Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 2 / 2018.
Koncem května proběhly volby do školské rady, orgánu školy, ve kterém by se měli setkávat zástupci zřizovatele, školy a rodičů a povídat si o tom, co je trápí a co by se třeba mohlo zlepšit. Ano, škola svou zákonnou povinnost splnila, volby vyhlásila, zástupci rodičů byli zvoleni. Těch „ale“, které volbu provázelo, je ale na můj vkus až příliš mnoho a v důsledku opět poškozují samotnou školskou radu, která si těžko a už mnoho let buduje svůj prostor a hledá náplň.
Přes nízkou účast rodičů, zpackanou organizaci, díky níž se nejen mě, ale třeba i samotným kandidátům nepodařilo voleb zúčastnit, výsledek černě nevidím. Jsem ráda, že nás budou zastupovat zkušení a akční rodiče, kteří mají o dobré fungování školy prokazatelný zájem. A ráda bych jim touto cestou poděkovala a poblahopřála.
V květnu byli zvoleni Jaroslav Hejnic, otec dvou dětí 1. stupně naší ZŠ a učitel v místní ZUŠ, a Markéta Orvanová, maminka žáka 2. stupně, která dříve na libčické škole působila v roli pedagoga.
Největší ALE
To největší „ale“ je, že mnoho rodičů volby vůbec nezaznamenalo. Kanálů, kterými škola může informace šířit, je dnes celá řada. Škola využila svůj web a papírek předaný žákům. Přestože se poměrně pravidelně na stránky školy dívám, aktualita, která na webu visela 5 dní, mi unikla. A papírky, na kterých nebyl vyžadován podpis, se ke mně od dětí též včas nedostaly. Přitom škola disponuje maily všech rodičů a vzhledem k tomu, že volby probíhají jednou za 3 roky, zasloužily by si myslím i zmínku v obecních novinách.
Další ALE
Dalším „ale“ byl způsob hlasování. Jak a kde volit, i to byl pro rodiče oříšek. Volební urna se po dobu voleb přesunula z přístupné rodičovny k paní hospodářce, kde jsme po dobu vyučování, tedy mezi 8 a 16 hod, mohli hlas odevzdat. Pro pracující rodiče , a nejen pro ně, to není úplně vstřícný postup. Někteří měli obtíž i jen prolomit bariéru zvonků u vstupu do školy, jiní se pokusili svůj hlas poslat po dětech. Zůstal však dodnes v aktovce.
A ještě jedno další ALE
Dalším, sice formálním, ale neméně závažným „ale“ je porušení lhůt, které si samotná škola nastavila. Pokud by je totiž respektovala, musela by volby prohlásit za neplatné. Škola nedodržela ani třicetidenní lhůtu pro vyhlášení voleb, ani 15denní lhůtu pro zveřejnění kandidátů. Důsledek? Přestože je na webu školy uvedeno, že voleb se zúčastnilo 148 voličů, realita je poloviční. Každý zástupce žáka měl totiž hlasy dva. Lístek odevzdali rodiče přibližně 70 žáků, tedy necelých 4 tříd. A tříd je ve škole 13.
Řekli byste možná, že jde o nafouknutou bublinu. Tahle bublina ale úplně zbytečně snižuje důvěryhodnost školské rady, a potažmo celé základní školy. Navíc opakovaně – před třemi lety, se škola ani nezeptala rodičů, zda chtějí ve školské radě působit a po vlně nevole vyhlášené volby musela opakovat. Opakovaně a zcela zbytečně.
Důvěryhodnost tak zase dostala na frak. Přesto doufám, že naši nově zvolení zástupci budou mít energii a chuť na její opětovné obnově příští roky pracovat.
A tak úplně na závěr bych ráda připomněla, že na podzim budou také volby, tentokrát do městského zastupitelstva. Tam naštěstí pravidla určuje zákon a průběh kontroluje volební komise. Takže pokud si budete chtít přijít „zavolit” doopravdy a nejen tak pro formu, zkuste přijít k podzimním volbám. U těch bude záležet na každém detailu. Na každém hlasu.
Tereza Nehasilová
Zatím žádné komentáře.
Odpovědět