Calendar
Opět po roce Vám vám nabízíme opět možnost rodinného focení tady v Libčicích. Konkrétně 25.11. 2023 se v prostorách KC Fara Libčice na všechny bude těšit i letos fotograf Jan Branč.
V půlhodinových blocích bude fotit od 9:00 do cca 18:00. Cena je 800 Kč. Honza Vám pošle elektronicky 5 hotových fotografií a náhledy dalších. Jejich tisk, případně další fotografie už bude na Vaší dohodě přímo s ním. Rezervace času na stránce https://www.centrum-malina.cz/rodinne-foceni-s-honzou-brancem-2023/ je nutná!
Konverzační komedie o tom, že děti občas dokáží rodiče pořádně překvapit. Když se Terezka jednoho dne vrátí z univerzitních studií na víkend domů…
..a víc se dozvíte, když se přijdete podívat.
Komedie je postavena zejména na vtipných dialozích mezi jednotlivými postavami a diváci se rozhodně nebudou nudit.
Hru jsme navíc tentokrát nastudovali ve dvou zcela odlišných obsazeních a proto jednotlivá představení budou od sebe vždy velmi příjemně zcela odlišná.
Autor: Jan Váchal
Obsazení
Marie: Julie Menšík Čákiová
Karel: Marek Coufal
Terezka: Jana Tahalová
Andy: Vladimír Čmelík
Eda: Pavel Tahal
Majka: Jana Kejmarová
Marie: Lenka Coufalová
Karel: Roman Šebl
Terezka: Radka Čmelíková
Andy: Jan Menšík
Eda: Miloš Martinec
Majka: Radka Peřinová
režie: Kateřina Kapounová
nápověda & hair stylist: Petra Veberová
světla & zvuk: Pavel Mach
Galerie Arto.to pořádá architektonické prohlídky prostoru Uhelného mlýna a Kotelny, v němž se galerie nachází.
Konverzační komedie o tom, že děti občas dokáží rodiče pořádně překvapit. Když se Terezka jednoho dne vrátí z univerzitních studií na víkend domů…
..a víc se dozvíte, když se přijdete podívat.
Komedie je postavena zejména na vtipných dialozích mezi jednotlivými postavami a diváci se rozhodně nebudou nudit.
Hru jsme navíc tentokrát nastudovali ve dvou zcela odlišných obsazeních a proto jednotlivá představení budou od sebe vždy velmi příjemně zcela odlišná.
Autor: Jan Váchal
Obsazení
Marie: Julie Menšík Čákiová
Karel: Marek Coufal
Terezka: Jana Tahalová
Andy: Vladimír Čmelík
Eda: Pavel Tahal
Majka: Jana Kejmarová
Marie: Lenka Coufalová
Karel: Roman Šebl
Terezka: Radka Čmelíková
Andy: Jan Menšík
Eda: Miloš Martinec
Majka: Radka Peřinová
režie: Kateřina Kapounová
nápověda & hair stylist: Petra Veberová
světla & zvuk: Pavel Mach
POZOR! KINO PROBĚHNE MIMOŘÁDNĚ V PROSTORÁCH EVANGELIKCÉ FARY. PO FILMU BESEDA S TVŮRCI.
Ve světě ohroženém slunečním úlomkem letícím k Zemi uvízne osmnáctiletý chlapec cestou na chalupu v neznámém městě. Série bizarních dobrodružství ho donutí postavit se svým největším strachům – smíření se s realitou vykloubeného světa, se sebou samým a se svým otcem. (Artcam Films)
Hlas mladé filmové generace navštíví Libčice i osobně – režisér Albert Hospodářský spolu se svým braterm Vincentem, který ztvárnil ve filmu hlavní roli, jsou po promítání připravení odpovídat na vaše otázky a vůbec si o filmu popovídat.
Pravidelné zasedání zastupitelstva města. Program bude zveřejněn na městském webu www.libcice.cz, účast veřejnosti je vítána.
Komentovaná prohlídka s umělci a kurátorkou letošní v pořadí již třetí výstava v rámci ročního výstavního projektu Nic není černobílé.
