Několik čtenářů našeho webu nám po shlédnutí videozáznamů z jednání zastupitelstva o pozemcích nad koupalištěm položilo prostou otázku: Jak je možné, že zastupitelé pan Urbánek, paní Lužová a pan Hudek mohou v bodech, které se toho týkají, hlasovat? Když patří mezi vlastníky těch pozemků, nebo k nim mají příbuzenský vztah, a tak jsou jasně v postavení konfliktu osobního a obecního zájmu?
Už se to někdy stalo?
Nejprve se podívejme do minulosti. Pamatuji si případ, kdy se libčická zastupitelka vzdala hlasování, protože zastupitelstvo rozhodovalo o zájmu jejího příbuzného. To bylo v době prodeje Kulturního domu a zastupitelka Marta Tolarová to považovala za projev čestného jednání. Ze současných zastupitelů stejně reagovali na své střety zájmů Ilona Chrtová, Tereza Nehasilová a Jiří Lain.
Pokud bychom v historii našeho města pátrali po dalším střetu zájmů, bylo by takto možné nazírat situaci, kdy město rozhodovalo o stavbě ulice Ke Studánkám. V této lokalitě měl své zájmy pan radní Vladimír Urbánek.
Stejně tak by bylo možné posuzovat například i situaci zastupitele Františka Hudka při každoročním schvalování návrhu rozpočtu města, protože jeho firma má kontrakt na údržbu městského veřejného osvětlení.
Jak se k tomu staví předpisy?
Střet zájmu při hlasování v radě města a v zastupitelstvu řeší dva zákonné předpisy:
- zákon o střetu zájmů (2006)
- a zákon o obcích (2000).
Je mezi nimi drobný rozdíl. První bere v případě obcí v potaz jen tzv. uvolněné zastupitele (ti, co berou od obce mzdu) a funkcionáře (starostu a radní). Druhý zákon mluví o zastupitelích bez výjimky.
Co je střet zájmů?
Původní zákon o střetu zájmů z roku 1992 užíval citlivější definici: „Střetem veřejného zájmu se zájmem osobním se rozumí takové jednání, popřípadě opomenutí veřejného funkcionáře, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž veřejný funkcionář zneužívá svého postavení k získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu.“ Byl kritičtější k projevu konfliktu zájmů v tom, že si všímal důvěryhodnosti veřejné osoby s rozhodovací kompetencí a považoval ji za tak významnou hodnotu, že měla být zákonem chráněna.
Aktuálně platné zákonné vymezení střetu zájmů už není tak ohleduplné k veřejné důvěryhodnosti reprezentantů občanů. Lze ho shrnout takto: střet zájmů označuje nebezpečí, kdy by veřejný funkcionář (zastupitel) mohl využít svého postavení k získání prospěchu pro sebe nebo jinou osobu.
Jak se tedy mají chovat zastupitelé při projednávání věci, v níž mají hájit veřejný zájem a současně je s ní spojen osobní zájem alespoň jednoho z nich? Zákon jim rozhodně neupírá možnost účastnit se debaty, navrhovat usnesení ani hlasovat. Formálně mají jedinou povinnost – oznámit nejpozději před hlasováním, že jsou nějak na věci osobně zainteresováni. Tu naši tři zastupitelé v případě projednávání Plánovací smlouvy splnili. Pragmatickým pohledem na věc však v sobě upozadili loajalitu ke slušnosti, kterou projevili jejich předchůdci v situaci střetu zájmů, a hlasování se účastnili.
Posuzovat s citem
Ke střetu zájmů v běžném životě může dojít, zcela se tomu vyhnout nedá. Jak se v takové situaci zachovat? Zákon definuje pouze nutné minimum, konkrétní situace pak vždy vyžaduje citlivý přístup a určitou morální výši všech zúčastněných.
Jsou střety zájmů, které jsou výhodné pro město i konkrétního zastupitele. Zastupitel František Hudek je jako garant dobrého stavu veřejného osvětlení pro město vhodnější, rychlejší a spolehlivější, než firma odjinud. A to ani nemusíme brát v potaz jeho skvělou profesní pověst a slušnost.
Když se sedí na dvou židlích
O povaze střetu zájmů tří zastupitelů v případě jejich pozemků nad koupalištěm zatím nelze tvrdit nic víc, než že vyvolává pochybnosti o zastupitelské důvěryhodnosti tří v úvodu zmiňovaných občanů.
