Calendar
Když devítiletá Lucie přijíždí na prázdniny do Bectoile, netuší, jaké dobrodružství ji tu čeká. Její maminka Caro v městečku vyrostla a teď tu se svým kolegou Pierrotem provádí archeologické vykopávky. Městečko a jeho okolí ovšem skrývají pozůstatky minulosti ve více než jednom smyslu. Je tu také rodinné tajemství a Lucie se svým novým kamarádem Yannem a párem podivuhodných sýkorek je odhodlaná ho odhalit. Její cesta vede od sklepů zříceniny gotického hradu až ke starému zapomenutému karavanu na okraji lesa a je to cesta plná úžasných překvapení a objevů! (AČFK)
Zloděj, lupič, chmaták, podvodník, darebák, gauner – to vše skrývá název zlodějské (heist) komedie s hlavním „hrdinou“ Lupynem, který se po propuštění z vězení vrací do rodného města. Sotva se ohřeje na svobodě, už plánuje se svými kumpány, kteří ho předtím vyměnili za podmíněné tresty, další kšeft. Do karet mu hraje probíhající pandemie, výjimečná situace, v níž neplatí pravidla, jež platila dosud. Lichvář Asasín se spolu s místním zkorumpovaným policistou snaží zjistit, kdo v jejich rajónu škodí, a vytěžit z toho pro sebe co nejvíc. Lupyn zase potřebuje peníze na nový život se svou láskou Tamarou, postupně se tak zaplétá do spirály lží a absurdních situací. (Bontonfilm)
Pasha žije v malém ruském městě a je oblíbeným učitelem na místní základní škole. Se začátkem invaze na Ukrajinu se náplň jeho práce zcela promění. Je nucen organizovat aktivity v souladu s novými válečnými osnovami a dokumentovat je na kameru. Požadavky na vyučující se stupňují, Pashovi bývalí žáci odjíždějí na frontu a atmosféra ve městě houstne. Frustrovaný Pasha se rozhodne bojovat tak, jak nejlépe umí. Začne natáčet nejen státem nařízené aktivity, ale i každodenní život ve škole a mimo ní, s cílem ukázat světu dopad války a autoritářského režimu na místní komunitu. Film Pan Nikdo proti Putinovi přináší unikátní pohled na fungování ruské propagandy a vypráví napínavý příběh o člověku, který se rozhodne riskovat vše, aby nezradil své hodnoty. (ČSFD.cz)
Toto je pouze připomenutí historické události. Nebo tedy spíš báje.
Staré pověsti české/ Kosmova kronika
10. května 863
Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mži…
Dne 10. máje roku 863 byla na polích turských svedena bitva mezi vojskem knížete Neklana, vedeným chrabrým Čestmírem Chejnovským (někdy též nazývaným Tyr, Tur, Styr, Štyr – na Čestmíra jej pravděpodobně počeštil Václav Hanka v Rukopisu královédvorském) a vojskem luckého knížete Vlatislavem.
….Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, se štíty pevně žilovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláště Trnovanů raci i Žluticů i Radoniců, též Úhošťané, Chraberci a Trebčici a všech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a kožešinách, v kosmatých čepicích, s hrubými oštěpy a těžkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou…
Lučané byli poraženi, ale radost z vítězství byla zakalena, protože v boji padl vůdce Čechů Čestmír. Byl pochován na chlumu pod starým dubem a na jeho hrob nasypali velikou mohylu. Místo, kde byl Čestmír prý pochován, je u samého Turska na návrší, kde lid říká “Na Krliši.” V těch místech stál dub, jemuž říkali “Dub Silného Rytíře.”
Opodál návrší, směrem jihovýchodním sluje jedno místo “Na Zabitým“, kde se údajně bitva odehrávala.
Vítězné vojsko Neklana, když Čestmíra slavně pohřbilo, pak z vítězství tohoto prý se těšilo v místech, kde dosud několik domů stojí, které zvou se “Těšina.”
Pověst o Lucké válce, podrobně zachytil ve své kronice Kosmas na konci 11. století. Později ji zpracoval Alois Jirásek v “Starých pověstech českých.”
ilustrační obrazek viz pexeso “Staré pověsti České”, Petr Poš (1944 – 2015)
Objevte svůj skrytý talent – kreslení pravou mozkovou hemisférou v Libčicích nad Vltavou
Myslíte si, že neumíte kreslit? Možná jste jen ještě nevyzkoušeli správný způsob. V květnu se v Libčicích nad Vltavou uskuteční víkendový kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou, který je určen úplným začátečníkům i těm, kteří se ke kreslení chtějí po letech vrátit.
Tato výtvarná metoda pomáhá účastníkům obejít zažité stereotypy vnímání a naučit se skutečně „vidět“. Během dvou dnů si osvojíte principy pozorování, proporcí, stínování i práce se světlem. Účastníci bývají často překvapeni, jak výrazný posun dokážou udělat během jediného víkendu – a to bez předchozí zkušenosti.
Kurz proběhne 16.– 17. května 2026 v KC Fara, Libčice nad Vltavou
· sobota 10:00–17:00 hod.
· neděle 10:00–14:00 hod.
Cena kurzu je 2100 Kč za osobu.
