V sobotu 17. října od 19:00 zahraje v libčické Kotelně slovenská dvojčlenná kapela Longital (support Hugo a já). Při té příležitosti jsme položili několik otázek jejich kytaristovi Danielu Solontayovi. Berte tento krátký rozhovor jako pozvánku na tuto výjimečnou akci.

Jak byste se čtenářům Libčických novin představili jednou větou?

Pokusím se o nemožné: Jsme hudební a životní dvojice z kopce nad Dunajem na okraji Bratislavy, který se kdysi jmenoval Longital (dnešní Dlhé diely), a již 25 let tvoříme písně, se kterými cestujeme po světě za lidmi, kteří hledají a nacházejí v naší hudbě hlubší smysl a zážitek, stejně jako my.

V Libčicích vystoupíte ve sklepení staré industriální budovy. Patří podle vás vaše hudba na taková
místa?

O prostoru mám sice jen informaci v rozsahu této jedné věty s otazníkem, ale určitě sem naše hudba patří. Genius loci tvoří historie místa, jeho tušené i netušené příběhy, ale také energie lidí, kteří si takové místo adoptují a dávají mu nový život a obsah. Máme velmi rádi taková místa a lidi kolem nich. Na Slovensku jich máme již několik desítek, každé z nich je jedinečné a vytvářejí síť pozitivní deviace, která nám v aktuální nelehké situaci v kultuře u nás dodává naději, smysl a příležitost prožívat radost.

Na jakém nejpodivnějším místě jste kdy hráli?

Jednoznačně to byla některá místa na našich turné ve Francii. Například ostrov Îles du Frioul nedaleko přístavu Marseilles, na kterém se konal festival inovativní hudby Mimi Marseilles. Podium bylo ve zřícenině klasicistního areálu, který byl dlouhá léta používán jako karanténní nemocnice pro mořeplavce vracející se z dalekých destinací. Osvětlené sloupy v pozadí, za ním projíždějící obrovské osobní lodě a v dálce osvětlený přístav Marseilles… Hráli jsme jednou i v sále, který byl předělaný z důlního objektu, hangáru ve kterém byly pod stropem na řetězech navěšené hadry, pravděpodobně to dříve byla šatna horníků. Trochu děsivé na první pohled, ale zároveň velmi nápadité řešení problematické akustiky v industriálním prostoru. Při nasvícení během koncertu to bylo opravdu kouzelné.

Cítíte nějaký rozdíl v tom, jak je vaše hudba přijímána v Čechách a na Slovensku?

My vnímáme celý tento středoevropský prostor včetně Polska a Maďarska jako svůj domov a Československo speciálně jako jednu zemi a kulturu, ve které jsme se narodili. Drobné rozdíly zde ale jsou, což souvisí s mírně rozdílným vývojem a pozicí kultury od rozdělení v roce 1993. Nás vztah s českými organizátory, publikem a hudebními novináři byl od začátku výborný a platí to dodnes. Hned první odezva na naše první dvě alba September a Šinadisk v roce 2001 přišla z Čech v podobě nadšených recenzí v legendárním hudebním časopise Rock & Pop. Napsal je hudební publicista Ondřej Bezr, dnes šéfredaktor magazínu UNI. Následně jsme léta brázdili křížem krážem Českou republiku na klubových koncertních turné a hráli jsme i na většině alternativních hudebních festivalů. Vznikla přátelství s organizátory, českými a moravskými hudebníky a hudebními nadšenci, kteří udržují scénu živou. Nejsme zde vnímáni jako konkurence, ale spíše jako vzájemná inspirace. Možná je to i tím, že přinášíme trochu jiný pohled na hudbu i témata. Samozřejmě je to i slovenština, která zní jinak v melodiích a frázování než čeština, a přitom je vašemu publiku srozumitelná, plus jakýsi druh neskrývané zranitelnosti která je v nás dvou a která kultivuje způsob, jakým tvoříme. Zajímavé je že slovenština a náš rukopis dobře fungovaly výborně všude, kde jsme se na našich turné za 25 let dostali: dvanáct zemí Evropy, dvakrát turné v USA, Kanada, v roce 2013 turné na celé Ukrajině včetně Krymu… ale to jsem odbočil.

Pozice Longital v Čechách byla a je stále výrazně vnímána i přes naše vlastní vydavatelství Slnko records, ve kterém za dvacet pět let vyšlo na dvě stovky alb od osmdesáti interpretů. Pokud se chcete zorientovat v hodně velké části původní hudební tvorby na Slovensku napříč žánry, zdá se být katalog Slnko records dostatečně spolehlivým zdrojem. Slnko představuje dnes v jistém smyslu největší label na autorskou hudbu na Slovensku, má skvělý tým, a celé to vymyslela a řídí moje partnerka, zpěvačka a baskytaristka Shina.

Kromě vás se v tuzemsku poměrně velké oblibě těší třeba i Živé kvety, Katarzia či Korben Dallas. Čím si tuto zdejší popularitu slovenské alternativní hudby vysvětlujete?

Jsou to všechno interpreti, kteří dostali příležitost být součástí Slnko records, dokázali toho využít a posunuli se i mimo Slovensko. Neexistuje vysvětlení ani univerzální recept, jak zaujmout publikum, organizátory a novináře v Čechách. Jediná věc, kterou měli tito interpreti společnou, je naše vydavatelství. S Katarzii a Živými kvety trvá toto spojení dodnes.

Jaký repertoár nám v Libčicích zahrajete? Zazní i nějaké novinky či rarity?

Zahrajeme novinky z alba Krajina beží dolu vlastným brehom, stařinky i raritky, co se nám za těch krásných dvacet pět let života v hudbě bez kompromisů udály. Koncert má široký žánrový záběr od
minimalismu, ambientu až po noise a týká se to i zvuku. Pro tak různorodý program si vozím pět kytar ze své rozsáhlé sbírky a nově i archaický strunný nástroj Guqin z Číny. Podstata našeho hudebního vyjádření jsou texty ve slovenštině, Shinina poetika, experimenty se zvukem, hudba tvořená rukama v reálném čase a hraní na kytaru a basu smyčci. Naši hudbu bych proto stručně definoval jako songs of experience. Koncert Longital je společnou výpravou s diváky za zážitky a zkušenostmi, které jsou neopakovatelné.

Otázky pokládal (a odpovědi ze slovenštiny přeložil) Petr Hugo Šlik