Kandidáti ’18


LOS

Petra Pelešková

Ing. Petra Pelešková
udržitelný rozvoj a státní správa

Vzděláním jsem stavař a většina mého profesního života je se stavebnictvím v různých podobách spojena. Pro libčický úřad jsem před lety stavby připravovala z pozice investora, později jsem připravovala projekty, které se ucházely o finanční podporu z dotací a nyní využívám znalosti stavebního práva na stavebním úřadě. Pocházím z Teplic a Libčice jsou mým domovem již více než 24 let. Při výchově svých synů jsem oceňovala, že žijeme ve městě, které je pro děti bezpečné, že máme blízko do přírody. Příjemné bylo tehdy zjištění, že je zde v dobrém smyslu slova venkovská atmosféra, pro níž je například typické, že místní lidé vědí, které dítě patří do které rodiny. To se ve větších městech nestává.

V současnosti se podílím na organizování libčické Hašlerky a farmářských trhů. Své zkušenosti chci využít pro udržitelný rozvoj města, chci přispět k tvorbě kvalitního územního plánu, pomoci dohodnout pro město výhodné podmínky při jednáních s investory zástavby na nových lokalitách. Jsem přesvědčená, že úsměv otevírá dveře k vzájemné komunikaci lidí a také že je lepší hledat možnosti, jak věci zlepšit, než říkat, proč to tak nejde.

 

Ing. Tereza Nehasilová
zeleň a školství

Během studií jsem se věnovala krajině, pracovala jsem jako projektantka v oblasti životního prostředí a později strávila několik let v krásném zahradnictví s příznačným názvem Trees. Když jsem byla zvolena zastupitelkou Libčic poprvé, byla jsem na mateřské s prvním dítětem. Od té doby uplynulo osm let. Dnes mám doma děti tři a nedávno jsem nastoupila do nové práce.

Mé dosavadní pracovní zkušenosti i zkušenosti získané občanskými aktivitami se v mém zaměstnání docela snoubí: zabývám se nyní komunitními zahradami a zahradničením ve městě. V roli zastupitele čerpám nejen ze svých profesních dovedností, ale i ze zkušeností, které jsem nabyla běžným rodinným a občanským životem. To, co má řízení města a zakládání zahrad, tedy takových, které nás jednou potěší stínem vzrostlých stromů, společného, je koncepční přístup a trpělivost. Ráda bych společně s Vámi tuto koncepci tvořila a proměňovala Libčice v dlouhodobě funkční a provázaný celek.

 

Ilona Ptáčková
otevřená a transparentní radnice

Po dvacet pět let, co jsem spojena s Libčicemi, se mé působení tak nějak stále točí okolo práce s lidmi. Vzpomenu původní profesi a práci v módním salonu v krásných porevolučních letech, dlouhou mateřskou dovolenou, kdy více člověk nahlédne do potřeb a služeb ve městě, nebo mé šestileté působení v libčické mateřské škole. V současnosti se starám o spokojenost klientů ve finančních službách a úředně zaštiťuji náš spolek LOS. V komunální politice mě zajímá hlavně správa a řízení města. Za ideálních okolností radnice komunikuje s občany nad rámec, který stanoví zákon, a její fungování není provázané s podnikatelskými aktivitami volebních kandidátů, potenciálně budoucích radních. To se u nás zatím úplně nedaří.

V budoucích Libčicích vidím třeba malou soukromou pekárnu, vyřešenou náplavku, park u koupaliště a sportovní halu a hřiště pro různé věkové kategorie, ale i vícero spojnic mezi Letkami a Chýnovem. Volný čas mi hodně vyplňuje spolková činnost, práce v zastupitelstvu a samozřejmě mé děti. K tomu se váže zahrádka, kolo, cestování, a pár zvířátek by se u nás také našlo. Pokud jednu věc vyřeším, hned se objeví tři další, ale pokud člověk chce, aby se věci pohnuly, je potřeba se zkrátka angažovat.