Malý netopýr Nik není právě chloubou své rodiny. Nejenže se bojí tmy, ale nadto i rád a dobře zpívá, což jeho otci a bratrům připadá přinejmenším divné. Zpěv je přece pro ptáky a to jsou, jak je dobře známo, nejzavilejší nepřátelé netopýrů. A když se Nik seznámí s exotickou ptačí slečnou Sheridou, je z něj už úplný vyvrhel. Nik bude potřebovat všechnu odvahu, kterou dokáže sebrat, aby zachránil svou novou kamarádku a dokázal jí i své rodině, že je statečnější, než si mysleli. (AČFK)
Začne to jedné noci jako drobná nehoda, která svede dohromady bývalého politického vězně Vahida a muže, v němž pozná svého mučitele z vězení. Jeho tvář Vahid sice nikdy neviděl, ale jeho krok a specifický zvuk umělé nohy, ten pozná s jistotou… Ale je ta jistota naprostá? Neprůstřelná? Bez velkého plánování se Vahid pouští do tragikomické záškodnické akce, která svede dohromady bývalé spoluvězně poznamenané všudypřítomnou politickou zvůlí. Společně čelí otázce, jež pronásleduje mnoho národů: můžeme se krutému systému pomstít na jednotlivci, který mu oddaně slouží? Mistr podvratné íránské kinematografie Džafar Panahí se vrací s filmem, který je inspirovaný jeho vlastními zážitky z vězení. I proto kromě typického humoru přináší držitel Zlaté palmy z Cannes nezvykle otevřený a rozhořčený políček autoritářskému režimu, jenž pohrdá právem na svobodné vyjádření a prostou lidskou důstojnost. (Artcam Films)
Příběh se odehrává v blízké budoucnosti. Samotářský a nerudný Andrij Meľnyk přepravuje jaderný odpad na vesmírné lodi na jeden z měsíců planety Jupiter. Společnost mu dělá jen palubní počítač Maxim. Během jednoho z rutinních letů dojde z neznámých důvodů k explozi Země a jediným člověkem, který přežije, je právě on. Bez úspěchu se snaží najít jiné přeživší, až se mu nečekaně ozve Catherine z francouzské vesmírné stanice. Andrij se rozhodne, že ji přes všechny překážky najde, ale má to háček.
Toto je pouze připomenutí historické události.
Klášter řádu benediktinů na Břevnově založil přemyslovský kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch v roce 993. Jednalo se o první mužský klášter v Čechách.
V zakládací listině je i první zmínka o Libčicích.
Obsah základací listiny Břevnovského kláštera
Datum: 14. leden 993,
Obsah: Boleslav II., kníže český, dává klášterubřevnovskému (Brevnowensi), který založil spolu s biskupem Vojtěchem z popudu papeže Jana [XV.], ves Břevnov, horu Žernovice (Schirnovnice), vsi Veleslavín (Wolezlawin) s lesem Šlachovem (Sclachow) a horou mezi Střešovicemi (Tressowicz) a Dol. Libocí (Lubocz), Dol. Liboc s lesem Malejovem, Ruzyň (Ruzen), 3 dušníky v Kuromrtvicích (Kuromirtwiche), v Praze desátý trh, desátý denár z pokut a 30 dušníků, 2 mlýny pod praž. hradem a 3 jezy, ves Vrané n. Vlt. (Nawranem) s desátkem v Radotíně, Skochovice (Scochowicz), desátek na Poříčí, lán u Vltavy(Wltaue),Libčice (Lubcicich), Vejprnice (Oyppernich), Němčice (Nymcyce), Třebestovice (Trebestowicz), Mračenice (Mracenicich), Kostel v Chcebuzi (Chocebuz), ves Hrdly (Heridel), Starý Mlýnec (Wlencich),poplatky od vladařů v Praze a Plzni na den zasvěcení kostela, desátý týden cla v zemi a desátý trh a peníz z pokut ve Slaném (Nazlanem), St. Plzenci (Plizeni), Litoměřicích (Lutomiricich), Kouřimi (Churimi) a Chrudimi. Vyjímá klášter z pravomoci provinčního soudu, osvobozuje jej od různých povinností, cel aj.
Poznámka:
Zakládací listina břevnovského kláštera ze 14. ledna 993 se dochovala pouze ve falsu ze 13. století. Tato listina je psána písmem 13. století shodným s písmem na konfirmaci Přemysla Otakara II. z roku 1255.
Toto je pouze připomenutí historické události. Nebo tedy spíš báje.
Staré pověsti české/ Kosmova kronika
10. května 863
Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mži…
Dne 10. máje roku 863 byla na polích turských svedena bitva mezi vojskem knížete Neklana, vedeným chrabrým Čestmírem Chejnovským (někdy též nazývaným Tyr, Tur, Styr, Štyr – na Čestmíra jej pravděpodobně počeštil Václav Hanka v Rukopisu královédvorském) a vojskem luckého knížete Vlatislavem.
….Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, se štíty pevně žilovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláště Trnovanů raci i Žluticů i Radoniců, též Úhošťané, Chraberci a Trebčici a všech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a kožešinách, v kosmatých čepicích, s hrubými oštěpy a těžkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou…
Lučané byli poraženi, ale radost z vítězství byla zakalena, protože v boji padl vůdce Čechů Čestmír. Byl pochován na chlumu pod starým dubem a na jeho hrob nasypali velikou mohylu. Místo, kde byl Čestmír prý pochován, je u samého Turska na návrší, kde lid říká “Na Krliši.” V těch místech stál dub, jemuž říkali “Dub Silného Rytíře.”
Opodál návrší, směrem jihovýchodním sluje jedno místo “Na Zabitým“, kde se údajně bitva odehrávala.
Vítězné vojsko Neklana, když Čestmíra slavně pohřbilo, pak z vítězství tohoto prý se těšilo v místech, kde dosud několik domů stojí, které zvou se “Těšina.”
Pověst o Lucké válce, podrobně zachytil ve své kronice Kosmas na konci 11. století. Později ji zpracoval Alois Jirásek v “Starých pověstech českých.”
ilustrační obrazek viz pexeso “Staré pověsti České”, Petr Poš (1944 – 2015)