V pondělí 4. prosince hostil Kulturní dům tradiční akci tanečního oddělení ZUŠ Libčice „Než přijde Mikuláš“. Na úvod se sluší poznamenat, že sál byl plný k prasknutí a není divu.

Na prknech, která znamenají svět, se během celého večera vystřídalo 8 souborů s neuvěřitelným počtem 84 tanečnic a tanečníků.

Diváci po vystoupení všech tanečních souborů nadšeně aplaudovali a bylo jedno, zda se jednalo o nejmladší školkové děti, nebo o soubor dospělých tanečnic. Dlužno dodat, že se nejednalo o povinný zdvořilý rodičovský potlesk. Ti, kteří sledují vývoj tanečního oddělení v posledních letech pravidelně, se shodují, že zraje jako víno.

Část večera patřil tradičním choreografiím, například divácky vděční „Pavouci“, nebo staronový Svatý Martin za živého doprovodu pěveckého sboru, došlo však i na spoustu nových nápaditých choreografií (Vlaštovičky, V podzimní mlze, O jablíčku, Kouzelný kaštánek, Ve hvězdách, První sníh, Klubíčko vzpomínek).

Za zmínku určitě stojí také představení „Ztraceni v horách“ v provedení dospělé sekce TO. Naprostým překvapením byl nově vzniklý chlapecký soubor s choreografií Sami v lese, který ukázal, že scénický tanec rozhodně není pouze doménou dívek.

Závěrem bych rád poděkoval pedagožce Lucii Charouzové za její nevšední práci. Líbí se mi, že její choreografie nejsou jen řadou naučených „hezkých pohybů“. Každé představení sleduje určitý příběh, kterému děti rozumějí a vědí, proč a co tančí. Je vidět, že náročnost choreografií se vždy přizpůsobuje zkušenosti jednotlivých souborů. Nejmladší se učí základní orientaci v prostoru, vnímání vlastního těla a hudby, starší se pouštějí do náročnějších variací. A to nejdůležitější nakonec. Je vidět, že to tanečníky i tanečnice baví.

Poděkování patří i rozsáhlému realizačnímu týmu. Kateřině Judové za kytarový doprovod, Danielu Fiedlerovi za autorskou hudbu, moderátorům – nejstarším tanečníkům, Janě Kejmarové a Martě Štrosové za pomoc při úklidu, maminkám česačkám, Malině za výzdobu, ochotníkům za zapůjčení konstrukce, fotografům, kameramanům a dalším dobrodincům 🙂

Přeji, ať se daří i nadále.

Jaroslav Hejnic