Při červnovém projednávání bodu „Plánovací smlouva lokality Z4-FP2 nad koupalištěm“ byly chvíle, kdy nikdo z přítomných neměl jistotu, zda městský radní a zastupitel Vladimír Urbánek v daný okamžik mluví z pozice majitele pozemků, jehož cílem je s pomocí městských peněz ušetřit při budování přístupové komunikace ke svým parcelám, nebo zda jakožto zastupitel hájí veřejné zájmy města.
Jeho urputná snaha přes svůj „střet zájmů“ nechat návrh smlouvy zastupitelstvem schválit vynikla ještě víc, když přesvědčivá argumentace opoziční zastupitelky Petry Peleškové jasně pojmenovala všechny vady projednávaného návrhu, čímž demonstrovala, jak nedbale ji rada města (jejímž je pan Urbánek členem), liběhradská právní expertka i ostatní koaliční zastupitelé studovali. Naprosto oprávněně ji paní Pelešková nazvala právním paskvilem.
Pokud bychom na celé věci měli najít pozitivní aspekt, pakjetřebavyzdvihnout, že tyto argumenty našly sluchu u koaličních zastupitelů Jiřího Laina a Víta Penížka – věc v libčickém zastupitelstvu málo vídaná, většinou se hlasuje čistě podle „stranických“ notiček. Ti patrně pochopili, že přijetím navrženého znění smlouvy by mohli město vystavit hrozbě nevýhodných závazků a finanční odpovědnosti.
A špatná zpráva? Zbytek koalice, včetně tří zastupitelů osobním zájmem bezprostředně spjatých se smlouvou, hlasoval „Pro“ její přijetí. Ta naštěstí (alespoň prozatím) nebyla hlasy opozice a pánů Laina a Penížka schválena.
Názor pozorovatele této kauzy a autora úvodníku
Když pozemky v katastru obce kupují místní občané, je to dobře. Vidím v tom jistou míru záruky, že se pozemky nestanou předmětem čisté spekulace a něco kloudného pro urbanistický rozvoj města na nich může vzniknout.
Proč se ale zastupitelé vládnoucí koalice, ať vlastníci či nevlastníci takových pozemků, nezabývají důkladnou přípravou na jednání? Proč nepřemýšlejí o projednávaných dokumentech přiměřeně kriticky? Proč správně nevyhodnotí rizika, že se zapletou do střetu zájmů až do úrovně porušení pravidla o hospodárném nakládání s majetkem a finančními prostředky obce? A proč potom vyčítají opozici, že jim toto nebezpečí názorně vysvětluje teprve během jednání zastupitelstva, když sami mají k dispozici úřední aparát i prostředky, aby návrh smlouvy předem seriozně zhodnotili?
Tato laxnost zmiňovaných zastupitelů vyjadřuje oslabené vědomí zodpovědnosti veřejného činitele a zbytečně zpochybňuje jeho důvěryhodnost. Která však už bohužel není předmětem legislativní úpravy střetu zájmů.
Jednou z příčin “pomalého rozvoje” Libčic je slabý důraz na etickou dimenzi veřejné správy a z ní vyplývající podkopávání mechanismů kontroly efektivity vynakládání veřejných prostředků (viz kontrolní výbor, redakční rada LN, apod.). Jakýkoli veřejný výdaj bez řádné kontroly, byť může být sebelíp motivován, je neefektivní veřejný výdaj, respektive nejde prokázat, že je efektivní. Libčická radnice je v tomto ohledu jako základní škola, kde si žáci mezi sebou opravují a známkují písemky. Prostě si to mezi sebou nějak oznámkují, ale už se nedozvíme, jestli se danou látku opravdu naučili, nebo jestli náhodou jen nenapsali místo dostatečné chvalitebnou.
Ve slušných obcích každý veřejný činitel musí vždy aktivně předcházet střetu zájmů a všech rozhodnutí, které by ve svém důsledku znamenaly přesun peněz z “peněženky veřejnosti” do “vlastní peněženky”, se musí důsledně vyvarovat. To platí dvojnásob, pokud z pozice veřejné funkce rozhoduje o kapitalizaci svého soukromého majetku. Hlasovat i přes zjevný střet zájmů je sice legální, ale vůbec to není dobrý nápad. Nikdo totiž pak nemusí věřit, že jednali v souladu s péčí řádného hospodáře a že nevyžili veřejné prostředky k soukromým účelům. Svým jednáním se tak mimo jiné sami a nastálo zbaví možnosti jasně prokázat, že jednali v souladu s jim svěřeným veřejným mandátem. V tom případě kontroluje ateisty jen jejich vlastní svědomí a věřící jen pán Bůh. A pokud se pamatuji, tak už na základní škole nám paní učitelka v Občanské nauce říkala, že porušení střetu zájmů je důvodem k rezignaci na funkci. Starosta obce, pokud má zájem mít před občany morální kredit, by měl dotčené zastupitele vyzvat ke zvážení jejich ne-setrvání ve veřejné funkci. Všem to prospěje.
