Před čtyřmi roky jsem na slavnostním ustavujícím zasedání libčického zastupitelstva gratuloval zvolenému starostovi. Zprvu mne špatně pochopil. Nešlo o gratulaci ke zvolení, šlo o gratulaci k tomu, že dostal další čtyři roky k tomu, aby pochopil, co je to demokracie. Vyměřený čas uplynul a je možné bilancovat. Je to jednoduché. Starosta nepochopil.
Jinak by totiž nemohl inscenovat představení, které se odehrálo na koupališti ve středu 31. října 2018 při dalším ustavujícím zasedání zastupitelstva města. Rozdíl oproti tomu minulému byl jen v tom, že díky hlasům voličů opozice notně zesílila. Zatímco v minulosti disponovala jen šesti mandáty z celkových patnácti, dnes je rozdíl jediného mandátu. Vládnout v takové situaci je hodně nepohodlné. Uvážlivý politik by hledal s protistranou dohodu. V zájmu obce. Oslabený vítěz voleb však v Libčicích zvolil, tak jako vždy v minulosti, konfrontační styl. Rozdíl jediného mandátu přetavil v totální nadvládu a opozici nepřiznal ani to, co je demokratickým zvykem a politickou slušností. Tedy možnost kontroly rozhodování.
Opozici nebyla opět svěřena žádná pravomoc
V nejvyšším vedení města není z opozice nikdo. V radě města rovněž nikdo. Finanční a kontrolní výbor vedou zástupci koalice, která v nich má většinu. Bude tak kontrolovat sama sebe.
Každý, kdo na ustavujícím zasedání byl, potvrdí, že toto vše se odehrálo ve zjevné a usilovné režii staronového starosty, kterému se občas nedařilo skrývat osobní antipatie. To není ostatně nic nového. Kdo čte Libčické noviny, ví, že tento postoj je tím, co charakterizovalo uplynulé funkční období. Opozici se tu trvale nasazovala psí hlava, nejčastěji s tím, že ničí práci osvíceného vedení a zejména klid na ní. To, co opozice narušuje, není ovšem klid na práci, ale jen pohodlný klídek, který rozvoji města bezesporu neprospívá.
Petr Schönfeld,
zastupitel za LOS – Libčický občanský spolek
Dobrý den všem,
1) stejně jako po minulých volbách poukazuji na fakt, že není korektní poskytovat na webu města zdarma reklamu na zaměstnavatele jednotlivých zastupitelů. Viz: “Mračková Olga LIBĚHRAD 2018 olga.mrackova@nova.cz”
2) Obecně platí, že “politik”, který není schopen najít žádnou shodu s ostatními politickými subjekty, neumí dělat svoji práci. Zvlášť na malých obcích, kde si lidé vidí jeden druhému do talíře/katastru nemovitostí.
3) Stejně tak obecně platí, že ztráta mandátů mezi volbami vyjadřuje negativní hodnocení od občanů. Pokračování v praxi, kterou voliči změnou svého volebního chování označili jako nevhodnou, je vyjádření arogance vůči lidem v obci.
MŠ
Ještě jsem zapomněl zmínit, že na Libčickém FB se nám rozmohl takový nešvar. Tím nešvarem je používání pasivně-agresivních rétorických triků, které jsou jako vystřižené z učebnice pro podomní prodejce vysavačů, hrnců, a podobných “úžasných” věcí. Schválně, kolik jich tam za posledních pár týdnů najdete.
Tyto “triky podomních prodejců” jsou používány k tomu, aby a) manipulovaly čtenáře, b) shodily věcnou úroveň debaty na “bulvár”, c) znechutily ty přispívající, co berou diskuzi vážně. Ano, debata v Libčicích se vyvinula, místo dřívější primitivní nesnášenlivé rétoriky tu máme stejně nesnášenlivou rétoriku, která je ale pouze “zabalena” do agresivnější a hůře viditelné formy. Gratuluji!
