Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2018.
Následující řádky přinášejí krátké nahlédnutí do budování v našem městě, jak se vše tvoří, ale i trochu boří.

Naše město řídí Rada města Libčice nad Vltavou, která je celkem pětičlenná. Jejím poradním hlasem pro budování je mimo jiné i Investiční komise (IK), která se schází k projednání svých nápadů zhruba dvakrát do roka. Má čtyři členy, kteří mohou být i z řad občanů, nejen tedy zastupitelů, předsedou komise je pan místostarosta a schůzí se  pravidelně zúčastňuje ještě starosta města a zaměstnanec úřadu na pozici správy majetku. Mimo to mohou jednání jako hosté navštívit i všichni zastupitelé. Pozvánka na schůze je jim pravidelně zasílána předsedou IK.

Jak lvové bijem o mříže

Pozvánku využíváme a schůzí se pravidelně účastníme.  Jen pak v Libčických novinách dost často nesouhlasíme s tím, co je občanům předkládáno. Například s tím, že veškeré práce, které se v naše městě provedou, nesouvisí s investicemi v pravém slova smyslu. Že jsou často občané v novinách upozorňováni na fakt, jak se opravují chodníky, ulice, fasády nebo dětská hřiště, jenže je to s těmi investicemi ve skutečnosti trochu jinak. Všechny opravy totiž nejsou investice, pouze se, stejně jako v jiných městech, i u nás musí veřejný majetek opravovat. Myslím, že je povinností každé radnice takové věci občanům zajišťovat a netřeba se pokaždé v městských novinách za to bít v prsa. Bohužel se tu ale nafukuje jen velká bublina a jako občané jsme neustále masírováni radniční propagandou, kolik se toho v našem malém městečku vlastně buduje. Ve skutečnosti se jen dost oprav nazývá investicemi, které však právě ve větší míře chybí.

Opravy a investice

O rozdílnostech v názorech, jak některé opravy pojmout, je těžké v krátkosti psát, protože dost věcí se dělá pouze ze setrvačnosti, na rychlost a hlavním kritériem je jen nízká cena. Výsledkem je všudypřítomná betonová zámková dlažba, betonové truhlíky na květiny. Opravy většího rozsahu se dělají bez projektů, protože například chtít vidět plochu před katolickým kostelem jinýma očima, které radní nemá, ale má je zcela neznámý architekt, jako by byla nadlidská síla a pro Libčice přeci zcela zbytečné úsilí.

Investice v pravém slova smyslu pak jsou druhou dlouhou kapitolou, ať již to vezmu od nahonem dostavěné vyhořelé části koupaliště v nedostatečné velikosti, přes náplavku, ke snaze koupit kulturní dům nebo postavit sál vedle ZUŠ, či komunitní centrum na křižovatce, která by se měla po přebudování tvářit jako náměstí.

Zpět k IK

V Investiční komisi mají zastupitelé šanci sdělit svůj názor. …třeba na zámkovou dlažbu, na stav veřejného osvětlení, na nutnost řešení parkování u školky a s tím spojeného řešení druhého vchodu, nebo na vybagrovanou díru před památníkem válečným obětem či díru za bazénem, ale nikterak tím nezměníte myšlení radních, tedy hlavních tvůrců všeho, co se dostane ke schválení do zastupitelstva a podle čeho se pak ve městě tvoří.

V jednom z úvodníků Libčických novin pan starosta vytýkal opozičním zastupitelům, že nezvedli ruce pro návrh investic ve městě, i když  se účastnili všech přípravných projednávání. Takové gesto považuji za naprosto zbytečné, zvlášť v případě, kdy jsou vládnoucí koalicí stejně přehlasováni..

Podle principu zastupitelské demokracie zastupujeme v obecním “parlamentu” zájmy našich voličů. Není nijak nepochopitelné, že zájmy různých skupin se mohou v něčem shodovat, v dalších věcech poněkud lišit a leckdy mohou jít i proti sobě. Neexistuje žádný rozumný důvod, který by velel všem hlasovat stejně. Tak se to očekávalo v tzv. Národní frontě, ale tu už naštěstí nemáme. Jsem za to velmi ráda, i když se v našem městě mezi sebou zaměňují opravy za investice.

Ilona Ptáčková, zastupitelka za Libčický občanský spolek LOS, povětšinou se za spolek účastnila schůzí Investiční komise, šest let byla zaměstnancem MŠ Libčice, v rámci příprav Strategického plánu je členkou pracovní skupiny pro Správu a řízení města