Do zářijového čísla Libčických křižovatek jsme připravili rozhovor s nejmladšími kandidáty Libčického občanského spolku LOS. Jakub Minařík zpovídal studentku matematiky a fyziky na Univerzitě Karlově a budoucí učitelku Báru Baslovou a studenta managementu udržitelnosti na VŠE Davida Lamicha. Jak vidí rozvoj Libčic, klimatickou adaptaci, cyklodopravu nebo zapojení mladé generace?

Jakub: Báro, Davide, oba v Libčicích žijete od dětství, prošli jste tu školkou, kroužky i ZUŠkou. Co pro vás naše město znamená a proč tu chcete působit i v budoucnu?

Bára: Pro mě jsou Libčice především domov. Mám tu rodinu, kamarády a spoustu vzpomínek. Je to místo, kde bydlím a kde jsem vyrůstala, právě proto mi dává smysl zajímat se o to, jak se bude dál rozvíjet. Chci, aby Libčice byly městem, kde se dobře žije nejen nám dnes, ale kde se bude líbit i dalším generacím. Místem, které si zachová svůj charakter, ale zároveň se bude smysluplně posouvat dál.

David: Libčice jsou pro mě hlavně příroda, sport a moje rodina. Na VŠE studuji management udržitelnosti, takže mě přirozeně zajímá, jak může město růst a neztratit přitom svou tvář. Vidím tu obrovský potenciál. Nemusíme bezhlavě zastavět každé pole. Mnohem větší smysl dává rozvíjet se s rozmyslem a s výhledem na desítky let dopředu – aby se tu stejně dobře žilo i těm, kteří přijdou po nás.

Jakub: Pojďme k vašim konkrétním tématům. Mezi sebou se často bavíme o dostupnosti bydlení. Mnoho mladých lidí dnes naráží na drahé nájmy a hypotéky. Jak by k tomu měly Libčice přistoupit?

David: Problém s bydlením trápí téměř celou Evropu. Na lokální úrovni to můžeme měnit hlavně tím, že město začne samo budovat – ať už obecní byty pro profese jako učitelé a lékaři, nebo startovací bydlení pro mladé rodiny. Zároveň musíme nastavit jasná pravidla pro developery a hlídat, aby se z Libčic nestala jen pasivní noclehárna Prahy.

Bára: Přesně tak, důležité jsou správně nastavené podmínky a pravidla pro developery, aby finančně přispívali k rozvoji potřebné infrastruktury. Bylo by nefér tvrdit, že radnice dokáže vyřešit drahé hypotéky a nájmy. To je problém, který výrazně přesahuje možnosti jednoho města. Můžeme ale ovlivnit, jaká výstavba v Libčicích vzniká a připravit rozvoj městského bytového fondu, což je také jedním z témat našeho programu.

Jakub: Dalším velkým tématem je klimatická adaptace a zeleň. Co konkrétního můžeme v Libčicích udělat pro zadržování vody a stín v ulicích?

David: Výkyvy počasí nám jasně ukazují, že musíme jednat na obecní úrovni. Základem je starat se o stávající vzrostlé stromy a systematicky sázet nové – s následnou péčí, aby vůbec měly šanci vyrůst. Potřebujeme tvořit stín v ulicích, zlepšit retenci půdy a zadržovat dešťovou vodu tak, aby se postupně vsakovala do krajiny a hned neodtekla kanalizací.

Bára: Určitě bychom na to měli myslet při rekonstrukcích ulic a veřejných prostranství, je třeba hledat vhodná místa pro nové stromy, používat propustné povrchy a pracovat s dešťovou vodou. Já sama tohle téma vnímám spíš z laického pohledu a jsem ráda, že máme v LOSu lidi, kteří se o modrozelenou infrastrukturu zajímají a jsou v této oblasti vzdělaní.

Jakub: Jako fanoušek urbanismu a cyklodopravy se musím zeptat na mikromobilitu, cyklisty a místa pro setkávání. Kam by se měly Libčice posunout?

David: Úsek na kole mezi Libčicemi a Řeží je velmi rizikový a každý, kdo tudy jezdí do Prahy, to dobře ví. Vítám, že kraj už chystá jeho bezpečnou úpravu. Úlohou města je pak projekt maximálně podporovat a spolupracovat na něm, aby se stavba rozjela co nejdříve. Dále potřebujeme dostatek cyklostojanů na nádraží i v Letkách, takové, o které si nezničíte výplety kol. Plně podporuji i revitalizaci náplavky – ať nabízí sportoviště, zázemí pro pejskaře a stane se čistým místem s vkusnými nádobami na tříděný odpad.

Bára: Myslím, že Libčice mají velkou výhodu v tom, že jsou malé a spousta míst je dostupná pěšky nebo na kole. Měli bychom proto vytvářet podmínky, aby byl takový pohyb po městě bezpečný a pohodlný. Co se týče setkávání u řeky, těším se, až dokončíme revitalizaci náplavky a vznikne tam příjemný prostor pro sport i odpočinek.
Zároveň bych byla ráda, kdyby se na tom, kam se Libčice posouvají a jaké projekty tu vznikají, mohli podílet i mladší lidé. Proto chceme v dalším kole část participativního rozpočtu vyhradit právě jim.

Jakub: Co byste Libčicím popřáli do dalších let?

Společně: Aby zůstaly otevřeným, přátelským a udržitelným domovem, kde se lidé znají z ulic, potkávají s úsměvem a kde má každá generace své místo.