Příběh jednoho z největších lidských dobrodružství – dobytí severního pólu v roce 1926 – viděný očima nedobrovolného polárníka, malého teriéra Titiny. Roztomilý čtyřnohý tulák, na kterého narazil na římské ulici, okouzlil italského konstruktéra a vzduchoplavce Umberta Nobileho natolik, že si ho vzal domů.  A protože to byla slečna, dal jí jméno Titina. Titinu ovšem nečekal jen teplý pelíšek a pravidelné misky s jídlem. Jejího nového pána totiž oslovil slavný norský objevitel Roald Amundsen a objednal si u něj vzducholoď, na níž hodlal dobýt severní pól. U toho Titina samozřejmě nemohla chybět a právě jejíma očima sledujeme cestu italské posádky a norských polárníků za posledním neobjeveným místem na Zemi. Výprava je to vzrušující, plná dobrodružství a nebezpečí, ale dobytím pólu v roce 1926 ještě zdaleka nekončí. Protože toto je skutečný příběh, který pokračuje dál… (AČFK)

V Paříži se píše rok 2052 a Julie má dnes 80. narozeniny. Je spokojená a šťastná, jak krásný život zatím prožila a trochu si zavzpomíná. Najednou jí přepadne myšlenka, co by se bývalo stalo, kdyby ji tenkrát osud zavál jiným směrem. Od jejích sedmnáctých narozenin až do teď byl její život plný malých, ale zásadních náhod. Každý tento moment jí otočil osud o 180 stupňů. Co by se bývalo stalo, kdyby zapomněla pas, kdyby si stoupla v knihkupectví do jiné řady, kdyby tentokrát řídila skútr ona…? Byl její život plný náhod, nebo byla její cesta předem napsaná? Stejně jako jedinečný snímek Ladič pian, za nějž dostal režisér Olivier Treiner v roce 2012 Césara, se tento filmový drahokam točí kolem hudby. Julie byla významná klavíristka (nebo snad nebyla?). Hudba provází celý film a je jeho nedílnou a nezapomenutelnou součástí. Díky tomuto snímku si uvědomíte, jak zásadní roli hudba ve filmu hraje. (Bohemia MP)

Na začátku sedmdesátých let minulého století se Spojené státy vařily v záplavě demonstrací za lidská práva. V téže době se jeden mladý černý kluk s gigantickým afrem (John David Washington, syn Denzela Washingtona) rozhodl rozšířit řady coloradské policie. Ron Stallworth byl první Afroameričan v tomhle sboru. Jeho přijetí mělo zacpat pusu čím dál naštvanější černošské komunitě. Aby těch změn nebylo zase příliš, šoupli nadřízení Rona do archivu (= oddělení evidence důkazů), kde měl co nejméně překážet. Jenže Ronovy ambice byly o poznání větší. Soustavným tlakem na nadřízené se mu nejdřív podařilo svléknout uniformu a v civilu infiltrovat politické mítinky „černých bratrů“. Protože se mu nechtělo donášet na bližního svého, zvednul sluchátko, vytočil číslo Davida Dukea (Topher Grace), místního předáka Ku-klux-klanu, a omotal si ho kolem prstu. Naprosto přesvědčivým způsobem se prezentoval jako fanatický vyznavač bílé rasy a David Duke mu to spolknul i s navijákem, jelikož ho po pár telefonátech vtáhnul do struktur klanu. Když pak bylo potřeba nasadit do akce zapáleného rasistu Rona Stallwortha i fyzicky, ujal se té role Ronův kolega Flip Zimmerman (Adam Driver), který s nadšením docházel na tajná i veřejná setkání členů klanu s cílem získat co nejvíc informací a překazit plánované násilné operace. Zní to neuvěřitelně, zní to komicky, skutečně se to však stalo. (CinemArt)

Jedenáctiletý Dominik je u vytržení, když na turnaji století v Naganu naši poráží Kanadu a míří do finále. Přestože i on je trochu outsider, rozhodne se koupit hokejku a s kamarády hrát hokej, jak to jen jde. Hlavně s tenisákem na plácku za domem. Sestaví tým a plánují si zahrát svůj vlastní velký zápas proti klukům z vedlejší vesnice. Vedle toho chce Dominik vyhrát i srdce, úsměv a pusu od Katky ze třídy. (Bontonfilm)

Byli jsme best in covid? Kdo měl plán: lidstvo, nebo virus? Filmový štáb Víta Klusáka (V síti) a Mariky Pecháčkové se na jaře 2020 vydal do prázdných ulic a dva roky sledoval reakce české společnosti na pandemii covid-19 v odrazu vládních nařízení. V dokumentární tragikomedii Velké nic tvůrci nasbírali silné příběhy lidí z různých oblastí, zachytili bizarní obrazy krize a vytvořili tak absurdně úsměvnou zprávu o naší společnosti. (Aerofilms)

Ten den by proběhl jako každý jiný, kdyby se na nebi neobjevilo „cosi“, co sourozencům Haywoodovým zabilo otce. Bylo to UFO? Nebo je vysvětlení mnohem racionálnější? Nikdo nic neví. Zjevné je jen to, že to, co se děje v okolí malé koňské farmy, na níž OJ (Daniel Kaluuya) a Emerald (Keke Palmer) žijí, je čím dál znepokojivější a nabírá to na obrátkách. Zatímco oči senzacechtivých amatérských ufologů a záhadologů se upírají k nebi ve snaze alespoň krátce zahlédnout kousek létajícího talíře, Haywoodovi klopí zraky k zemi. Kdo se na ně nedívá, toho přece neunesou. Nebo že by pravidla neplatila? (CinemArt)