 

Ing. Marek Coufal
ekonomika a udržitelný rozvoj

Celý svůj profesní život stále něco počítám, aby to vyšlo, vymýšlím, jak mají věci fungovat, komunikuji s obchodními partnery a kolegy. Dlouhých dvanáct let jsem se spolupodílel na řízení firmy, kterou každý rok protékalo tolik peněz, kolik jich proteče libčickým rozpočtem za několik let. Vím, jak těžké je vysvětlovat plány, změny a záměry, aby každý, koho se týkají, pochopil to podstatné a našel si své místo. Bez toho, aby spolu lidi mluvili, uniká všem šance se pochopit a dohodnout. Tuhle zkušenost Libčicím nabízím.

V Libčicích se cítím doma už víc než třináct let s celou svou rodinou. Jsme moc rádi, že naše děti vyrůstají na tak přívětivém místě, kde mohou dělat spoustu normálních, obyčejných věcí, které jinde už tak samozřejmé nejsou. Hraju divadlo, podílím se na přípravě kina a vlastně tak trochu na téměř každé akci, kterou pořádá LOS nebo libčičtí ochotníci. A baví mě to, protože z těchto věcí a aktivit se vložená energie vrací, a když se něco povede, je to hned vidět.

 

PhDr. Petr Schönfeld
komunikace a noviny

Moje zaměstnání byla vždy spjata s informacemi. Novinařina, řízení velkých vydavatelství, novinářských asociací, ředitelování ve velké tiskárně, svým způsobem i práce komunikačního náměstka ředitele v pražské ZOO. Dnes jsem v důchodu, což neznamená, že bych s původní profesí ztratil kontakt.

V Libčicích moje rodina žije téměř sto let. Někteří starší spoluobčané ještě vzpomínají na mého dědečka, lékaře Františka Krtičku. Pamatuji mnohé, například když asfaltová silnice končila pod Kameníčkem a dál už měla jen hliněný povrch. Na co si nevzpomenu, zeptám se své matky (91 let). Co nabízím především jsou zkušenosti a navíc i chuť zlepšit kontakt obyvatel s vedením města. Dosavadní praxe se mi zdá příliš jednosměrná, těžkopádná a v mnoha případech lehce návodná. Rád pomohu při zkvalitnění Libčických novin. Libčice budou i nadále příjemným místem, ale radnice může být vstřícnější, modernější, může občany spojovat, a ne rozdělovat. Svou roli vidím i ve vytváření vazeb mezi nově „naplavenými“ a námi, kteří jsme byli naplaveni dříve. Historie města je určitě bude zajímat. Mezi členy spolku jsem doyenem a oni se ke mně chovají slušně. Jsou to hodní lidé. Volte nás.

 

Ing. Roman Šebl
obchody a služby

Jsem specialistou pronájmů tří obchodních center. Odpovídám investorům za svěřený majetek, za jeho stabilně rostoucí hodnotu a lidem v dotčených městech svou prací zajišťuji nabídku zajímavých obchodů a služeb. Z dosavadní praxe vím, že za úspěšnými obchody a spokojenými zákazníky stojí vždy šikovní provozovatelé. Tato rovnice platí jak pro obchody, tak pro města. Hledaným prototypem pro vedení města jsou proto pro mne lidé, kteří mají zájem o neustálé vylepšování nabídky, naslouchají názorům obyvatel a vytvářejí atmosféru, ve které se lidé cítí dobře.

V zastupitelstvu bych se rád zasadil o to, aby se o tyto hodnoty začalo opírat fungování města jako takového. Navázat úzkou spolupráci s šikovnými provozovateli je praktický a dosažitelný cíl, proto se má pozornost bude upírat především ke vzniku nových obchodů, plnohodnotné restaurace, kavárny a širší nabídky služeb. Bydlím již pár let v bytě na sídlišti Sahara a vidět mě můžete i v místním ochotnickém divadle LOĎ. Jako stále aktivní hráč basketbalu budu od října hrát nejvyšší pražskou soutěž Přebor A. Místa v Libčicích pro sportovní účely jsou mimochodem další kapitolou, kterou má smysl se následující roky intenzivně zabývat…

