Dějiny té velké, parlamentní politiky začínají u nás v revoluci 1848. Základ té malé, komunální, nalezneme jen o dva roky později, kdy na místě vrchnostenské správy vznikly jako nejnižší jednotky samosprávné obce. Historici a politologové mají ve zvyku více studovat a popisovat tu „velkou politiku“, nakonec je to zřetelně vidět a slyšet v médiích. Přitom obecní samospráva je neméně zajímavá, jen nám možná připadá příliš všední. A lidé si někdy, mylně, dokonce myslí, že na radnici vlastně politika nepatří. A když ano, tak jen ve velkých městech.

Ten, kdo si přečte knihu Jana Čopíka Proměny a kontinuita české komunální politiky. Územní samospráva v nové době 1850-2010, (Scriptorium, Praha 2014), bude z omylu vyveden. Nesmí se nechat odradit tím, že je to kniha vědecká a má proto poznámky pod čarou a spoustu vysvětlivek. Čopík přehledně a poutavě popisuje, jak se tahle „malá politika“ dělala od doby Rakouska  do roku 1945, tam totiž končí první díl knihy, druhý díl dovedený až téměř do současnosti teprve vyjde.

Čte se to dobře, protože autor oživil informace a příběhy z archivů, obecních kronik a místních časopisů. Podstatnou část knihy přitom zabírají tzv. případové studie ilustrující obecní život šesti konkrétních obcí. Včetně nedalekých Úholiček. Ty si autor vybral kvůli jejich blízkosti k hranicím Prahy, což výrazně ovlivnilo složení úholičského obyvatelstva. Za dělnickou prací většina obyvatel dojížděla do hlavního města, úholičský velkostatek lidi v obci neuživil. Odrazilo se to i v politických poměrech. Za první republiky měla vždy nejvíce mandátů v patnáctičlenném zastupitelstvu  komunistická strana, ostatní obsazovali národní socialisti, agrárníci a později sociální demokrati. „Meziválečné období tak bylo do jisté míry charakteristické rozpory mezi komunisty a ostatními politickými subjekty v obci. Vzájemné polemiky však nikdy neblokovaly dohody o důležitých obecních záležitostech.“

To je pochopitelně nadčasové sdělení.  A že ty polemiky nebyly jen tak nějakým škádlením, ilustruje tento případ ze schůze úholičského zastupitelstva 29.3.1932. V debatě o nákupu nové žerdi pro státní vlajku prohlásil komunistický člen obecní rady Dvořák: „Je třeba koupiti něco potřebnějšího, státní vlajka může viseti na nějakém klacku, špagátu nebo staré lati.“  Tři zastupitelé (dva agrárníci a jeden sociální demokrat) ho za tuto prostořekou neuctivost k státnímu symbolu udali na okresním úřadě a milý radní si šel za přestupek sednout na sedm dní do vězení.

Na závěr něco, co v knížce není. Komunální politiku provozují na rozdíl od té velké v drtivé většině političtí neprofesionálové, laici, prostě ochotníci.  Politika je neživí, buď v ní sledují jiný zájem, nebo je jednoduše baví investovat ve volném čase něco z toho, co umí, ve prospěch obce. Z toho logicky plyne, že těmi nejmenšími ochotníky (a největšími profesionály) musejí být uvolnění starostové, kteří berou plat. Základní znaky starostenské profesionality jsou: bezpečná znalost zákonů a předpisů, organizační schopnosti, nadání získávat pro práci schopné a slušné lidi, což nejde bez vlastní osobní důvěryhodnosti starostů, jinak slušné lidi naopak odrazují. A nesmíme zapomenout na to možná úplně nejdůležitější: musejí mít představu o stavu a vývoji města na více let dopředu. Jinak žijí ze dne na den a obec s nimi.

Martin Sekera