Jarda byl o čtyři roky starší než my, kluci, co jsme se spolu bavili. To ho předurčovalo k tomu, aby byl náčelníkem. Říkali jsme mu Mamutík, protože šlo o hru na lovce mamutů. Na zahradě jsme vykopali jámu na mamuty, do které se chytil otec Novák. Poté se hry přesunuly do rokle nad dnešním koupalištěm. Bylo to skvělé, občas docela nebezpečné, tekla i krev….
Jindy potemnělé zákoutí libčické šroubárny ožilo první prosincovou sobotu čilým ruchem. Kotelna se rozzářila a zevnitř se začala ozývat hudba. V patře bosky běhaly dětské smečky, v přízemí hodovali, popíjeli a družně se bavili dospělí. Hlavní věci se ale děly ještě o patro níž, ve sklepení a pod komínem, v místech, odkud v posledních měsících zmizely tuny sutin.
V Kotelně se konal čtvrtý libčický Snow film fest. Přinášíme fotoreportáž o pěti dějstvích.
(Pokračování textu…)
Na sobotní odpoledne a večer jsme pro vás připravili kulturně-sportovní, nebo chcete-li sportovně-kulturní dvojboj. Po roce je zde opět festival filmů o extrémním lyžování, zimním lezení, skialpinismu a dalších zimních radovánkách doplněný o večerní koncert.
Exkluzivním hostem bude hvězda letošní himálajské sezóny Zdeněk “Háček” Hák. Háček se zapsal do historie horolezectví, když letos spolu s Markem Holečkem vylezl novou cestu na osmitisícovový vrchol Gasherbrumu I. O tom, co znamená lézt v Himálaji alspkým stylem a proč je jejich výstup největší událostí českého horolezectví od dob Josky Rakoncaje, bude Háček povídat ve své přednášce.
Hudební tečku za festivalem nabídne skvělá slovenská písničkářka Katarzia. Autorský nu-folk-rap, nenásilný a přirozený mix žánrů, bude jistě intenzivním zážitkem pro ty, kdo vydrží až do konce. Pokud se chystáte jen na koncert, přijďte před osmou hodinou.
(Pokračování textu…)
Až z Velkých Přílep k nám, jako poslední host Divadelního podzimu 2017, přijeli ochotníci z Divadla POKUS. To “až” je samozřejmě zcela nepatřičné, protože Přílepští jsou vlastně celkem blízcí sousedé, takže bude možná vhodnější jej použít teprve v souvislosti s předvedenou hrou. Ta nás zavedla “až” na samý okraj Bouloňského lesíku, ve kterém nejspíš většina z nás nikdy nebyla, ale přesto všichni dobře víme, že je “až” v Paříži.
A tak po Florencii a Milánu 14. století, ruské vesnici 19. století, Americe 60. let do mapy letošního divadelního podzimu přibyla i Paříž takřka současná. (Pokračování textu…)
Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.
Nad otázkami, které připravil Martin Sekera, urbanismu diskutují:
Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.
Dne 1. listopadu 2013 nabyl účinnosti zákon č. 305/2013 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku. Tímto zákonem došlo k úpravě tzv. „radničních periodik“. Cílem změny tiskového zákona bylo zajistit objektivní informovanost občanů územních samosprávných celků o činnosti a průběhu jednání jimi volených zástupců. Stručněji řečeno, až nový zákon musel upravit povinnost otisknout jakémukoliv zastupiteli jeho názor nebo článek v obecním periodiku. Přeneseno do Libčic, otisknout v našich Libčických novinách i jiný názor, než zastává zrovna v té chvíli vedení města, které tvorbu obecního periodika ovládá. (Pokračování textu…)
Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.
Asi stále častěji se teď bude používat slovo lid – nebo „lidi“. Jak historie ukazuje, někdy jsou to všichni, jindy jen většina, která některým z menšiny pro výstrahu pověsí oprátky na krk. Je to zkrátka ošidné pojmenování, přitom jsme lid a lidi všichni, kteří máme tělo a mozek myslící. Pro výkon politické funkce by měla být hlavním předpokladem schopnost mozku uvědomit si zodpovědnost. A to zdaleka není podmíněno vzděláním, majetkem nebo sociálním postavením, jak ukazuje příklad z letošních nedávných voleb. (Pokračování textu…)
V pozvánce na letošní svatomartinskou lampionovou veselici jsem doufala, že počasí bude mírné a Boženka Hradilková bude moct s rodiči přijet do Libčic. Tohle přání se mi nevyplnilo. Během pátečního odpoledne jsme ještě narychlo stavěli stan, aby se měli tanečnice a tanečníci ze ZUŠ kde schovat před deštěm během zkoušky a aby nepršelo alespoň na violu a kytaru… Nakonec se počasí docela umoudřilo, takže se na Náplavce v pět hodin sešel opět početný dav, který zářil do tmy lampiony nejrůznějšího provedení. (Pokračování textu…)
Sloupek vyšel v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.
Libčické křižovatky jsou pojem. Pozor, výjimečně nemám na mysli tento úctyhodný list. Jde mi skutečně o to místo nad naším městem, které se oficiálně jmenuje Na zabitém, ale nikdo mu jinak neřekne než Na křižovatkách.
To místo je jakousi vstupní branou do našeho města, které ovšem odtud skoro není vidět. Po dlouhé době se tu silnice opravila, ale zdejší proslulá louže je zachována. Dobře však, že po nekonečném čekání zmizel k Chýnovu se svažující „tankodrom“ , který se nesmazatelně podepsal na stavu řady vozidel místních obyvatel. (Pokračování textu…)
Někdy se některé věci nemají říkat dopředu. Protože síla předsudku je velká. A tak je na tomto místě dobré začít tím, že vám prozradíme, co vám Jana Tahalová, hlavní persóna “Libčického divadelního podzimu”, dopředu neprozradila. Že totiž UŠI-X, které nám přijely zahrát během 3. večera letošní přehlídky, jsou vlastně dětský turistický oddíl. Dětské divadlo totiž vzbuzuje představu besídky, kterou musíme protrpět jen kvůli tomu svému potomkovi (nic na tom, že ani to nebývá v Libčicích nutně pravdou).
Tak tedy představení “Jane” autora Aleše Kubity výrazně srazilo věkový herecký průměr letošního ročníku. Ale sál praskající ve švech se celou dobu výborně bavil a nahlas smál. A přitom téma bylo tak vážné – život čerstvě zamilovaného teenagera!
PS: té školní besídce jsme se nakonec vlastně stejně nevyhnuli! (Pokračování textu…)