Moc děkujeme firmě LUGI (tedy hlavně Michalu Peřinovi) za pozvání do Uhelného mlýna, ta budova má své kouzlo. Škoda, že je obyčejně od zbytku Libčic oddělena závorou a přísným vrátným.

A děkujeme všem, kteří se přišli podívat s námi, protože včera večer Uhelný mlýn hučel lidskými rozhovory jako včelí úl. A lidi, co si zaujatě povídají se sklenkou vína v ruce, se pak na sebe spíš budou usmívat i až se potkají na ulici. A kdo se na vás na potkání usmívá, s tím se přeci vždycky rádi dohodnete.

Pokud Vám nevyšel čas, určitě si ho vyšetřete příště. Sto let starý kus továrny může být krásný, když se to správně zařídí. A pokud se chcete podívat, o co jste přišli, tak přikládáme pár fotek.

PS: Ano, nechtěli nás odtud pustit! Ale to byl noční hlídač, který musel na obchůzku.