Jedenáctiletý Tonda má jedinečnou vlastnost – od narození svítí. Jeho možná až přespříliš starostliví rodiče se ho snaží držet doma, aby jej ochránili před vnějším světem. To se změní ve chvíli, kdy se před vánočními svátky do jednoho ze sousedních bytů nastěhuje Slávka, tajemná dívka, která mu obrátí svět naruby. Tonda v ní získává první opravdovou kamarádku, před kterou může odhalit fantazijní svět ve svém polštářovém bunkru. Slávka zase Tondovi ukáže zázračnou baterku. Ta svým světlem dokáže z obyčejných věcí vytvářet úžasné obrázky a kouzelné světy, které vidí pouze oni. Tím začíná jejich dobrodružné pátrání po původu záhadných chomáčků tmy, které vysávají z jejich domu sluneční světlo. Tonda, Slávka a kouzelné světlo je film o tom, jaké je to být jiný, příběhem o přátelství a fantazii, o světle a tmě. (CinemArt)
Do městečka Svit pod Tatrami přijíždí v roce 1937 ředitel velké továrny se svou ženou, aby zde po baťovském vzoru Zlína postavili moderní průmyslové město. Jejich plány ale naruší znepokojující nález mrtvoly v areálu továrny. Novorozenec s mužským i ženským pohlavním orgánem. Monstrum. Případ přesahuje možnosti místních četníků, podléhá maximálnímu utajení a na místo přijíždí tajná policie. Nicméně zdá se, že jediný, kdo chce záhadu vyřešit a nalézt odpovědi a pravdu, je těhotná manželka ředitele. Narazí ale na nečekané překážky, včetně svých vlastních předsudků… (Bontonfilm)
Hlavní hrdina Greg měl se svými kumpány agenturu na výrobu alibi. Záletníkům a každému, kdo zrovna nechtěl říct pravdu, připravili alibi ušité přesně na míru. Jenže se zamiloval a svojí přítelkyni slíbil, že nebude lhát ani ke lžím dopomáhat někomu jinému. Jeho život dostal řád a klid, dokonce až příliš. Ne však na dlouho! Greg se rozhodne požádat svou dívku snů o ruku, ovšem její láskyplné „ano“ má jednu podmínku. V jejich Den D chce konečně poznat Gregovy rodiče. Jenže jeho otec je podvodník a kriminálník, matka hvězdou erotických filmů, navíc jsou rozvedení a nesnáší se. Tahle smrtící kombinace má sílu zničit celou svatbu i přilehlé okolí. Greg proto musí s kamarády ještě naposledy oživit agenturu a pro poslední alibi najít falešné rodiče. Plán vychází přesně do té chvíle, než se objeví ti skuteční. Nastává panika, rychle je potřeba najmout falešnou nevěstu a souběžně s jednou svatbou je nutné uspořádat i druhou svatbu v sousedově domě. Následná lavina karambolů, malérů a zvratů nedá postavám ani divákům vydechnout. Skutečný Den D! (Bontonfilm)
Ansa pracuje v supermarketu a své večery obvykle tráví v prázdném bytě. Dělník Holappa zase rád tráví čas s lahví kořalky. Při náhodném setkání v karaoke baru mezi nimi přeskočí jiskra a tito sympatičtí vyděděnci tak mají konečně šanci na věčnou lásku. Dokáží dvě osamělé duše hledající štěstí zdolat nástrahy v podobě nesmělosti, ztracených telefonních čísel, mužovy příchylnosti k alkoholu a dalších nepřejících okolností? Svérázný finský režisér Aki Kaurismäki natočil vlastní okouzlující pojetí osudové romance prodchnuté láskou k filmu a humorem, které na festivalu v Cannes získalo Cenu poroty. (Aerofilms)
Galerie Arto.to pořádá architektonické prohlídky prostoru Uhelného mlýna a Kotelny, v němž se galerie nachází.
Prohlídka bude doplněna vystoupením místních souborů SenzaNome (sbor) a VST (smyčcové trio).
