Ve středu 1. října chvíli po svátku sv. Václava jsme se s Kulíškem a hosty vydali do Úholiček na Podmoráňskou vyhlídku, kde jsme doufali, že bychom se mohli setkat s knížetem Václavem. Od vlaku jsme vyrazili směrem vzhůru za zpěvu kánonu: „Půjdem cestou dalekou, polem, lesem, pasekou, z bílé skály uvidíme v dáli hrady nad řekou.“ Jen co jsme minuli první „vodopád“, zastavili jsme se v lomu, abychom si na další cestu osedlali koně. Dřevěné. Každé dítě si koníka od Vaška Zavřela mohlo dotvořit po svém.

V druhém lomu jsme postavili parádní kamenný hrad a pak jsme do něj nanosili od potoka zásoby vody. Po svačině nás dál do kopce vedly poztrácené tolary z měšce knížete Václava – nebyly obyčejné, v každém se ukrýval malý úkol a odměnou za splnění byl jedlý peníz (alias club sušenka). Před vrcholem čekala ještě malá překážka pro koně a velká provázková pavučina přes cestu a už jsme mohli obdivovat výhled ze skály. Byla trochu mlha, takže až na hrady vidět nebylo, zato jsme dobře viděli na druhé straně řeky kapličku sv. Václava.

Zpěv svatováclavského chorálu k nám skutečně přilákal samotného knížete. Ten kluky pasoval na rytíře Koruny České a k její obraně jim předal meče. Z holčiček se staly dvorní dámy družiny sv. Václava a byly obdarovány krásným růžovým závojem.

Ti, kteří nikam nepospíchali, si s námi opekli chlebové hady na ohníčku. Teprve pak zamířili zpět na vlak. Kulíšci po obědě zamířili do stanu, který jsme jim na odpočinek postavili, a ve spacáčcích poslouchali pohádku O Šípkové Růžence. Někteří usnuli, někteří ne, ale odpočatí vypadali všichni. Cestou zpátky si děti hrály na závory, zkontrolovaly, zda hrad pořád stojí, a pak spokojeně nastoupily do vlaku směr domů…

Pokud chcete vědět víc o fungování lesní školky, podívejte se na www.kulisek.netluk.cz.

Kateřina Judová