Minule jsem tady zapomněl napsat, které “triky podomních prodejců” jsou nejčastěji uplatňovány. Tak svoje opominutí napravuji a píši sem krátký seznam.
Trik 1: “Záměna předmětu diskuze”
– při diskuzi zaměňuje “kvality osoby” a “kvality jejího politického chování”. Využívá to podvědomé vazby hodný člověk — hodné chování, zlý člověk — zlé chování. V realitě to tak ale nefunguje, jak všichni víme. I relativně dobří lidé se v politické funkci chovají jako hulváti, stejně tak ne-úplně-slušní lidé mohou dělat politiku dobře.
Příklad: “A: Ale to jeho rozhodnutí poškodilo rozpočet obce. B: Ale on je to hodný člověk, mě vždycky pomáhal.”
Trik 2: Předstíraná vstřícnost
– za vše oponentovi děkujete (i když není za co a to děkování není upřímné) a tím ho tlačíte k tomu, aby mu to oponování přišlo neslušné. Zneužívá to naučené podvědomé vazby zásluha — vděk, popřípadě vstřícnost — vstřícnost. Většině lidí totiž přijde nevhodné kritizovat někoho, kdo vám děkuje/lichotí, byť ty díky používá jen jako manipulaci.
Příklad: “A: U nás máme ten a ten problém, a za ten může vaše strana. B: Děkuji vám, krásně jste to napsal. Naše strana dělá bla, bla, bla…”
Trik 3: “Neadekvátní příklad”
– využívá toho, že lidé se snadno nechají přesvědčit “osobní zkušeností s někým/něčím”. V diskuzi pak uvádí dobrou osobní zkušenost s “osobou oponentovi známou” (což je v daném kontextu zcela neadekvátní informace), tj. i vy s tou osobou musíte vycházet také dobře. Bere tak společné známá jako “rétorické rukojmí”, čímž zneužívá přirozenou tendenci lidí ke konformitě a vyhýbání se potenciálně konfliktním situacím.
Příklad: “A: Vy jste ty obecní peníze zpronevěřili! B: To není možné, já ho znám leta, taky jsem s ním obchodoval třikrát a vždycky mi dal dobrou marži”.
Trik 4: “A co ti druzí” alias “Whataboutism”
– místo odpovězení na dotaz opáčí: “A co ten váš XYZ?” Tímto rétorickým protiútokem odvede pozornost od diskutovaného problému. Používají to velmi často politici, když nechtějí do médií mluvit o vlastních kauzách, popřípadě dostanou nepříjemnou otázku.
Příklad: “A: Jak vysvětlíte to fiasko s kulturákem? B: A co to vaše koupaliště? To byl fingáč jako vrata.”
Trik 5: “Pololži”
– V této strategii se píší souvětí, kde je jedna půlka věty lež a druhá půlka věty pravda. Tím nutí oponenty složitě pojmout argument proti takovýmto polo-lživým tvrzením, což stojí čas a usilí, tj. v praxi to člověka odradí od reakce na tu první polo-lživou větu.
Samozřejmě, nic z toho není nelegální, pouze to je neetické. Ale jak jsme si mohli již dříve všimnout, tak neetické chování má řada lidí za normální, popřípadě ho svým “kamarádům” mlčky toleruje.
Ještě jsem si jednoho “triku podomních prodejců” všimnul, tak přidávám.
Trik 6: “Přihlouplá žoviálnost”
– proč přiznat pochybení či hloupost vlastní strany, když mohu diskuzi jednoduše “shodit” lidovým vtípkem či humornou nadsázkou? Vypustíme “pár šašku na jeviště” (v dnešní době jsou to spíše trolové), kteří baví lid. Lidé se zabaví spektáklem a křivda sejde z mysli. Problém je ale v tom, že k žádné nápravě nedošlo, pouze jsme ji zaplácnuli jiným prožitkem.