Tradiční provedení “Rybovky” v libčickém evangelickém kostele pod taktovkou Luboše Harazina a za účasti místních zpěváků a muzikantů a jejich přátel.
Podrobnosti uvedeme brzy.
Toto je pouze připomenutí historické události.
Klášter řádu benediktinů na Břevnově založil přemyslovský kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch v roce 993. Jednalo se o první mužský klášter v Čechách.
V zakládací listině je i první zmínka o Libčicích.
Obsah základací listiny Břevnovského kláštera
Datum: 14. leden 993,
Obsah: Boleslav II., kníže český, dává klášterubřevnovskému (Brevnowensi), který založil spolu s biskupem Vojtěchem z popudu papeže Jana [XV.], ves Břevnov, horu Žernovice (Schirnovnice), vsi Veleslavín (Wolezlawin) s lesem Šlachovem (Sclachow) a horou mezi Střešovicemi (Tressowicz) a Dol. Libocí (Lubocz), Dol. Liboc s lesem Malejovem, Ruzyň (Ruzen), 3 dušníky v Kuromrtvicích (Kuromirtwiche), v Praze desátý trh, desátý denár z pokut a 30 dušníků, 2 mlýny pod praž. hradem a 3 jezy, ves Vrané n. Vlt. (Nawranem) s desátkem v Radotíně, Skochovice (Scochowicz), desátek na Poříčí, lán u Vltavy(Wltaue),Libčice (Lubcicich), Vejprnice (Oyppernich), Němčice (Nymcyce), Třebestovice (Trebestowicz), Mračenice (Mracenicich), Kostel v Chcebuzi (Chocebuz), ves Hrdly (Heridel), Starý Mlýnec (Wlencich),poplatky od vladařů v Praze a Plzni na den zasvěcení kostela, desátý týden cla v zemi a desátý trh a peníz z pokut ve Slaném (Nazlanem), St. Plzenci (Plizeni), Litoměřicích (Lutomiricich), Kouřimi (Churimi) a Chrudimi. Vyjímá klášter z pravomoci provinčního soudu, osvobozuje jej od různých povinností, cel aj.
Poznámka:
Zakládací listina břevnovského kláštera ze 14. ledna 993 se dochovala pouze ve falsu ze 13. století. Tato listina je psána písmem 13. století shodným s písmem na konfirmaci Přemysla Otakara II. z roku 1255.
Toto je pouze připomenutí historické události. Nebo tedy spíš báje.
Staré pověsti české/ Kosmova kronika
10. května 863
Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mži…
Dne 10. máje roku 863 byla na polích turských svedena bitva mezi vojskem knížete Neklana, vedeným chrabrým Čestmírem Chejnovským (někdy též nazývaným Tyr, Tur, Styr, Štyr – na Čestmíra jej pravděpodobně počeštil Václav Hanka v Rukopisu královédvorském) a vojskem luckého knížete Vlatislavem.
….Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, se štíty pevně žilovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláště Trnovanů raci i Žluticů i Radoniců, též Úhošťané, Chraberci a Trebčici a všech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a kožešinách, v kosmatých čepicích, s hrubými oštěpy a těžkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou…
Lučané byli poraženi, ale radost z vítězství byla zakalena, protože v boji padl vůdce Čechů Čestmír. Byl pochován na chlumu pod starým dubem a na jeho hrob nasypali velikou mohylu. Místo, kde byl Čestmír prý pochován, je u samého Turska na návrší, kde lid říká “Na Krliši.” V těch místech stál dub, jemuž říkali “Dub Silného Rytíře.”
Opodál návrší, směrem jihovýchodním sluje jedno místo “Na Zabitým“, kde se údajně bitva odehrávala.
Vítězné vojsko Neklana, když Čestmíra slavně pohřbilo, pak z vítězství tohoto prý se těšilo v místech, kde dosud několik domů stojí, které zvou se “Těšina.”