 

JUDr. Jana Márová
právo a státní správa

Celý svůj profesní život se pohybuji mezi paragrafy. Díky tomu, že jsem poskytovala právní služby i několika obcím a městům, vím, jaké problémy řeší. Své dlouholeté zkušenosti bych ráda zúročila při práci pro naše město, a to zejména v souvislosti s řádným a účelným hospodařením s majetkem města a transparentním zadáváním veřejných zakázek a výběrových řízení. Lhostejné mi není ani prostředí, ve kterém žijeme; v poslední době věnuji hodně času organizaci farmářských trhů a spolupodílím se na organizaci dalších akcí pořádaným spolkem LOS.

Můj pradědeček přišel do Libčic před téměř sto dvaceti lety za prací (byl správcem jezu) a moje maminka učila třicet tři let na zdejší základní škole. Jsem čtvrtou generací naší rodiny, co zde žije. I to je důvodem proč chci udělat vše pro to, aby za pár let byly Libčice příjemným a klidným městem, na které budeme všichni hrdí. Městem s fungujícími službami a obchody, s útulnou kavárnou či restaurací. S ulicemi lemovanými vzrostlým stromořadím, s udržovanou městskou zelení, s cyklostezkou protínající město. Prostě místem, kde se bude dobře žít všem generacím, s řadou příležitostí ke sportovnímu i kulturnímu vyžití.

 

Mgr. Jan Menšík
spolky a dotace

Původně právník, již za studií jsem se však věnoval programování internetových aplikací. Postupně jsem se posouval na manažerské pozice a nyní vedu tři projekty v oborech zdravotnictví, automotive a finance.

Když jsme s manželkou Julií plánovali stěhování z Prahy, měli jsme jasnou představu: žádný satelit, chceme do funkčního městečka a zapojit se do místního dění. Po osmi letech života v Libčicích můžeme konstatovat, že se nám to podařilo vydatně: čtyři děti, domácí zvířata a bohatý spolkový život. Oba jsme u dobrovolných hasičů, obnovili jsme Libčické ochotnické divadlo, manželka vede Mateřské centrum Malina, já se angažuji v Okrašlovacím spolku a LOSu. Aktivně se podílíme na organizaci spousty akcí a baví nás to. Díky tomu všemu jsem získal řadu užitečných zkušeností při jednáních na úřadech, s vyřizováním dotací a nalézáním řešení, a to i v situacích zdánlivě neřešitelných. Své zkušenosti mohu velmi dobře využít jako zastupitel, při rozvíjení veřejného života a práci s mládeží. Jsem připraven napomoci rozkvětu Libčic, ať už nám budoucnost přinese cokoliv. Jako rodina jsme zde zapustili kořeny a získali mnoho přátel. Jsme tu doma a rádi.

 

Petr Nehasil
sociální péče a férová radnice

Několik let strávených na “mateřské” dovolené s mými dvěma dětmi mě naučilo trpělivosti. Osvojil jsem si nové komunikační a mediátorské dovednosti, seznámil jsem se s našimi školami a myslím, že se mohu neskromně prohlásit za znalce místních hřišť a dalších zákoutí pro dětské hry. Péče o syna mi dala možnost nahlédnout do systému zdravotnické a sociální péče, jak na státní úrovni, tak té lokální, libčické. Přesto, že v této oblasti nejsem vzdělán, cítím se v ní v důsledku okolností téměř jako ryba ve vodě.

Posledních pár let jsem se věnoval rekonstrukci našeho rodinného domu. Vzal jsem to z gruntu a s pomocí přátel a mého táty přeměnil složitou nepraktickou budovu v příjemné místo k bydlení. Rád dělám věci poctivě, do detailu, aby dlouho vydržely. Krok za krokem jsem prošel úskalími stavebního procesu, seznámil se původními technologiemi a hledal nová řešení.

Své životní zkušenosti, nápady, smysl pro fair-play a snad i nekonvenční přístup nabízím vám, svým spoluobčanům.

