V neděli 4. června uvedlo Libčické ochotnické ďivadlo (Ď ve slově divadlo není překlep, jde o věrný přepis) premiéru své již třetí velké hry. Po Ženitbě z roku 2015 a loňské Charleyově tetě letos ochotníci představili pod názvem Jak na lásku dvě povídky inspirované Boccacciovým Dekameronem. Soubor se možná nechal inspirovat představeními, která jsme loni viděli v rámci obnoveného Libčického divadelního podzimu. Vděčnému vesnickému publiku předvedl divadelní kus plný zamotaných milostných vztahů a odlehčené renesanční morálky.

Povídka z Florencie

V první části nazvané Povídka z Florencie se blýsklo hned několik největších hvězd LOĎi – Marek Coufal jako Marco, Julie Menšíková jako jeho žena Julia, Jan Menšík jako Giovanni a Lenka Coufalová coby jeho žena Leonora. Dva páry, nerozluční přátelé, společně holdující zálibě v pití vína a bujarých večírcích. Zdánlivě nelogické prohození manželek – nebo manželů – oproti skutečným hereckým párům se brzy vysvětlí, když Giovanni začne úspěšně svádět Julii a duchapřítomný Marco na oplátku svede Leonoru. Několik intimních scén zůstává tak říkajíc v rodině. LOĎ zřejmě nahlédla, že s jiným obsazením by lechtivé scény stěží vypadaly tak věrně a přirozeně.

Povídka z Padovy

Druhá povídka nás zavede do Padovy. Vdovec a obchodník Paolo Tahalini (Pavel Tahal) se chystá provdat svou dceru Paolinu (Pavlína Šeblová). Ta se však zamiluje do chudého malíře pokojů Roberta (Roman Šebl). Až lstí, do které je zapletena vdova od vedle Serena (Jana Tahalová), se Paolině podaří přesvědčit otce, aby přijal Roberta coby partnera Paoliny. Opět jsme svědky několika pikantních momentů, které však nepřekračují hranice hereckých manželství. LOĎnící tak vtipně vyzráli na nástrahy, které jim uchystal Boccaccio a jeho uvolněná renesanční morálka. V menší roli Robertova bratra Filippa se představí Vladimír Marek, který si svým minimalistickým, ale velmi jistým a přesvědčivým projevem říká o větší roli.

Třetí na podzim?

Po libčických kavárnách se již delší dobu proslýchalo, že soubor původně chystal povídky tři, ale zejména z důvodu délky představení budou nakonec uvedeny jen dvě. Doufejme, že vynaložené úsilí nepřijde nazmar a diváci budou mít možnost shlédnout i třetí povídku, obsazenou hvězdami, které se dnes neukázaly, a to nejpozději na příštím divadelním podzimu.

Celkově mělo představení skvělý spád. Děj se neustále valil kupředu a povídky tak nakonec i přes svojí skutečnou délku působily velmi svižně. Je patrné, že herci a s nimi celé divadlo získávají své ostruhy a od poslední hry opět urazili velký kus cesty. Nezbývá než jim popřát úspěch na scénách po celém středočeském kraji (a možná ještě dál) a těšit se na další premiéru.