
volné zpracování povídek na motivy Boccaciova Dekameronu
KAPACITA SÁLU NA TOTO PŘEDSTAVENÍ JE PLNĚ OBSAZENA.
KUS BUDEME HRÁT I NA PODZIM V RÁMCI PŘEHLÍDKY
22. LIBČICKÝ DIVADELNÍ PODZIM 2017.
“Kdykoli, velepůvabné paní (i ctihodní páni), pomyslím na to, jak jste již od přírody soucitní, seznávám, že toto dílo bude mít podle vašeho soudu vážný a chmurný začátek, neboť nese ve svém čele bolestnou vzpomínku na nedávné umírání morem, rozesmutňující každého, kdo je viděl či jinak se s ním seznámil.
Nechci však, aby vás to odstrašilo od dalšího čtení a abyste se domnívali, že budete muset během četby neustále míjet nářky a slzy.

Giovanni Boccaccio (1313-1375)
Nechť tento hrozný začátek není pro vás ničím jiným, než je pro poutníky drsné a strmé skalisko, za nímž leží překrásná a líbezná rovina, jež se zdá poutníkům tím půvabnější, čím obtížnější bylo vylézt na ono skalisko a sestoupit z něho. A jako po největší veselosti přichází smutek, tak hoře končí veselím chodícím mu v patách.
Po těchto krátkých nepříjemnostech přijde velmi brzy příjemnost a zábava, kterou jsem vám předtím slíbil a kterou byste možná po takovémto začátku ani nečekali, kdybych Vám o ní byl napřed neřekl.”
Když Giovanni Boccaccio, „otec literatury, “ jak jej v Itálii nazývají, psal tento úvod ke své knize, netušil, že se stane jeho nejslavnějším dílem.

Florencie 1493
Sto příběhů, které si v Dekameronu (vznikl mezi roky 1348 až 1353) vypráví společnost sedmi urozených dam a tří mladých mužů na odlehlém zámečku u Florencie, kam tito lidé uprchli před morem, oběhlo celý svět.

Mor vypukl ve Florencii roku 1348
Příběhy, které vznikly na pozadí tragické morové epidemie, byly plné kritiky soudobých mravů – hlouposti, chamtivosti, přetvářky, hamižnosti, prostopášnosti, nevěry, nevázanosti, zkrátka všech lidských hříchů a neřestí.
Přesto však byly oslavou lásky k životu, nabádající k tomu, aby se lidé i ve chmurných chvílích dokázali bavit, pít a žertovat. Přinášely rozptýlení a zábavu.
Od té doby žil Dekameron po celá staletí svým vlastním životem, oslavován i zatracován, parafrázován a napodobován.
Stal se inspirací i pro nás.
Osoby a obsazení
Povídka z Florencie
- MARCO: Marek Coufal
- JULIA: Julie Menšík – Čákiová
- GIOVANNI: Jan Menšík
- LEONORA: Lenka Coufalová
- VYPRAVĚČ: Kateřina Kapounová
|
Povídka z Padovy
- PAOLO, vdovec, obchodník: Pavel Tahal
- PAOLA, jeho dcera: Pavlína Šeblová
- ROBERTO, malíř: Roman Šebl
- FILIPPO, bratr Roberta: Vladimír Marek
- SERENA, vdova: Jana Tahalová
- VYPRAVĚČ: Kateřina Kapounová
|
- režie: Kateřina Kapounová
- nápověda: LOĎ
- kostýmy: Kateřina Kapounová
- scéna a kulisy: LOĎ
- zvuk: LOĎ
- světla: LOĎ
- hudba: LOĎ
Poděkování
I tentokrát patří naše vřelé díky vedení a pracovníkům ZUŠ Libčice
za vstřícnost a poskytnutí azylu pro zkoušky i naše představení.