 

Luboš Harazin
tradice a kultura

Narozen v roce 1968 ve Vimperku, v Libčicích žiji od roku 1980. Jsem absolvent Konzervatoře v Praze, od roku 1988 členem Orchestru Hudebního divadla v Karlíně a od roku 1992 členem Orchestru Karla Vlacha. V letech 2000 až 2012 jsem vedl místní základní uměleckou školu a myslím, že jsem ji svému nástupci předával ve velmi dobré kondici. V roce 2001 jsem v Libčicích založil tradici koncertních provedení “Rybovek”, stál jsem u zrodu libčických městských plesů, libčického masopustu, jsem dramaturgem festivalu Libčická Hašlerka, který se spolkem LOS pořádáme. Od roku 2012 působím jako ředitel ZUŠ v Kralupech.

V příštích letech bych pro město rád pracoval v oblasti dalšího rozvoje místní kultury a školství, podpořil bych projekt cyklostezky po naší straně Vltavy a také revitalizaci centra Libčic. Považuji se za celkem zdatného „cimrmanologa“, průměrného akvaristu a kdysi aktivního cyklistu – v současné době „spícího“.

 

PhDr. Radka Peřinová, Ph.D.
školy a sport

Jsem učitelka, v minulosti na ZŠ i na gymnáziu. V současnosti působím na fakultě tělesné výchovy a sportu, kde připravuji budoucí učitele a trenéry v oblasti pedagogiky a didaktiky. Jsem také členem týmu odborníků pracujících na revizi Rámcově vzdělávacích programů (což jsou následovníci někdejších školních osnov). Ve svém volném čase lezu po skalách i horách s manželem Michalem, který v Libčicích podniká. Nově jsem začala znovu závodit v atletice, tentokrát už jako veteránka. Jako každá žena se starám o domácnost, do které přibylo kromě kocoura i jedno bláznivé štěně německého ovčáka.

Vzhledem ke své profesi i svým zájmům bych ráda přispěla k trvalému zvyšování kvality libčického školství a sportovního vyžití. Budoucnost města vidím především v odborném a plánovitém rozvoji. Ztotožňuji se s myšlenkou architekta Sedláka, který v roce 1993 u příležitosti tisíciletého výročí založení obce zpracoval územní plán Libčic nad Vltavou: „Libčice by se neměly příliš rozrůstat počtem obyvatel, cílem je vybudovat menší výstavné město s kvalitními životními podmínkami pro současné obyvatele.“

 

MUDr. Radim Tobolka, Ph.D.
dlouhodobý rozvoj a mládež

V mládí jsem dělal pionýrského vedoucího, jezdili jsme tábořit, bušili sekerou, sbíjeli stanové podsady, stožáry a jiné konstrukce nezbytné pro přežití. Pak komunismus padnul, pionýry pohltil vír dějin a se mnou to šlo od desíti k pěti, studoval jsem to či ono, živil se tu, či jinde. Poslední tři roky jezdím do Prahy na úřad, kde soustředěně koukám do počítače a monitoruji a analyzuji nežádoucí účinky léků, a vidím, že lepší je nic nebrat!

Libčice byly kdysi líbezné městečko s továrními komíny v rozpáleném, romantickém údolí, kde poutník či domorodec nalezl vše, co si srdce může přát. Ale pozor, doba se mění, velkoměsto se propojuje s okolím, lidé se hrnou dovnitř a zase ven, developeři nespí, přece jenom jsme blízko epicentra a není snadné dohlédnout, jak se situace bude vyvíjet, jak zachovat to dobré, jak rozpoznat to žádoucí, podpořit a rozvinout ho. Osobně si u nás nejvíce vážím té zdánlivé odlehlosti a klidu a podpořil bych diskuzi na téma, zda si obyvatelé přejí mít opravdové náměstí, hrdost! A vícekrát mě napadlo, že libčická mládež by si snad zasloužila širší možnosti vyžití, školka kypí nově příchozími, z dětí brzy budou teenageři, něco by se mohlo vymyslet, nejen pořádná tělocvična, ale něco navíc.

