To, co jsme do tištěných novin osekali na potřebnou velikost, nabízíme na našich stránkách naporcované ve třech částech – plnou, nekrácenou, autorizovanou verzi rozhovoru, který vedl Martin Sekera a Marek Coufal s Hannah Bartíkovou. Ač výsledek nabízíme čtenářům až na konci prázdnin, vše se odehrálo těsně před jejich začátkem. Azyl nám poskytla kancelář Martina Sekery v Místodržitelském letohrádku, studovně Národní knihovny. Prostředí tedy odpovídalo významu chvíle.

1. díl: Noviny
2. díl: Kultura
3. díl: Politika

Martin Sekera: Tak kdo začne?
Marek Coufal: Třeba já. Má první otázka je totiž velmi rafinovaná. Kdo jste?

Hannah Bartíková: Ptáte-li se na mou profesi, tak jsem především výtvarnice. Kromě toho pracuji externě pro město jako šéfredaktorka Libčických novin a jako kulturní referent. Poslední dobou ale zjišťuji, že práce pro město často převažuje nad mou výtvarničinou.

Martin Sekera: A mohu tu otázku doplnit? Kým si myslíte, že jste pro libčickou veřejnost? Protože jste, myslím, zmínila jen jednu oblast.

Hannah Bartíková: Pro řadu mých vrstevníků a starších jsem asi ta „holka“, která tu chodila do školy, hrála divadlo, nadšeně se věnovala gymnastice, později stejně nadšeně dělala závodně společenský tanec, aby se pak ztratila mezi Japonci, kde jsem po mnoho let pracovala jako tlumočnice. V té době jsem na několik desítek let z Libčic zmizela, abych se sem zase v r. 2010 pokorně vrátila.

Martin Sekera: To jsou lidé, kteří vás znají osobně. A pak jsou tu ti ostatní, kteří se zajímají o libčický veřejný život. A pro ně jste?

Hannah Bartíková: Předpokládám, že těm se asi vybavuje má všudypřítomnost s foťákem na různých kulturních a sportovních akcích, kterých se účastním moc ráda, ať je jejich organizátorem kdokoliv. Některé organizuji sama, nebo se na organizaci podílím, což dělám také ráda. Takže doufám, že pokud mě lidé vůbec registrují, tak mě mají kromě novin spojenou s veřejným životem ve městě.

Martin Sekera: Pokud jsem dobře poslouchal, tak tam chybí ještě jedna oblast…

Hannah Bartíková: Narážíte na mou politickou angažovanost? Ano, málem bych zapomněla, že jsem také zastupitelka, kterou jsem se stala spíše náhodou. Byla jsem první náhradnicí za pana Čermáka, který složil svůj mandát, neboť se stal zaměstnancem městského úřadu. Chvíli jsem váhala, ale připadalo by mi hodně zbabělé říct, že do toho nepůjdu, když jsem souhlasila s kandidaturou. Takže jsem služebně nejmladší zastupitelkou a k dnešnímu dni mám za sebou zatím jen dvě jednání zastupitelstva.

Je pravdou, že už v minulém volebním období jsem byla ze studijních důvodů přítomna každému zastupitelstvu, neboť jsem už v té době dělala noviny a připadalo mi důležité, abych byla do dění ve městě i do práce zastupitelstva zasvěcená. Ze zadní řady jsem tiše vše zpovzdálí sledovala, takže ocitnout se v roli zastupitelky v tom prostředí nebylo pro mne tak nezvyklé, ale přesto je to jiné. Najednou cítím ne zrovna malou zodpovědnost.

Noviny

Martin Sekera: Takže nám tu vykrystalizovaly určité okruhy. Noviny a veřejný život, kulturní život a zastupitelství. Vyberte si, čím chcete začít?

Hannah Bartíková: Já bych dala na první místo noviny, které mě zaměstnávají asi nejvíce.

Martin Sekera: Tak začneme novinami. Noviny, to je jeden prostředek, jímž se „uskutečňuje“ veřejnost. Co je podle vás veřejnost?

Hannah Bartíková: Veřejnost jsou všichni obyvatelé daného teritoria, pro které se noviny vydávají.

Marek Coufal: Mě by spíš zajímalo, jaký je váš oficiální status v novinách? Jak to funguje?

Hannah Bartíková: Jsem v pozici šéfredaktorky, ale v našich poměrech to znamená, že je dělám téměř celé od počátku až do konce sama, samozřejmě s pomocí grafika. Od shánění příspěvků a dojednávání inzerce, volně přecházím k psaní článků a rozhovorů, k prvním korekturám, při kterých je třeba spolupracovat s dopisovateli, dále následuje zpracování a výběr fotek, návrh grafiky, spolupráce s grafikem, dalších několik korektur, tiskárna, distribuce… Je toho fakt dost.

