníze” – i když proklamovanou dotaci město nakonec nezískalo.

• Nové třídy ve škole: že je prý ve škole málo tříd (učeben) a mělo by se přistavět pro družinu… Těžko říci, zda o tom někdo opravdu reálně uvažuje, doufejme, že ne. Selský rozum snad nelže, když nám říká, že před dvaceti lety bylo ve škole dvakrát tolik dětí – a vešly se. Ledaže by dnešní děti byly víc než dvakrát takové?
• Sportovní hala: Po Libčicích kolují zvěsti o výstavbě házenkářské haly – báječné velké sportoviště (kdo by ho nechtěl? Já ano!). Ale opět bez diskuse s veřejností, bez účasti odborníků, spíš tak jako tajně. No a tak nezbývá, než si položit otázku: Bude to – s odkazem na místní “architektonickou” tradici – průmyslový výrobek s projektem v ceně montáže (nafouknutí)? Pak hezkou zábavu na prvním městském plese v “novém”. Ví někdo, jak se bude provoz zařízení financovat? Možná ano, ale nikomu to nepoví.
  Doplněno: v Líbeznici se staví dál. A pořád se klade důraz na kvalitu. Takhle bude vypadat jejich nová tělocvična vedle fotbalového stadionu (se zázemím pro fotbalisty, skauty…). Co u nás?

Inspirace pro libčickou halu? Tohle právě nyní staví v Líbeznici. Víc se dozvíte, pokud kliknete na obrázek.

• Plovárna: Opakovaně špatná kvalita vody na libčické plovárně loni v létě přiměla město k pořízení alespoň části technologie. Přiznejme jim kladný puntík. Voda je opravdu o něco lepší, i když průzračná tedy nadále není (stále najdete maminky, které tam své děti nepustí z obavy o jejich střední ucho). Po promarněné šanci postavit tu něco funkčního, která se naskytla po požáru budovy plovárny, je to další městská investice v objektu. Ale je to už opravdu všechno, co plovárna potřebovala? Čeká se s dalšími úpravami na to, až někdo spadne do obří jámy vzniklé zmenšením bazénu? Či až náletové rostliny naruší statiku zajištění?
  Možná se na tu díru zapomnělo. Plovárna stojí, je to reálný aktuální městský majetek, na kterém je hezky vidět, jak se město o “své” umí starat. A je na místě se ptát: jaký z toho máte pocit? Vidíte tu nějaké vize? Nebo se věci  řeší, teprve když nastanou? Každý si zhodnoťte sám.

Zapomenutá ozdoba libčické plovárny.

• Náměstí: Žhavá novinka v našem výčtu. Pokud jste to propásli, pak vězte, že pár týdnů zpátky byla zahájena přestavba náměstí. Tedy v usnesení, na papíře. To se odhlasuje koupě dvou domů. A až se zbourají, tak tam dáme doprostřed třeba betonové květináče. Odborník, který by řekl, které dva domy koupit a zbourat (nebo tři, čtyři, žádný?), či jak to vůbec celé udělat, by byl drahý. Náměstí přece pozná každý, na to nejsou třeba školy.
• Policejní stanice: Aktuální přestavba knedlíkárny/cukrárny na policejní stanici? Jak kvalitní byla příprava, když se v minimalistické rekonstrukci (předělat příčky, nasadit mříže, zvenku to bude úplně stejné) objeví méněpráce v hodnotě přes půl milionu a více práce za víc než milion (myslím, že rozdíl to celé prodražuje o 600 000 Kč).

• Koncertní sál ZUŠ: A o koncertním sále v zahradě ZUŠ jste už slyšeli? Nevíte náhodou, zde se tím myslí již stojící dřevěné pódium, či město opravdu plánuje přistavět za školou další budovu? Nakonec projekt už přeci máme… To nemůže být moc jiné, aby se nedal recyklovat projekt na nový pavilon školky.
  V Libčicích je zkrátka architektem každý, kdo si už někdy na zahradě stloukl kůlnu.

Možná jsme tu nevyčetli všechny načaté libčické projekty. Pokud vám nějaký váš oblíbený chybí, podělte se v komentářích pod článkem. Dokážete si ale představit, co by to udělalo s městským rozpočtem, kdyby to všechno znamenalo víc, než jen takové řeči? Co má prioritu? Nebo si plivneme do dlaní a postavíme to všechno najednou?

Možná náš seznam obsahuje utopické nesmysly. To by bylo jen dobře. Ale jak to poznat? Žijeme ve městě řízeném spolkem iluminátů, kteří se o plány rozvoje svěřeného spravovaného prostoru neradi dělí. Skoro by se až chtělo spekulovat, že záměrně. Mýlí se ten, kdo by došel k závěru, že je to jen proto, že v přehršli nekoncepčních plánů veřejných se dobře skryjí ty naprosto konkrétní soukromé?

Píšeme tu dnes o Líbeznicích, protože si myslíme, že jiná města mají výhodu – mají otevřenou veřejnou diskusi, mají a berou vážně důležité dokumenty jako je strategický plán. Odborníky ani laiky, kteří mají zájem nabídnout svůj názor, se nesnaží odstavit a zastrašit. V takových dokumentech si definují své potřeby a svá slabá místa, určují priority. Jimi se pak řídí, podle nich pak shánějí zdroje na financování svých snů a dlouhodobých plánů. Kéž by tomu nebylo jen v Líbeznicích, ale i v Libčicích.

Ofinku zvládneme sami

Ne na každé radnici musí nutně sedět architekt, ale stačilo by k důležitým věcem nějaké občas pozvat. Možná se s tím pojí vyšší vstupní náklady, které se zprvu mohou jevit jako zbytečné. Ve finále to však většinou vyjde opačně.

I v Libčicích máme pár míst, která by zasloužila pohled odborníka, ale momentálně se s nimi jen “prostě něco udělá”. V Libčicích nejsou odborníci, kteří rozumí městské architektuře, vítáni: ruší při práci. Z radnice vychází jednoznačný názor, že je to prostě drahé a zbytečné, se vším povětšinou svépomocí vystačíme sami. Copak má někdo teď čas a um hledat příslušné dotace na megalomanské projekty, když pár betonových truhlíků na květenu doplněných podobnými nožkami laviček poslouží svému účelu také?

Příměr na závěr:  Jednoho dne usoudí rodič malého pacholátka, že mu vlásky už opravdu lezou do očí. Kadeře je třeba zkrátit. Mohlo by se utratit za kadeřníka, ale nač takový výdaj? Hrnec a nůžky máme! Stačí jen odchytit potomka, posadit a udržet ho v klidu na židli. A pak jen šmik, šmik, nevrť se nebo ti vypíchnu oko, ještě tady šmik. A hotovo… Výsledek většinou neodpovídá původní představě… Ale co na tom, splnil praktický účel zvládli jsme to. A příště může tatínek ostříhat maminku, máme přeci i strojek, fén a natáčky… Nepovedený střih příroda brzy napraví a dá nám druhou šanci, třeba to bude stačit a příště zajdeme ke kadeřníkovi. To se ale u rekonstrukcí v majetku města rozhodně jen tak nestane. A v Líbeznicích už dlouho chodí do kadeřnické oficíny, čehož si všimli i odborníci se svým pořadem na stream.cz.

Netušíte náhodou někdo, jak se bránit vandalství? Nemáte někdo fotku pěkné a udržované libčické cedule?