 

Mgr. Lucie Richterová
cyklodoprava a krajina

Profesí jsem knihovnice, což dnes více než listování knihami obnáší práci s počítačovými daty. Knihovník vlastně pořád něco hledá. Nejdřív doma pod pokličkou, pak ve sklepě a na půdě, dále u sousedů a známých a pokračuje do nějaké velké knihovny v Praze. Když ani tam nemají, vyrazí do světa – vše samozřejmě obrazně a díky Internetu. Ve volném čase se aktivně věnuji hudbě, trochu kolu a turistice a také zahradničím. Po večerech čtu a učím se cizí jazyky. V posledním roce se věnuji výcviku psa, kterého jsem vždycky chtěla, jen se na něj dostalo až teď. Je to velká legrace, mívám pocit, že spíš Pepina cvičí mě.

V komunální politice mě zajímá problematika spolkového života a životního prostředí, chtěla bych se věnovat například obnově starých cest a péči o krajinu. Když si představím naše město za pár let, zůstávají Libčice poklidným, dobře udržovaným městečkem, kde ale přibylo obchodů a služeb. Podél řeky vede cyklostezka, po které projíždějí nejen turisté, ale i místní, kterým umožňuje pohodlnou cestu do práce do Prahy i bližších obcí. S dalšími městy a vesnicemi výš nad řekou nás spojují obnovené staré polní cesty. Lidé ve městě se účastní spolkového, kulturního a sportovního života a není jim lhostejný osud města a jeho okolí.

 

Tomáš Kouša
infrastruktura a bezpečná doprava

Jsem libčickým rodákem, moje rodina žije v Libčicích po mnoho generací a vždy se aktivně účastnila společenského a obchodního života: kadeřnictví, obchod, služby, autoškola s tradicí pomalu padesáti let. Ta je i mým oborem, ve kterém aktivně působím. Zde přicházím do styku se zdejšími obyvateli a dozvídám se, co se jim líbí a co ne, jaké mají potřeby.

Vzhledem k širší působnosti autoškoly mám postřehy z okolí, mohu porovnávat běžný život v Libčicích s životem v sousedních obcích. Ze své perspektivy vidím značný prostor pro zlepšení v přístupu vedení města k občanům, otevřenosti a navázání důvěry. Jsem si vědom, že je u nás spousta nedořešených otázek v oblasti infrastruktury, například parkování u mateřské školy, ale i dalších. Považuji toto téma za přehlížené a rád bych prosadil jeho všeobecně přijatelné řešení.

 

Bohumil Černý
správa majetku a pořádek

Poslední čtyři roky působím jako vedoucí technické správy Náprstkova muzea. Drtivou většinu své profesní kariéry jsem pracoval ve stavařině nebo v různých obchodních činnostech (technik, ředitel, správa majetku). Po přestěhování z Prahy do Libčic před patnácti lety jsem pochopil, jak je naše město krásné a klidné, protože nemá běžně průjezdnou komunikaci. A navíc oplývá další velkou předností: skvělou dopravní dostupností, což se hodí při výběru zaměstnání. Sedm let jsem pracoval na našem MěÚ na odboru správy majetku, pak jsem byl odejit. Mou snahou bylo vždy udržovat město v pořádku a napomáhat jeho zvelebení. Na tuto zkušenost rád navážu a budu nápomocen při řešení jak správy majetku, tak stavebních otázek.

Mám rád pořádek, přírodu, zvířata, slušné, přímé jednání v jakémkoliv směru. Vadí mi podlézavost, namyšlenost, sebestřednost, prolhanost a neupřímnost. Věřím v opačné vlastnosti, a budu-li moci po volbách i já ovlivnit budoucnost našeho města, zde je mé motto: nikdy nelze všem splnit všechny požadavky a přání, ale ke všem se budu chovat slušně a nebudu slibovat, co nelze splnit. Jsem přesvědčen, že to s LOSem dokážeme. Ať už jde o přístup pracovníků města k občanům, nebo o smysluplný dlouhodobý rozvoj Libčic. To je moje vize na další roky.

Pokud jste dočetli až na konec, pak děkujeme.