Otevřenost hlásají navenek. Své vlastní finance ale před veřejností skrývají. Spolek Za Libčice z.s. vedený Vítem Penížkem žádá otevřenou radnici, ale vlastní financování zůstává pro veřejnost nečitelné. Podrobný pohled do veřejných registrů a bankovních seznamů odhaluje, že spolek před občany tají, kdo jeho politické aktivity reálně platí: spolek „Za Libčice“ schovává své financování za zavřenými dveřmi. To vyvolává vážné otázky o tom, komu budou případní budoucí zastupitelé zavázáni.

Žádný transparentní účet, žádná kontrola

Zatímco Libčický občanský spolek (LOS) – považuje transparentní účet za naprostý standard a lidé v něm vidí každou korunu, spolek Za Libčice se veřejné kontrole vyhýbá. Klasický transparentní účet u žádné z českých bank zkrátka nemá zřízený. Veškeré finanční toky tak zůstávají skryté. Občané nemají možnost zjistit, od koho spolek přijímá dary, jak vysoké jsou členské příspěvky a za co přesně své peníze utrácí. Nutno podotknout, že otázka zřízení transparentního účtu je otázka několika minut…

Výkazy na soud? Nedáme.

Finanční mlha kolem spolku Za Libčice z.s. se dále prohlubuje při pohledu do oficiálního veřejného rejstříku. Podle zákona mají spolky povinnost ukládat své účetní závěrky a finanční výkazy do sbírky listin u rejstříkového soudu. Cílem je, aby si každý mohl ověřit finanční zdraví a nezávislost dané organizace.

Spolek Za Libčice však do sbírky listin nedodal vůbec nic. Veřejnost tak nemá k dispozici jediné oficiální číslo o jejich hospodaření. U běžného zájmového spolku chovatelů či zahrádkářů by se nad tím dalo přimhouřit oko. U politického uskupení, které chce spolurozhodovat o veřejných penězích a ještě kritizuje radnici za netransparentnost, je to však fatální selhání důvěryhodnosti.

Ve hře je lákavý rozpočet: 220 milionů korun

Proč by ale měl někdo potřebu financování politického spolku tajit? Odpověď leží v samotném měřítku Libčic nad Vltavou. Městský rozpočet schvaluje výdaje ve výši kolem 220 milionů korun. Možnost rozhodovat o tomto balíku veřejných peněz, zakázkách a městských investicích je pro mnoho zájmových skupin nesmírně lákavá.

Riziko neznámého sponzora: Komu budou vděční?

Jenom vydávání plnobarevných novin FAKT, jejich grafika, tisk a distribuce, billboardy, bannery jistě stojí desítky tisíc, možná nižší stovky tisíc korun. Nabízí se otázka: Kdo to platí a proč? Pokud spolek neukáže, kde tyto peníze bere, musíme se ptát: Stojí v pozadí nějaký sponzor, který kampaň masivně dotuje?

V politice totiž platí staré známé pravidlo, že nikdo nedává tak velké množství peněz jen tak pro nic za nic. Pokud kandidáti a případně budoucí radní ze spolku Za Libčice uspějí ve volbách díky prostředkům ze skrytých zdrojů, komu budou po svém zvolení vděční? Budou hájit zájmy občanů Libčic, nebo budou splácet dluhy mecenáši, který jim pomohl k moci? Právě u rozhodování o zakázkách ze zmiňovaného 220 milionového rozpočtu města se toto riziko stává obrovským strašákem.

Politika dvojího metru

Kritizovat kroky radnice a vyžadovat po vedení města maximální otevřenost je v pořádku. Pokud ale politický spolek sám nedodržuje základní standardy otevřenosti, ignoruje zákonnou povinnost vůči soudu a tají své sponzory, ztrácí morální právo kohokoliv kritizovat.

Pokud to Vít Penížek a jeho kolegové myslí s otevřenou diskusí vážně, měli by začít sami u sebe. Jinak jde o pouhopouhé pokrytectví.