Calendar
V sobotu 4. října vystoupí v Libčicích přední český písničkář Jiří Smrž. Dvojnásobný držitel ceny Anděl zahraje od 18:00 na domácím koncertě v Porodnici (Letecká 432) u Šliků. Akce je veřejná, z důvodů omezené kapacity však není příliš propagovaná. Čtenáři Libčických křižovatek jsou ovšem vítáni! Vstupné dobrovolné, případné informace na tel. 739 455 961.
Libčický občanský spolek LOS vás opět zve vybrané podzimní soboty vždy od 9 hodin na FARMÁŘSKÉ TRHY V AREÁLU SOKOLOVNY, kde máte možnost nakoupit si kvalitní čerstvé potraviny a potkat se s přáteli.
Co jen si má Willow počít s lesem, který zdědila po své pratetě Alwině? Tetička jí zanechala také malý polorozbořený domek, ukrytý hluboko v lese, ale hlavně – svou čarodějnou moc! Willow náhodně přivolá prastarého čaroděje Grimooa, který jí napoví, jak probudit své ohnivé schopnosti. Kouzelný les, který je zdrojem její magické síly, se však plánuje prodat. Proto musí Willow najít další tři dívky, které v sobě, stejně jako ona, ukrývají čarodějnické nadání, aby zachránila svůj les. Jenže kde je má hledat? Naštěstí na to Willow není sama – věrně ji doprovází tajemný lišák Rufus. (Forum Film CZ)
Svět dospívajících zpěvaček, prestižní koncerty a turné po vysněné Americe, to je proslulý dívčí sbor, do nějž se na začátku 90. let touží dostat i třináctiletá Karolína (Kateřina Falbrová). Během přelomové sezóny se musí vyrovnat s nadanými konkurentkami včetně své starší sestry Lucie (Maya Kintera) a získat si respekt obdivovaného sbormistra (Juraj Loj). Křehké našlapování okolo tvůrčího vztahu s autoritou, jejíž metody není Karolína schopna dohlédnout, se může ale snadno vymknout. (CinemArt)
Koncert zpěváka, skladatele a člena beatové síně slávy Michala Prokopa, kterého doprovodí houslista Jan Hrubý a kytarista Pavel Marcel.
Libčický občanský spolek LOS vás opět zve vybrané podzimní soboty vždy od 9 hodin na FARMÁŘSKÉ TRHY V AREÁLU SOKOLOVNY, kde máte možnost nakoupit si kvalitní čerstvé potraviny a potkat se s přáteli.
Anička Jesenská zdědí po svém tajemném strýci dům se skleníkem a zubařskou ordinací ve městě Medov. Protože její maminka zemřela po zákroku venkovského kováře, který byl považován za místního experta na léčení zubů, chce sama jako vystudovaná lékařka pomáhat hlavně dětem. K Aničce ale nikdo nechodí. Zděděná vila má totiž ve městě pověst „strašidelného“ domu, ke kterému se místní obyvatelé bojí přiblížit. Prý zde vytéká z pramene voda z pekla! Pak ale Anička díky exotické peruánské bylině ze skleníku zjistí, že zubařské zákroky nemusejí bolet, a rázem má v ordinaci plno. Jenže ve městě je i druhý konkurenční zubař – doktor Druml, kterému se to samozřejmě nelíbí. Začíná nerovný boj, ve kterém Aničce brzy začne pomáhat i parta místních dětí… (Bioscop)
Léto 2001. Sedmnáctiletý Kien se zářivě červeným účesem se po deseti letech ve Vietnamu vrací k rodině do tržnice v Chebu. Místo vřelého přivítání ho čeká odcizený otec, ustaraná matka a mladší bratr, který mu nic nedaruje. Mezi nažehlováním pokémonů na trička, drilováním češtiny a randěním u jezera vyplouvá na povrch tajemství, jehož odhalení převrátí život tržnice vzhůru nohama… S lehkostí a vtipem vyprávěný snímek režiséra Dužana Duonga přináší autentický pohled do komunity očima první vietnamské generace, která v Čechách vyrostla. (Aerofilms)
Zapomeň na Popelku. Tohle je příběh její sestry — přehlížené, podceňované a zoufale toužící po kráse a přijetí. Ta se rozhodne, že když ji svět nechce vidět takovou, jaká je, přetvoří se sama. Ať to stojí cokoliv. Její posedlost dokonalostí přerůstá v tělesnou proměnu, která otáčí klasickou pohádku naruby a mění ji v groteskní hororovou satiru o bolesti, žárlivosti a zoufalé snaze být konečně vidět. Ošklivá sestra je stylová a krvavě zábavná moderní noční můra pro všechny, kdo vyrůstali na pohádkách — a pak vyrostli. (Bionaut Zero Gravity)
Thibaut je mezinárodně proslulý dirigent z prominentní rodiny. Když za nevšedních okolností zjistí, že byl adoptován, dozví se o existenci mladšího bratra Jimmyho. Ten bydlí v malém městě na severu Francie, pracuje ve školní jídelně a hraje na trombon v místním orchestru. Thibaut brzy rozpozná Jimmyho mimořádný talent a rozhodne se napravit nespravedlnost osudu. Dojemná komedie uvedená v Cannes představuje příběh dvou bratrů, kteří k sobě díky společné vášni hledají cestu. (Aerofilms)
Toto je pouze připomenutí historické události.
