Dana Rotkovská a služba libčické farnosti

Dana Rotkovská přišla do Libčic na jaře 1981. Měla za sebou Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu a rok působila jako seniorátní vikářka pražského seniorátu Českobratrské církve evangelické. V Libčickém kostele se tehdy pravidelně scházelo ještě méně lidí, než dnes, ale Dana tehdy optimisticky prohlásila: “Na rozdíl od řady mých kolegů, kteří začínali svou kariéru pohřbem, moje první svátost v Libčicích byl křest a to je dobré znamení.” Fara v Libčicích ožila stejně jako nedělní shromáždění.

Kromě práce sborové a kazatelské je třeba zmínit ještě řadu úžasných setkání v Holubicích. U starších manželů Millerových to byly pravidelné biblické hodiny a u mladých, Marie a Tomáše, páteční setkávání tzv. Třicátníků. To byly diskusní večery s mnohdy vzácnými hosty, které Dana dovedla oslovit a pozvat. Na těchto setkáních, zatímco malinké děti spaly jedno vedle druhého jako housky v sousedním pokoji a jejich rodiče přes půlnoc debatovali, jsme s Danou prožili i sametovou revoluci. Ještě zpětně my starší oceňujeme Daninu odvahu spoluorganizovat už tehdy za totality takové večery. Pravda, schylovalo se ke změnám, ale za takové a podobné aktivity v minulosti přicházeli faráři o místo a státní souhlas…

Pak běžela léta, děti rostly, prožily spolu řadu krásných táborů, které začínaly i končily v libčickém kostele. Dana absolvovala dvě mateřské dovolené, při nichž ji na kazatelně zastupovali hosté, ale ostatní sborová práce se nepřerušila.

V roce 1991 na faře zaklepali právě se přistěhovavší manželé Šindelářovi a ptali se, zda je v Libčicích nějaký pěvecký sbor. Dana měla pohotově odpověď: “Není, ale hned ho můžete založit. Vím o pár lidech, kterým to chybí, zrovna jako vám a mně”. Tak byla založena a pod farní střechou dodnes zpívá Scandula, neodmyslitelná součást libčického kulturního života. Příklad toho, že kostel s farou nejsou ohraničeným prostorem, kam může jen někdo.

V podobném duchu jsou už dlouhá léta pořádány zahradní akce, pro které se vžil název Otevřená zahrada. Celý rok pravidelně jezdívala Dana do domovů odpočinku i do nemocnic navštěvovat členy sboru a touto duchovenskou službou nešetřila ani pro mnohé další, které tam potkala. Jistě veselejší byly letní pobyty seniorů v církevním rekreačním středisku v Chotěboři, které řadu let pomáhala organizovat.

A bylo toho mnohem víc. O mnohém neví téměř nikdo, protože k farářské práci patří i zachovávání důvěrnosti sdělení. Při tom všem Dana obětovala nám i městu kus soukromí, rodinného zázemí i zdraví. Díky za to! Nechce si říkat penzistka, tak ať se vyplní naše přání, aby trochu nabrala síly a našla si nová pole pro další, třeba trochu jinou práci a službu.

Dalibor Titěra