Leckdy o Libčicích váháme: jsme vesnice, nebo město? Dovoluji si odpovědět: hlavně obec! Obec ve smyslu rozumné organizace společenského, a tedy i politického života. Obec, nikoli stádo nebo stáda lidí, poslušně a zvykem klopýtající za svým pastýřem. Nic nového pod sluncem. Můj oblíbený superman českých dějin Karel Havlíček popsal už dávno, co se tím myslí. Dlužno dodat, že od Havlíčkových dob se v Čechách, stejně jako jinde ve světě, vede boj o podobu takové obce. A divné je, že zdaleka v něm nevítězí jen lidé nejrozumnější, kteří vidí na více let dopředu, ale spíše fanfaróni velkých, jednorázových gest. Takoví, když jim dojde dech, hodí se dobře těm, kteří je vodí jako loutky na špagátu, kam sami chtějí. Všechny libčické spolky a strany, které jdou do voleb, nabídnou voličům více či méně lidí rozumných, kteří by se uměli dohodnout v zastupitelstvu tak, aby se vzájemně nehonili jak nadmuté kozy. Ale klíčová otázka voliče by měla znít – kde je ten, který bude umět obec tvořit, spojovat její síly a sám sebe tím chránit před pokušením být jen pastýřem?

„Lidé jsou pohromadě, bydlí jeden vedle druhého, v jedné obci, v jedné společnosti, ale nepomyslí a nevědí proč a nač. (…) Pouhé pohromadě bytí, vedle sebe bytí beze všelikého vědomí, bez vzájemnosti není ještě obec, a nejlepší příklad takové společnosti vidíme při stádě… Taktéž by se obcí nazývati neměla vesnice neb městečko, kde lidé pouze vedle sebe bydlí, toliko sobě překážejíce a škodíce, aneb žádného šlechetného vyššího společného účele nemajíce. Proto jest obec, jest společnost, aby co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly: pásti se ale může každé zvíře samo, k tomu nepotřebí stáda. Stádo jest jenom pro pohodlí, pro zisk pastýře, ale obec má býti pro pohodlí, pro zisk všech.“

Karel Havlíček Borovský