Klášter řádu benediktinů na Břevnově založil přemyslovský kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch v roce 993. Jednalo se o první mužský klášter v Čechách.
V zakládací listině je i první zmínka o Libčicích.
Obsah základací listiny Břevnovského kláštera
Datum: 14. leden 993,
Obsah: Boleslav II., kníže český, dává klášterubřevnovskému (Brevnowensi), který založil spolu s biskupem Vojtěchem z popudu papeže Jana [XV.], ves Břevnov, horu Žernovice (Schirnovnice), vsi Veleslavín (Wolezlawin) s lesem Šlachovem (Sclachow) a horou mezi Střešovicemi (Tressowicz) a Dol. Libocí (Lubocz), Dol. Liboc s lesem Malejovem, Ruzyň (Ruzen), 3 dušníky v Kuromrtvicích (Kuromirtwiche), v Praze desátý trh, desátý denár z pokut a 30 dušníků, 2 mlýny pod praž. hradem a 3 jezy, ves Vrané n. Vlt. (Nawranem) s desátkem v Radotíně, Skochovice (Scochowicz), desátek na Poříčí, lán u Vltavy(Wltaue),Libčice (Lubcicich), Vejprnice (Oyppernich), Němčice (Nymcyce), Třebestovice (Trebestowicz), Mračenice (Mracenicich), Kostel v Chcebuzi (Chocebuz), ves Hrdly (Heridel), Starý Mlýnec (Wlencich),poplatky od vladařů v Praze a Plzni na den zasvěcení kostela, desátý týden cla v zemi a desátý trh a peníz z pokut ve Slaném (Nazlanem), St. Plzenci (Plizeni), Litoměřicích (Lutomiricich), Kouřimi (Churimi) a Chrudimi. Vyjímá klášter z pravomoci provinčního soudu, osvobozuje jej od různých povinností, cel aj.
Poznámka:
Zakládací listina břevnovského kláštera ze 14. ledna 993 se dochovala pouze ve falsu ze 13. století. Tato listina je psána písmem 13. století shodným s písmem na konfirmaci Přemysla Otakara II. z roku 1255.
Toto je pouze připomenutí historické události. Nebo tedy spíš báje.
Staré pověsti české/ Kosmova kronika
10. května 863
Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mži…
Dne 10. máje roku 863 byla na polích turských svedena bitva mezi vojskem knížete Neklana, vedeným chrabrým Čestmírem Chejnovským (někdy též nazývaným Tyr, Tur, Styr, Štyr – na Čestmíra jej pravděpodobně počeštil Václav Hanka v Rukopisu královédvorském) a vojskem luckého knížete Vlatislavem.
….Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, se štíty pevně žilovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláště Trnovanů raci i Žluticů i Radoniců, též Úhošťané, Chraberci a Trebčici a všech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a kožešinách, v kosmatých čepicích, s hrubými oštěpy a těžkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou…
Lučané byli poraženi, ale radost z vítězství byla zakalena, protože v boji padl vůdce Čechů Čestmír. Byl pochován na chlumu pod starým dubem a na jeho hrob nasypali velikou mohylu. Místo, kde byl Čestmír prý pochován, je u samého Turska na návrší, kde lid říká “Na Krliši.” V těch místech stál dub, jemuž říkali “Dub Silného Rytíře.”
Opodál návrší, směrem jihovýchodním sluje jedno místo “Na Zabitým“, kde se údajně bitva odehrávala.
Vítězné vojsko Neklana, když Čestmíra slavně pohřbilo, pak z vítězství tohoto prý se těšilo v místech, kde dosud několik domů stojí, které zvou se “Těšina.”