Marek Coufal: Noviny jsou tedy od začátku až do konce vaše dílo. Jak jste s nimi spokojená?

Hannah Bartíková: Důležitější je, aby byli spokojení čtenáři, ale když se tím šanonem novin, které dělám od ledna r. 2011, probírám, tak si troufám tvrdit, že se lepší. Samozřejmě, že kvalita každého vydání je poplatná obsahu textů, které často sama ovlivnit nemohu, ale doufám, že Libčické noviny splňují své poslání zpravodaje a poskytují čtenářům základní informace o dění ve městě a sem tam nabídnou něco zajímavého či zábavného ke čtení. Nerada bych, aby to znělo moc namyšleně, ale snad mi to bude odpuštěno, protože jsem v rámci daných možností s výsledkem opravdu spokojená. Mám radost, že se mi povedlo prosadit celobarevný tisk, větší rozsah, vyšší náklad a donášku novin do každé rodiny zdarma. Předtím se prodávaly za pět korun, byly k prodeji v několika obchodech, vytisklo se 700 kusů a někdy i polovina se vrátila zpět a šla do sběru.

Marek Coufal: Dnes tu vlastně sedíte u jednoho stolu s opozicí. Chtěl bych toho využít – co si myslíte o přístupu opozice do novin? Myslíte si, že je a vždy bylo vše úplně v pořádku?

Hannah Bartíková: Máte dojem, že je v novinách málo článků z vaší strany? To si opravdu nemyslím.

Marek Coufal: Asi ne aktuálně, ale historicky vím o odmítnutých článcích. A na rovinu, vždycky to na mě působilo tak, že je neodmítáte vy, ale někdo, kdo v novinách oficiálně nemá žádnou výkonnou moc. I přesto nebyly některé příspěvky publikovány jen na základě jeho nesouhlasu.

Hannah Bartíková: Já si pamatuji, že se jednalo jen o jeden polemizující článek, jehož pisatelka dostala v jednom vydání dostatečný prostor a pokračování již publikováno nebylo, neboť se téma více méně opakovalo. Pak si pamatuji na neotištěný inzerát webu Libčických křižovatek.

Marek Coufal: Ano, třeba o tom jsem chtěl mluvit…

Hannah Bartíková: Mám pro vás překvapení, neboť teď ten inzerát vyjde. Je to čerstvá novinka (poznámka: vyšel).

Marek Coufal: Jasně, ale v kontextu ostatních informací to není až takové překvapení. Předpokládám, že tam bude i inzerát na další podobný projekt (poznámka: na koaliční Fórum Libčice).

Hannah Bartíková: Správně, jsme spravedliví, tak tam budou všechny tři – i ODS.

Marek Coufal: Dokonce všechny tři?
Martin Sekera: Nechme minulost, ono to tehdejší odmítnutí našeho inzerátu souviselo s obdobím kolem voleb. Myslím, že Libčické noviny v té době byly hodně… …nechci použít slovo „zneužité“, ale takové noviny dávají radnici přirozeně víc prostoru. Já se zeptám na něco jiného. Podle nového tiskového zákona obecní noviny musí obsahovat nějaký prostor pro vyjádření opozice a ostatních zastupitelů. V zákoně, jak už to u nás bývá zvykem, to není pregnantně definováno. Ptám se tedy vás – jakým způsobem má být vyváženost zajištěna? Myslím, že od vás, jako od šéfredaktorky by měl vzejít impulz na redakční radu, aby se tím zabývala a kritérium našla nebo hledala.

Hannah Bartíková: Já bych nerada někoho limitovala nebo něco nakazovala. Nemám to ráda. Pokud si vzpomínám, tak jsme v poslední době neodmítli nic, co by přišlo ze strany opozice.

Marek Coufal: Ano, potvrzuji, že se v poslední době, nic takového neděje.
Martin Sekera: My neříkáme, že to aktuálně není v pořádku. Teď to docela funguje, ale může nastat nějaká situace…
Marek Coufal: Například budou volby …
Martin Sekera: …ano, třeba volby, a zase tu bude to nebezpečí. To znamená, jestli by se redakce, v zájmu dikce zmíněného zákona, neměla opatřit nějakým pravidlem pro situace, kdy se opravdu soutěží o každé oslovení veřejnosti. Neměl by být ve statutu Libčických novin nalezen způsob, jak před volbami, až začnou všichni zbrojit, nedopustit, aby byly Libčické noviny manipulované jenom ve vztahu k hegomonovi, což je teď aktuálně koalice.