Pověst o Lucké válce, podrobně zachytil ve své kronice Kosmas na konci 11. století. Později ji zpracoval Alois Jirásek v “Starých pověstech českých.”
ilustrační obrazek viz pexeso “Staré pověsti České”, Petr Poš (1944 – 2015)
Toto je pouze připomenutí historické události.
Klášter řádu benediktinů na Břevnově založil přemyslovský kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch v roce 993. Jednalo se o první mužský klášter v Čechách.
V zakládací listině je i první zmínka o Libčicích.
Obsah základací listiny Břevnovského kláštera
Datum: 14. leden 993,
Obsah: Boleslav II., kníže český, dává klášterubřevnovskému (Brevnowensi), který založil spolu s biskupem Vojtěchem z popudu papeže Jana [XV.], ves Břevnov, horu Žernovice (Schirnovnice), vsi Veleslavín (Wolezlawin) s lesem Šlachovem (Sclachow) a horou mezi Střešovicemi (Tressowicz) a Dol. Libocí (Lubocz), Dol. Liboc s lesem Malejovem, Ruzyň (Ruzen), 3 dušníky v Kuromrtvicích (Kuromirtwiche), v Praze desátý trh, desátý denár z pokut a 30 dušníků, 2 mlýny pod praž. hradem a 3 jezy, ves Vrané n. Vlt. (Nawranem) s desátkem v Radotíně, Skochovice (Scochowicz), desátek na Poříčí, lán u Vltavy(Wltaue),Libčice (Lubcicich), Vejprnice (Oyppernich), Němčice (Nymcyce), Třebestovice (Trebestowicz), Mračenice (Mracenicich), Kostel v Chcebuzi (Chocebuz), ves Hrdly (Heridel), Starý Mlýnec (Wlencich),poplatky od vladařů v Praze a Plzni na den zasvěcení kostela, desátý týden cla v zemi a desátý trh a peníz z pokut ve Slaném (Nazlanem), St. Plzenci (Plizeni), Litoměřicích (Lutomiricich), Kouřimi (Churimi) a Chrudimi. Vyjímá klášter z pravomoci provinčního soudu, osvobozuje jej od různých povinností, cel aj.
Poznámka:
Zakládací listina břevnovského kláštera ze 14. ledna 993 se dochovala pouze ve falsu ze 13. století. Tato listina je psána písmem 13. století shodným s písmem na konfirmaci Přemysla Otakara II. z roku 1255.
Toto je pouze připomenutí historické události. Nebo tedy spíš báje.
Staré pověsti české/ Kosmova kronika
10. května 863
Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mži…
Dne 10. máje roku 863 byla na polích turských svedena bitva mezi vojskem knížete Neklana, vedeným chrabrým Čestmírem Chejnovským (někdy též nazývaným Tyr, Tur, Styr, Štyr – na Čestmíra jej pravděpodobně počeštil Václav Hanka v Rukopisu královédvorském) a vojskem luckého knížete Vlatislavem.
….Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, se štíty pevně žilovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláště Trnovanů raci i Žluticů i Radoniců, též Úhošťané, Chraberci a Trebčici a všech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a kožešinách, v kosmatých čepicích, s hrubými oštěpy a těžkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou…
Lučané byli poraženi, ale radost z vítězství byla zakalena, protože v boji padl vůdce Čechů Čestmír. Byl pochován na chlumu pod starým dubem a na jeho hrob nasypali velikou mohylu. Místo, kde byl Čestmír prý pochován, je u samého Turska na návrší, kde lid říká “Na Krliši.” V těch místech stál dub, jemuž říkali “Dub Silného Rytíře.”
Opodál návrší, směrem jihovýchodním sluje jedno místo “Na Zabitým“, kde se údajně bitva odehrávala.
Vítězné vojsko Neklana, když Čestmíra slavně pohřbilo, pak z vítězství tohoto prý se těšilo v místech, kde dosud několik domů stojí, které zvou se “Těšina.”
