Většina z nás už někdy slyšela o Bedřichu Hrozném. Pro ty, kteří váhají, ho jen krátce připomenu. Muž tohoto zajímavého jména se narodil v Lysé nad Labem v roce 1879 a zemřel v roce 1952. Byl vynikajícím lingvistou. Zde jen neúplný výčet jazyků, kterými mluvil: arabština, sabejština, hebrejština, aramejština, sanskrt, hindština a kopština. Dále různé verze kopštiny, babylonština, tocharština, turečtina. Samozřejmě němčina, francouzština, ruština. Kupodivu jen okrajově dnešní esperanto – angličtina. Výčet uzavírám rodnou češtinou a lahůdkou v podobě staročeštiny.

S tímto vybavením a profesí archeologa a historika byl tak Bedřich Hrozný předurčen k velkým objevům. Splnil tato očekávání a světově proslul, když v roce 1915 rozluštil význam klínového písma Chetitů, přičemž zjistil i to, že tento starobylý jazyk patří do skupiny jazyků indoevropských a je tedy příbuzný i s řečtinou a latinou.

Proč o něm píšu? Bedřich Hrozný totiž měl přímé konexe s Libčicemi nad Vltavou, respektive s Chýnovem. Odtud pocházela jeho manželka Vlasta Milada Procházková, se kterou se ve věku 30 let oženil. Pocházela z Chýnova, ale kořeny její rodiny byly i v Loucké u Velvar, v Dobrovízi a v Líbeznici. Její matka byla Anna, dcera Antonína Nováka z Líbeznic a Barbory Kejřové z Libčic č. p. 6.