Hannah Bartíková: V aktuálních volbách byly inzeráty jednotlivých subjektů placené a v rámci toho neomezené. Nevzpomínám si na žádnou stížnost.

Martin Sekera: Ale jak to objektivizovat? Bez ohledu na to, jestli je na radnici ten či onen? Jak městské noviny ochránit od přirozené snahy toho, kdo má vládu, je využít, dokud to jde?

Hannah Bartíková: Máte návod?

Martin Sekera: Nemám. Napadá mě vyhradit, a je to čistě mechanistické řešení, opozici třeba jednu stránku. I za tu cenu, že si opozice udělá ostudu a tu stránku nenaplní. Může to tak dopadnout, když opozice bude líná a nebude mít žádný názor. Anebo když tam napíše nějakou kravinu a vulgaritu, která tam z objektivního a etického důvodu nemá co dělat.

Hannah Bartíková: Vím, že to tak např. v některých městských částech Prahy funguje. Pokud by došlo k takové dohodě, tak to budu respektovat. Jsem neúnavný optimista a věřím, že se vždy lze na všem dohodnout. Politické boje či kontroverzní témata v osobní rovině mě vždy trápí.

Martin Sekera: Rozlišujte. Jedna věc jsou témata, to je naprosto v pořádku, ale česká politika je od nejvyšší až po nejnižší patra totálně personalizovaná. Je to vlastně odpoutávání pozornosti od problému k tomu, kdo se v něm angažuje. To je bohužel naše politická kultura a funguje to tak i na obecní úrovni, kde konkrétní lidi znáte osobně. Často je obecný problém ihned převeden do osobní roviny.

Hannah Bartíková: Ano, to je velmi složité a skoro neřešitelné. Vraťme se ale k faktu, že Libčické noviny nejsou nezávislý tisk, patří městu, vydává je město a platí je město, stejně jako mě. Kdybych vydávala noviny sama, tak bych se mohla chovat jinak. Ale teď mluvíte s člověkem, který dostává instrukce a je z logiky věci ve svém rozhodování omezen.

Marek Coufal: Jenom ještě technickou… Já vlastně nevím, jak je to se statusem novin.

Hannah Bartíková: Ten existuje, samozřejmě.

Marek Coufal: Ne, já se chci zeptat na to, zda má rada města rozhodovací pravomoci o tom, co v novinách bude a nebude, podle statutu?

Hannah Bartíková: Rada města jmenuje redakční radu a jako statutární orgán za noviny zodpovídá. Kdybyste byl v radě města, tak byste také chtěl vidět, co v novinách vyjde.

Marek Coufal: Chtít vidět a zakazovat, to jsou dva stupně…

Hannah Bartíková: Jistě.

Martin Sekera: Podívejte, když vznikala česká politika v 19. století, byla nouze o politiky, tak politiku dělali současně novináři. Bylo to tak i za první republiky. Ale na vysoké úrovni koexistence stranického tisku a politiků nepřetrvala, kromě třeba případu Babiš. Na lokální úrovni přetrvává, protože je nedostatek lidí. Optimální stav by byl, kdyby existovaly politické strany a spolky, které se angažují v politice, a vedle toho byly nezávislí novináři. Neberte to prosím jako kritiku, vždyť já jsem také byl v radě města a s kolegou Richterem jsem dělal noviny. Ale jsem přesvědčen, že by to tak nemělo být. To říkám kriticky i vůči své osobě a svému tehdejšímu angažmá.
Marek Coufal (obrací se k Martinovi Sekerovi): Takže jsi tu tradici založil a můžeš za to ty…

Hannah Bartíková: Jo, tak to jste vy, kdo za to může?

Marek Coufal: Já bych možná tohle téma už pomalu opustil…
Martin Sekera: Noviny, myslím ty libčické, to je jedna věc. Je to důležitý – nazvěme to ošklivě – kanál. Tradiční, do značné míry, protože je nejstarší…
Marek Coufal: Myslíš kanál ve smyslu, kudy něco teče…

Hannah Bartíková: Jistě máte na mysli informace, že?

Martin Sekera: Ale ten malý libčický svět se v tomhle smyslu hodně rozrostl. Jsou tu další noviny, třeba naše Libčické křižovatky, příležitostné tisky… A hodně se rozrůstají elektronické zdroje. Máte o nich přehled?

Hannah Bartíková: Momentálně dochází ke změnám. Jak jistě víte, tak si koalice založila nový společný web s názvem Fórum Libčice. Zatím funguje první měsíc. Upřímně, na mě těch webů bylo trochu moc – Liběhrad, TOP09, ANO.

Marek Coufal: ANO nic nemělo, ne?

