Vánoce jsou svátek narození. Pro křesťany toho nejdůležitějšího narození, spojeného s nadějí. Přeneseno do současné praxe rození dětí v Evropě, moc odkaz Josefa, Panny Marie (a Ducha svatého) nectíme, vymíráme. Jinak si jdeme k duhu jako nikdy dřív.

Evropská manželství zažívají krizi. Nejenže se víc a víc rozvádějí, ale méně kluků a holek se žení a vdává.

Nežijte single. Nejdřív je to sice fajn, mít zodpovědnost jen sám za sebe, dělat si věci podle svého. Až tak po padesátce zjistíte, že není špatné, když jeden pere ponožky a druhý umí spravit protékající záchod. A ve dvou se také lépe vychovávají děti, protože jednoho ti spratci odrovnají jedna dvě.

Máme po ekonomické krizi a utrácíme. Na Vánoce také víc a slavnostně svítíme, asi abychom dali v noci do vesmíru signál, že opravdu nejsme chudí a máme dost i na to svícení. Některé domy v Libčicích svítí jako kasína v Las Vegas.  Po tu dobu není v jejich okolí vidět na hvězdy.

Buďte skromní. My si takhle ještě léčíme mindráky ze sedmdesátých a osmdesátých let, kdy jsme toužili po Západu a po jeho (z našeho pohledu) luxusu. Vybraný luxus jsme ale většinou zaměnili za kýčovitý konzum.

Internetové sociální sítě nahrazují osobní kontakty mezi lidmi.  Sdílíme, děláme si virtuální přátele, máme jich najednou desítky, stovky, tisíce. Malé, střední, velké bubliny, do nichž se uzavíráme a přestáváme rozumět jejich okolí, jiným bublinám. Jednou se všechny ty bubliny přátel mezi sebou střetnou a začne nepřátelský boj na život a na smrt všech proti všem, ovšemže  virtuální. Ale tato intolerance se může přenášet i do praktického života. My padesátníci skvěle fungujeme na heslo „přítel – nepřítel“. Štěkáme na sebe na potkání, nemáme nadhled, nejsme vlídní. Virtuální facebookové bubliny jsme si přetáhli i do životní reality.

Braňte se takovým bublinám, svět je jen jeden a jeho skutečnost je srozumitelnější, když ji poznáváte face to face, tváří v tvář. Na rozdíl od nás umíte, doufám, více jazyků. Hodně cestujte, hodně se seznamujte a když si přitom uděláte jen pár dobrých živých přátel, stačil by třeba Němec, Rus, Izraelec, Číňan, Arab a Ind 🙂 , budete mít v stáří i méně nepřátel.

Samozřejmě máte ještě ještě jednu možnost. Nevěřte mým hloupým radám! Potom si vám, dvacátníkům, dovolím připomenout heslo z doby studentských nepokojů v Americe. Přišel s ním v roce 1965 studentský vůdce ze San Franciska Jack Weinberg a znělo: „Don’t trust anyone over 30.“  Jistě si ho spolehlivě přeložíte. V tom případě od vás ale čekáme, že budete fakt tak dobří, abyste dali náš rozbitý svět zase do pořádku. Pro začátek byste mohli začít u nás, v Libčicích.

Tento úvodník byl publikován v tištěných Libčických křižovatkách číslo 3, ročník 3 (2016).