Pověst o Lucké válce, podrobně zachytil ve své kronice Kosmas na konci 11. století. Později ji zpracoval Alois Jirásek v “Starých pověstech českých.”
ilustrační obrazek viz pexeso “Staré pověsti České”, Petr Poš (1944 – 2015)
Toto je pouze připomenutí historické události.
Klášter řádu benediktinů na Břevnově založil přemyslovský kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch v roce 993. Jednalo se o první mužský klášter v Čechách.
V zakládací listině je i první zmínka o Libčicích.
Obsah základací listiny Břevnovského kláštera
Datum: 14. leden 993,
Obsah: Boleslav II., kníže český, dává klášterubřevnovskému (Brevnowensi), který založil spolu s biskupem Vojtěchem z popudu papeže Jana [XV.], ves Břevnov, horu Žernovice (Schirnovnice), vsi Veleslavín (Wolezlawin) s lesem Šlachovem (Sclachow) a horou mezi Střešovicemi (Tressowicz) a Dol. Libocí (Lubocz), Dol. Liboc s lesem Malejovem, Ruzyň (Ruzen), 3 dušníky v Kuromrtvicích (Kuromirtwiche), v Praze desátý trh, desátý denár z pokut a 30 dušníků, 2 mlýny pod praž. hradem a 3 jezy, ves Vrané n. Vlt. (Nawranem) s desátkem v Radotíně, Skochovice (Scochowicz), desátek na Poříčí, lán u Vltavy(Wltaue),Libčice (Lubcicich), Vejprnice (Oyppernich), Němčice (Nymcyce), Třebestovice (Trebestowicz), Mračenice (Mracenicich), Kostel v Chcebuzi (Chocebuz), ves Hrdly (Heridel), Starý Mlýnec (Wlencich),poplatky od vladařů v Praze a Plzni na den zasvěcení kostela, desátý týden cla v zemi a desátý trh a peníz z pokut ve Slaném (Nazlanem), St. Plzenci (Plizeni), Litoměřicích (Lutomiricich), Kouřimi (Churimi) a Chrudimi. Vyjímá klášter z pravomoci provinčního soudu, osvobozuje jej od různých povinností, cel aj.
Poznámka:
Zakládací listina břevnovského kláštera ze 14. ledna 993 se dochovala pouze ve falsu ze 13. století. Tato listina je psána písmem 13. století shodným s písmem na konfirmaci Přemysla Otakara II. z roku 1255.
Toto je pouze připomenutí historické události. Nebo tedy spíš báje.
Staré pověsti české/ Kosmova kronika
10. května 863
Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Na půlnoc však a na západ měl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v končinách hrdých Lučanů při Oharce a horní Mži…
Dne 10. máje roku 863 byla na polích turských svedena bitva mezi vojskem knížete Neklana, vedeným chrabrým Čestmírem Chejnovským (někdy též nazývaným Tyr, Tur, Styr, Štyr – na Čestmíra jej pravděpodobně počeštil Václav Hanka v Rukopisu královédvorském) a vojskem luckého knížete Vlatislavem.
….Zatím se přivalilo na Tursko Lučanů vojsko, jízdní, pěší, všichni dobře vyzbrojení, se štíty pevně žilovanými, mnozí v brních neb alespoň ve lněných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláště Trnovanů raci i Žluticů i Radoniců, též Úhošťané, Chraberci a Trebčici a všech nejdivější ze zálesí Chlumčané v huních a kožešinách, v kosmatých čepicích, s hrubými oštěpy a těžkými mlaty. A mnoho psů vedli na svorách, vlčí, zlé ovčácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestřeby, rarohy, káňata bělozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváří na poledne proti Čechům, kteří levým křídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dědinou…
Lučané byli poraženi, ale radost z vítězství byla zakalena, protože v boji padl vůdce Čechů Čestmír. Byl pochován na chlumu pod starým dubem a na jeho hrob nasypali velikou mohylu. Místo, kde byl Čestmír prý pochován, je u samého Turska na návrší, kde lid říká “Na Krliši.” V těch místech stál dub, jemuž říkali “Dub Silného Rytíře.”
Opodál návrší, směrem jihovýchodním sluje jedno místo “Na Zabitým“, kde se údajně bitva odehrávala.
Vítězné vojsko Neklana, když Čestmíra slavně pohřbilo, pak z vítězství tohoto prý se těšilo v místech, kde dosud několik domů stojí, které zvou se “Těšina.”
Pověst o Lucké válce, podrobně zachytil ve své kronice Kosmas na konci 11. století. Později ji zpracoval Alois Jirásek v “Starých pověstech českých.”
ilustrační obrazek viz pexeso “Staré pověsti České”, Petr Poš (1944 – 2015)