Pověst o Lucké válce, podrobně zachytil ve své kronice Kosmas na konci 11. století. Později ji zpracoval Alois Jirásek v “Starých pověstech českých.”
ilustrační obrazek viz pexeso “Staré pověsti České”, Petr Poš (1944 – 2015)
Toto je pouze připomenutí historické události.
Klášter řádu benediktinů na Břevnově založil přemyslovský kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch v roce 993. Jednalo se o první mužský klášter v Čechách.
V zakládací listině je i první zmínka o Libčicích.
Obsah základací listiny Břevnovského kláštera
Datum: 14. leden 993,
Obsah: Boleslav II., kníže český, dává klášterubřevnovskému (Brevnowensi), který založil spolu s biskupem Vojtěchem z popudu papeže Jana [XV.], ves Břevnov, horu Žernovice (Schirnovnice), vsi Veleslavín (Wolezlawin) s lesem Šlachovem (Sclachow) a horou mezi Střešovicemi (Tressowicz) a Dol. Libocí (Lubocz), Dol. Liboc s lesem Malejovem, Ruzyň (Ruzen), 3 dušníky v Kuromrtvicích (Kuromirtwiche), v Praze desátý trh, desátý denár z pokut a 30 dušníků, 2 mlýny pod praž. hradem a 3 jezy, ves Vrané n. Vlt. (Nawranem) s desátkem v Radotíně, Skochovice (Scochowicz), desátek na Poříčí, lán u Vltavy(Wltaue),Libčice (Lubcicich), Vejprnice (Oyppernich), Němčice (Nymcyce), Třebestovice (Trebestowicz), Mračenice (Mracenicich), Kostel v Chcebuzi (Chocebuz), ves Hrdly (Heridel), Starý Mlýnec (Wlencich),poplatky od vladařů v Praze a Plzni na den zasvěcení kostela, desátý týden cla v zemi a desátý trh a peníz z pokut ve Slaném (Nazlanem), St. Plzenci (Plizeni), Litoměřicích (Lutomiricich), Kouřimi (Churimi) a Chrudimi. Vyjímá klášter z pravomoci provinčního soudu, osvobozuje jej od různých povinností, cel aj.
Poznámka:
Zakládací listina břevnovského kláštera ze 14. ledna 993 se dochovala pouze ve falsu ze 13. století. Tato listina je psána písmem 13. století shodným s písmem na konfirmaci Přemysla Otakara II. z roku 1255.
Toto je pouze připomenutí historické události. Nebo tedy spíš báje.
Staré pověsti české/ Kosmova kronika
10. května 863
Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mži…
Dne 10. máje roku 863 byla na polích turských svedena bitva mezi vojskem knížete Neklana, vedeným chrabrým Čestmírem Chejnovským (někdy též nazývaným Tyr, Tur, Styr, Štyr – na Čestmíra jej pravděpodobně počeštil Václav Hanka v Rukopisu královédvorském) a vojskem luckého knížete Vlatislavem.
….Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, se štíty pevně žilovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláště Trnovanů raci i Žluticů i Radoniců, též Úhošťané, Chraberci a Trebčici a všech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a kožešinách, v kosmatých čepicích, s hrubými oštěpy a těžkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou…
Lučané byli poraženi, ale radost z vítězství byla zakalena, protože v boji padl vůdce Čechů Čestmír. Byl pochován na chlumu pod starým dubem a na jeho hrob nasypali velikou mohylu. Místo, kde byl Čestmír prý pochován, je u samého Turska na návrší, kde lid říká “Na Krliši.” V těch místech stál dub, jemuž říkali “Dub Silného Rytíře.”
Opodál návrší, směrem jihovýchodním sluje jedno místo “Na Zabitým“, kde se údajně bitva odehrávala.
Vítězné vojsko Neklana, když Čestmíra slavně pohřbilo, pak z vítězství tohoto prý se těšilo v místech, kde dosud několik domů stojí, které zvou se “Těšina.”
Pověst o Lucké válce, podrobně zachytil ve své kronice Kosmas na konci 11. století. Později ji zpracoval Alois Jirásek v “Starých pověstech českých.”
ilustrační obrazek viz pexeso “Staré pověsti České”, Petr Poš (1944 – 2015)
Toto je pouze připomenutí historické události.