Hannah Bartíková: V době voleb určitě mělo. Nicméně koalice se domluvila a místo třech různých webů bude naplňovat jeden, a to Fórum Libčice. A já mám momentálně trochu zamotanou hlavu, jak správně koordinovat informace pro veřejnost pro Fórum Libčice, městský web a noviny.

Marek Coufal: Vy se spolu nějak potkáváte? Máte na webu Fóra nějakou funkci?

Hannah Bartíková: Ne, nemám a nechci žádnou mít. Já se starám o noviny a o příspěvky z kultury na městském webu, který se momentálně rekonstruuje. To je na jednu osobu až dost.

Marek Coufal: Bude nový městský web?

Hannah Bartíková: Ano, bude modernější a pro lidi snad i přehlednější, než dosud.

Marek Coufal: Jupí!

Hannah Bartíková: I já říkám jupí, moc se na něj těším a ráda bych se mu více věnovala, protože úzce souvisí s novinami. Web a noviny by měly fungovat ruku v ruce a s Fórem Libčice bychom si neměli vytvářet konkurenční prostředí.

Martin Sekera: Ale k tomu zjevně dochází, protože na městském webu se třeba neobjevují informace ke kulturnímu domu, či k radě města, které se prvně objevují právě na Fóru. Mohou tam být, ale jako převzaté s odkazem na městský web.

Hannah Bartíková: Naprosto s vámi souhlasím.

Martin Sekera: Nám to připadá – nikoliv jízlivě – jako takové dětinství. Protože slovo Fórum samo o osobě znamená nějakou volnou debatu, či diskusi. Na Fóru Libčice je diskuse deklarovaná jako kontrolovaná. Názor se nezveřejní on-line. Než se tak stane, tak jej někdo přechroustá, a buďto ho pustí nebo nepustí. A stránky Liběhradu nikdy nic takového neměly.

Hannah Bartíková: Pokud se pamatuji, tak neměly.

Martin Sekera: Nechceme se pyšnit, ale na Libčických křižovatkách možnost volného vyjádření názoru je.
Marek Coufal: A objeví se tam někdy i nepříjemné věci.
Martin Sekera: Myšleno vůči nám, kteří publikujeme. Zatím se nám zcela výjimečně stalo, že by tam byl opravdu patologický případ, vulgarity a podobně. Občané by se v tomhle neměli podceňovat.

Hannah Bartíková: Je to jistá dávka odvahy, otevřít takovou veřejnou debatu.

Martin Sekera: A vstřícnosti. Když řeknu, bude tu diskuse… …takhle by to mělo fungovat na všech těch městských, stranických či spolkových webech.

Hannah Bartíková: Asi ano, ale já jsem v tomto ohledu konzervativní. Anonymita takových diskusí mě spíše děsí.

Martin Sekera: Paradoxně to funguje na Facebooku Libčic. Tam jsou zase ze 3/4 emoce místo názorů.

Hannah Bartíková: Stihnete to všechno číst?

Martin Sekera: Když si potřebuji odpočinout, po půlnoci. (smích)

Hannah Bartíková: Na mě je toho moc.

Martin Sekera: Ten Facebook je spíš o tom, že se lidi potřebují vypovídat. Mám ještě poslední otázku k tématu veřejnost a noviny. Je tu ještě jeden rys. Na prezentaci ANO to nesedí, protože nikdy žádný pravidelný způsob oslovování veřejnosti neměli. TOPka, ta ukázala jen program a profily kandidátů. Ale Liběhrad, ten svůj web měl, ale je pro něj příznačný jeden rys. Že vlastně nemá paměť. To staré, co na stránkách bylo, po čase zmizí. Ten web svou paměť zašantročí.
Marek Coufal: Vy jste kandidovala na kandidátce Liběhradu jako člen, nebo jste byla nezávislý kandidát?

Hannah Bartíková: Jsem členkou od roku 2010, kdy jsem za Liběhrad kandidovala poprvé.

Marek Coufal: Když se Martin ptá na web Liběhradu, tak jestli k tomu vůbec máte nějakou vazbu.

Hannah Bartíková: K historii na webu Liběhradu vám můžu říct jen, že to souvisí s kauzou pana Zajíce. O web se nám staral, stalo se, co se stalo, složil mandát zastupitele, web zablokoval a vše vymazal. To je myslím hlavní důvod, proč tam není žádná historie.

Marek Coufal: Ale počkejte, třeba volební program Liběhradu z posledních voleb vám pan Zajíc asi zablokovat nemohl, ne?
Martin Sekera: Všechny články se ztratily, všechny volební fotografie, volební program tam nenajdete.

Hannah Bartíková: Tak to neumím okomentovat, protože to nespadá do mé kompetence.

Pokračování příště.