S laskavým svolením autora vám nabízíme příspěvek inspirovaný několika tweety. Je čas, kdy se možná nemusíme brát tak vážně a je tedy vhodná příležitost aplikovat vědu na netradičních místech.

Takže dnes vám tu zcela “seriózně” poradíme, jak naložit se svým životem, a k tomu ke všemu za to ani nebudeme vybírat kurzovné. Pokud v tom nemáte jasno, v dnešním příspěvku najdete odpověď na otázku: “Kudy v Libčicích do hospody”.

Jeden obrázek vydá za 1000 slov

A tak s ním začneme, tady je:

Vytvořit tuhle mapu tak, aby správně fungovala a podávala správné výsledky, stálo určitě docela dost práce. A co na ní vidíte? Libčice a hlavně libčické ulice a libčické domy precizně doplněné o informaci, kolik v nich přebývá obyvatel. Všude tam, kde vidíte půllitr, se nachází jedna libčická hospoda.

Výsledkem pak je přehledná mapa, která prezentuje “spádovost” jednotlivých hospod.

Poznámka: tady máte mapku ve vysokém rozlišení ve formátu pdf: Kudy do hospody.pdf

K čemu to je pijákům?

Tak já samozřejmě doufám, že jste si na mapce dohledali svou spádovou hospodu a odteď v tom nebudete dělat binec a obsadíte si v ní svůj štamgastský stůl. (Zkušený návštěvník určitě hned pozná, že autor mapy štamgastem rozhodně není, protože některé z podniků uvedených v mapě už jsou nějakou dobu zavřené, naopak tu chybí oblíbený sezónní stánek u řeky, který je sice v katastru Dolan, ale blíže Libčicícím.)

No jasně, takhle to nefunguje. O tom, kam půjdeme do hospody, rozhodují i jiné věci:

• Do hospody chodíme nejen z domova, ale i po skončení volnočasové aktivity. Takže Na Žíněnce nejspíš skončíte po tenisovém zápase, Na Hřišti po fotbalovém tréninku a v Kulturáku, pokud se tam zrovna odehrává nějaká kultura.
• Některé podniky máte také cestou, třebas z nádraží, z nákupu, anebo z vycházky se psem.
• Rozhoduje sympatie k provozovateli. Pokud se s majitelem odjakživa kamarádíte, nebo jste zamilováni do servírky, určitě rádi přidáte pár kroků (a bohužel jsou i tací, co pojedou autem…). Pokud jste se během první návštěvy nepřestali výčepního bát, asi vás napodruhé “spádovost” znovu nepřemluví.
• Jen málokdo nevnímá vzhled a stav provozovny. Někdo se lekne nóbl vybavení a hned ve dveřích se otočí (s tím u nás myslím problém nemáme), jiný zase nepřekročí práh zaplivané čtyřky.
• Piva v nabídce – někdo koukne na cenovku – ono pokud máte v plánu den co den vypít 12 piv, pak se vyplatí ohlídat si cenu za půllitr. Někdo by rád Únětice (ale to má smůlu), jiný jde na Plzeň.
• Zákazníka zajímá, zda aspoň něco vaří… …a to kdyby někde vařili doopravdy!
• Otevírací doby – v tom se v Libčicích hodně čaruje – jsou /byly tu hospody, kde nemáte nikdy jisté, jestli jsou otevřené. A jsou tu i takové, kde mají otevřeno, dokud se vám nechce jít spát (nebo na vlak do práce).
• Zda se uvnitř hulí hodně nebo málo – bohužel, jinou volbu zatím v Libčicích nemáme.
• Své sehraje i kompromis/ průsečík, pokud si chtějí popovídat kamarádi z různých konců obce.

K čemu je to doopravdy

V praxi by se podle toho měl rozhodovat podnikatel – takhle se dozví, které místo mu skýtá největší startovní výhodu. Pokud svou hospodu povede dobře, bude milý na hosty a všem u něj bude chutnat alespoň průměrně, bude to stačit. Má velkou šanci, že posbírá příslušnou návštěvnost z blízkého okolí a že ho hospoda uživí.

Mapa jasně ukazuje, proč se na Libčické plovárně nájemci střídají a končí v slzách (stačilo by přidat parametr výškového převýšení a akcie téhle provozovny by letěly ještě níž) i proč je dobré usilovat o sokolskou Žíněnku – bronzového medailistu libčické spádovosti dopovaného pravidelným přísunem sportovců z celého městečka. Skol!

Ten, kdo si vybere hospodu s malým spádem, se daleko víc nadře. Je to stejné jako na vodě: kde není proud, musíte víc pádlovat. Nedá se dopředu říci, že v oblasti, kam to mají lidé daleko, nemáte šanci. Jen budete muset přidat něco navíc.

Dobrý příklad: v malé zapadlé vesničce na Vysočině, kde byste hospodskému žádné štěstí nevěštili, prosperuje nádherná venkovská restaurace. Pokud si chcete dát jedno z jejich pěti jídel, musíte mít dopředu rezervaci. To navíc, co nasává do “špatného místa” (ono je tam tedy celkem dost hezky) hosty z celé republiky je fakt, že majitel a zároveň šéfkuchař prošel několika michelinskými restauracemi a svůj podnik tím ozvláštnil. Jde to, ale tenhle pán má plachtu, do které mu duje svěží větřík vypouštěné michelinky.

Zapomeňte na hospody

Tahle mapa aplikovaná na hospody je i přes použití seriózních metod a vygenerovaná přesná čísla tak trochu legrace. Ale taková čísla a podrobné analýzy se dnes běžně používají. Podrobné statistiky a dobří číselní analytici jsou nezbytnou součástí úspěšných sportovních týmů. Třeba před letošní sezónou takového číselného mága najal hokejový Liberec. A jak se zdá, i díky tomu se úspěšně vyhýbá tzv. “mistrovské kocovině.” Zámořské ligy – hokej, baseball, basketbal, jsou čísly úplně posedlé. A výsledky jim dávají za pravdu. Kdo si dokáže vytáhnout správná čísla, má výhodu, sází na správné borce, používá správnou taktiku a vyhrává.

A tak náš příspěvek o libčických hospodách vlastně zakončíme trochu tradičně: je škoda, že se to takhle v Libčicích nedělá.