Klášter řádu benediktinů na Břevnově založil přemyslovský kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch v roce 993. Jednalo se o první mužský klášter v Čechách.
V zakládací listině je i první zmínka o Libčicích.
Obsah základací listiny Břevnovského kláštera
Datum: 14. leden 993,
Obsah: Boleslav II., kníže český, dává klášterubřevnovskému (Brevnowensi), který založil spolu s biskupem Vojtěchem z popudu papeže Jana [XV.], ves Břevnov, horu Žernovice (Schirnovnice), vsi Veleslavín (Wolezlawin) s lesem Šlachovem (Sclachow) a horou mezi Střešovicemi (Tressowicz) a Dol. Libocí (Lubocz), Dol. Liboc s lesem Malejovem, Ruzyň (Ruzen), 3 dušníky v Kuromrtvicích (Kuromirtwiche), v Praze desátý trh, desátý denár z pokut a 30 dušníků, 2 mlýny pod praž. hradem a 3 jezy, ves Vrané n. Vlt. (Nawranem) s desátkem v Radotíně, Skochovice (Scochowicz), desátek na Poříčí, lán u Vltavy(Wltaue),Libčice (Lubcicich), Vejprnice (Oyppernich), Němčice (Nymcyce), Třebestovice (Trebestowicz), Mračenice (Mracenicich), Kostel v Chcebuzi (Chocebuz), ves Hrdly (Heridel), Starý Mlýnec (Wlencich),poplatky od vladařů v Praze a Plzni na den zasvěcení kostela, desátý týden cla v zemi a desátý trh a peníz z pokut ve Slaném (Nazlanem), St. Plzenci (Plizeni), Litoměřicích (Lutomiricich), Kouřimi (Churimi) a Chrudimi. Vyjímá klášter z pravomoci provinčního soudu, osvobozuje jej od různých povinností, cel aj.
Poznámka:
Zakládací listina břevnovského kláštera ze 14. ledna 993 se dochovala pouze ve falsu ze 13. století. Tato listina je psána písmem 13. století shodným s písmem na konfirmaci Přemysla Otakara II. z roku 1255.
Toto je pouze připomenutí historické události. Nebo tedy spíš báje.
Staré pověsti české/ Kosmova kronika
10. května 863
Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mži…
Dne 10. máje roku 863 byla na polích turských svedena bitva mezi vojskem knížete Neklana, vedeným chrabrým Čestmírem Chejnovským (někdy též nazývaným Tyr, Tur, Styr, Štyr – na Čestmíra jej pravděpodobně počeštil Václav Hanka v Rukopisu královédvorském) a vojskem luckého knížete Vlatislavem.
….Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, se štíty pevně žilovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláště Trnovanů raci i Žluticů i Radoniců, též Úhošťané, Chraberci a Trebčici a všech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a kožešinách, v kosmatých čepicích, s hrubými oštěpy a těžkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou…
Lučané byli poraženi, ale radost z vítězství byla zakalena, protože v boji padl vůdce Čechů Čestmír. Byl pochován na chlumu pod starým dubem a na jeho hrob nasypali velikou mohylu. Místo, kde byl Čestmír prý pochován, je u samého Turska na návrší, kde lid říká “Na Krliši.” V těch místech stál dub, jemuž říkali “Dub Silného Rytíře.”
Opodál návrší, směrem jihovýchodním sluje jedno místo “Na Zabitým“, kde se údajně bitva odehrávala.
Vítězné vojsko Neklana, když Čestmíra slavně pohřbilo, pak z vítězství tohoto prý se těšilo v místech, kde dosud několik domů stojí, které zvou se “Těšina.”
Pověst o Lucké válce, podrobně zachytil ve své kronice Kosmas na konci 11. století. Později ji zpracoval Alois Jirásek v “Starých pověstech českých.”
ilustrační obrazek viz pexeso “Staré pověsti České”, Petr Poš (1944 – 2015)