Desátého prosince vzpomeneme dvousetleté výročí narození českého politika Františka Ladislava Riegra (* 10. 12. 1818 Semily – ✝ 3. 3. 1903 Praha).

Je to taková zvláštní věc s těmi politiky. Čím dál méně si pamatuju jména těch bývalých a čím dál více si nejsem schopen zapamatovat jména těch současných. Kdo si dnes ještě vzpomene třeba na jakéhosi Víta Bártu nebo jakousi Alenu Hanákovou? Kdo si vybaví jen tak z fleku jméno dnešního ministra kultury nebo ministryně průmyslu? Naštěstí je v drtivé většině případů bezejmennost minulých i současných politických dějin nejen příjemná, ale dokonce blahodárná.

Co ale s politiky, kteří byli opravdu významní? Ani zde nejsme zrovna paměťoví kabrňáci. Přitom je téměř pravidlem, že v hlavách máme bezpečně uloženo nejvýš jen pár postav z 20. a 21. století: obvykle Masaryk, Beneš, Gottwald, Dubček, Husák, Havel, Klaus a Zeman. S jednou výjimkou je jejich ochranou proti zapomnění funkce prezidenta. S menší jistotou si v této souvislosti vybavíme Háchu, Zápotockého, Novotného, Svobodu, i když i oni viseli ve školních třídách nahoře vlevo od tabule. Čím to je?

A politici z 19. století? To je úplná díra, přestože právě v této době u nás parlamentní politika vznikla. Neříkám, že bychom kromě Palackého měli spolehlivě znát Jindřicha Clam-Martinice, Franze Schmeykala nebo Josefa Seligera. Ty jsme z české paměti vykopli po první nebo druhé světové válce, protože byli aristokraty nebo Němci. Aspoň pár českých politických jmen bychom ale mohli oživit… Brauner, Sladkovský, Kaizl, Pražák. Když už se po nich jmenují ulice, náměstí nebo sady v Čechách a na Moravě, ale jinak o nich nevíme nic. Ne? Ani ty ne? Budiž, tak snad s tím Riegerem bychom slitování mít mohli. Má přece ty dvousté narozeniny…

Jenže. Opět se nabízí srovnání co do paměti a popularity. Dosti bizarní, ale ne úplně mimo pořadí. Rieger se v roce 1841 jako mladý zaměstnanec trestního soudu podílel na vyšetřování lupiče Wenzela Babinského. Ano, toho „starého lotra mexického“, jak dí známá píseň „Na kopečku v Africe“. Díky ní je Babinský dnes známější než zapomenutý Rieger. Přihodí se totéž nějakému současnému vedoucímu politikovi, že se za sto let na něj zapomene, ale jeho současník díky kriminálnímu lotrovství bude v paměti lidí žít ještě tehdy? Bude mít třeba Babiš svého „lotra mexického“? Pominu-li fakt, že si možná tento premiér vystačí sám a bude sám sobě Babinským, tak bych si vsadil třeba na Kajínka. Má víc než písničku, je o něm natočený film, vydal memoáry, besedami o sobě samém si staví schůdky k celebritní nesmrtelnosti. Ano, Kajínek je podle všeho muž budoucnosti, ne Babiš. I když – možná oba.

Ale nechme toho. O Františku Ladislavu Riegrovi si můžeme pustit zajímavý rozhlasový pořad. Dokonce i s hudbou, kterou Rieger složil.