Pomineme-li etickou dimezi, tak v rámci vlastního posouzení střetu zájmů jsou pro občana-voliče k dispozici v podstatě dvě velmi nedokonalé alternativy. Buď se může spolehnout na svůj instinkt a jednoduše uvěřit, či neuvěřit. To je varianta, která nevyžaduje vůbec žádné přemýšlení a která reflektuje pouze obyčejnou míru sympatií k daným osobám/k sobě než věcné posouzení situace. Je to lehké a nezodpovědné, a tudíž i velmi lákavá volba. Nebo se může spolehnout na svoji logiku a podívat se na srovnatelné příklady. Jistě existují v okolí podobné obce v podobné situaci řešící podobná rozhodnutí. Lze se tedy jednoduše podívat okolo a z veřejně dostupných dat si spočítat, zda a jaký podíl z hodnoty investice umožněné veřejnými výdaji byl nástroji plánovací smlouvy či jinými nástroji refundován do veřejného rozpočtu obce. Na základě výsledku takové srovnávací analýzy si pak lze udělat jasný finanční obrázek, jak kvalitně byla realizována péče řádného hospodáře o veřejné prostředky, jestli obec na nové výstavbě získala či tratila. Je to pracné a odpovědné, tj. práce jen pro kvalitní zastupitele. Opravdu chytrá obec má tato “investiční čísla” připravená dopředu a říká je veřejně jak občanům, aby předešla možným desinterpretacím, tak potenciálním developerům, aby měli od začátku jasno, za jakých pravidel se v obci staví a mohli tomu přizpůsobit svůj podnikatelský plán.
Z Á P I S č. 19/2016
z jednání rady města Libčice nad Vltavou konaného dne 29. 8. 2016
Přítomni: Ing. Pavel Bartoš, MBA, Ing. Vladimír Urbánek, František Hudek (Setkání vlastníků?)
Omluveni: Ing. Jiří Lain, Ing. Vít Penížek, Ph.D. (Je to náhoda, že zrovna ti dva a právě na tomto jednání absentují, když minule nehlasovali pro? Manus manum lavat? Já tam taky nebyl!)
…
8/19) Návrh na změnu územního plánu
Majitelé pozemků v lokalitě nad koupalištěm podali návrh na změnu územního plánu spočívající v drobné úpravě ploch veřejné zeleně. (Sami sobě to navrhli? Já si tedy sám sobě návrhy většinou schválím. Kvůli “drobné úpravě” by asi nebylo nutné měnit územní plán? )
Starosta na základě výsledků geologického průzkumu navrhl, aby se město a další majitelé pozemků v dané lokalitě připojili ke změně. (Není náhodou tím “dalším majitelem” město? V zájmu města je primárně rozšiřovat veřejnou zeleň, nic jiného. PS: geologie je o kamení (to je ta vrstva pod půdou), nikoli o zelení. Učivo 4. třídy základní školy. To opravdu jde na základě neznalosti učiva ZŠ nejde zdůvodňovat rozhodnutí Rady města? Ostatní radní zjevně nečtou příspěvky svého kolegy půdoznalce v Libčických novinách.)
Usnesení: Rada města doporučuje zastupitelstvu města zahájit proces změny územního plánu v lokalitě nad koupalištěm.
Jak má chudák občan poznat, jestli to doporučuje Rada města majíce chránit veřejný zájem (= mají rádi Libčice), nebo jestli to doporučují vlastníci pozemků chránící svoje soukromé zájmy (= mají rádi peníze)? Dozvíme se 19. září. Pokud chtějí jako správní Libčičtí patrioti darovat městu bezúplatně pozemky pro rozšíření parku na Náměstí svobody, tak jsem pro. To bych jim k tomu i tu bronzovou sochu sehnal. K tomu by ale teď nebyla potřeba změna plánu.
Usnesení bylo přijato.
Zodpovídá: starosta
zdroj: http://www.libcice.cz/dokumenty/1028-rm-c-19-2016.%2019-2016%20zápis%20web.pdf
Měl jsem tyto komentáře vydat tiskem. I po šesti letech jsou aktuální. Alespoň se veřejně ví, kdo z místních je nemorální a na fair play kašle. A taky se ukazuje, komu je to celé jedno, má-li z toho osobní prospěch. Prostě obyčejná hamižnost a prospěchářství.
A taky se ukázalo, které z místních figurek jsou obyčejné skety, byť se tváří na veřejnosti žoviálně a hází nohsledům ohlodané kosti.