Je to měsíc, co zahradu evangelické farnosti v Libčicích rozezněly hlasy zpěvaček a zpěváků, moderátorů i diváků, když se po letech pandemického omezování uskutečnil festival sborového zpěvu Otevřená zahrada. Už je to také měsíc, co na tento festival, kterého jsem se zúčastnila poprvé, nemůžu přestat myslet. A není to jen tím, že jsem Káče slíbila, že o festivalu ráda napíšu!
Hlavní dramaturgyni festivalu, Kateřině Judové, se daří vozit do Libčic opravdu zvučná jména české alternativní scény. Headlinerkami, chcete-li tahounkami, letošního ročníku byly pochvalnými recenzemi a zlatými Anděly ověnčená klavíristka Beata Hlavenková a Ridina Ahmedová, která přijela s vokálním triem.

Kateřina Judová sborový festival založila před více než deseti lety. Tehdy začínala s rodinou bydlet v Libčicích a byla na rodičovské dovolené s malými syny. „Nemohla jsem s batolaty chodit za kulturou, tak jsem si kulturu pozvala domů,“ popisuje svou tehdejší potřebu Kateřina a dodává, že festival vzniká také proto, aby se sbory mohly setkat a inspirovat navzájem. Za dekádu se jí povedlo vybudovat unikátní komunitní festival, který pevně stojí na tom, že je prokomunitní, prorodinný a umělecky kvalitní. Možná i překvapivě, navzdory covidu a obtížném shánění financí, to bylo patrné na první pohled, jen co se prošlo otevřenými dveřmi farní zahrady.

Samotná zahrada je totiž vskutku magickým místem. Stinná, klidná, a kdykoliv mám příležitost ji navštívit, užívám si slavnostního pocitu, že do takové krásné zahrady vcházím. V běžné dny je zahrada, oddělena od městečka zídkou, tichou oázou, kam lze zajít na nějakou plánovanou komunitní akci, ale jinak je její brána zamčená. Skupinky návštěvníků, postávající, posedávající, běhající děti a k tomu stánky, vůně koření a hudební tóny, to vše zahradu proměnilo ve skutku atraktivní festivalové území.

Tématem květnového festivalu byla Improvizace. Značná část programu tak vznikala přímo na místě. Ovšem na místech tomu vyhrazených a s profi přístupem. Festival svým slovem provázel herec Justin Svoboda, který ve stínu stromů pod širým nebem také vyprávěl improvizované pohádky. Během svého monologu reagoval na výkřiky z publika, které tak děj posouvalo dále. Improvizované pohádky měly úspěch, okolo Justina bylo plno, děti se smály a s nimi i jejich rodiče, kteří neměli takovou odvahu do děje vstoupit. Na zahradě byla také výtvarná dílna pod vedením Lenky Vítkové, kde děti improvizovaly zejména pastelem na černém papíru. Otevřená zahrada není festival výhradně pro děti, přesto na děti a rodiny myslí především. Kulturu umožňuje dětem přirozeně ochutnat, a jakmile se nasytí, zase můžou volně běhat po zahradě a zase se vrátit zpět do kostela.

Festival opravdu pro celou rodinu

„A ten catering!“ chválí libčický festival až v Roztokách. Pálivé curry, dortíky, koláčky, slané i sladké, a vše komplet od místních pekařek a pekařů. Stánky s občerstvením tu ovšem také měly přijatelné ceny. Ano, protože i to je skoro jako sen, moci si dovolit dětem i sobě na festivalu zakoupit nějaké to občerstvení, které je kvalitní a zároveň nezruinuje týdenní rozpočet.

Ale zpět k programu. Tématu improvizace nejvíce dostála již zmíněna Ridina, která společně se zpěvačkami Antonií Nyass a Milli Janatkovou představila svůj projekt s názvem Řekni mi. Jejich hlasy rozezněly až příběhy publika. Zpěvačky nejprve vyzvaly obecenstvo, aby se svěřilo s nějakým zážitkem či vzpomínkou, na kterou pak pěvecky improvizují. V kostele se neostýchaly sdílet své příběhy zejména děti, a tak hrdla rozezněly roztomilé zážitky „Jela jsem na kole, bavilo mě to, ale spadla jsem a rozbila si koleno“ nebo “Kamarádka mi darovala svou mikinu, a od té doby vždycky, když si ji vezmu na sebe, mám radost.“

Večer uzavřela Beata Hlavenková za klavírem společně se zpěvačkou a instrumentalistkou Pavlou Fendrichovou roztančily tanečnici Natašu Novotnou, která vůbec poprvé na hudební duo improvizovala a vznikalo tak jedinečné dílo přímo v Libčicích. Nebyly samy. V půlce se před oltář přidala asi dvouletá holčička, která opustila náruč rodičů a převzala taneční vedení. Najednou mi to všechno dalo ještě větší smysl. Hudba, místní i přespolní, reagujeme tady na malém městě na sebe jako tanečnice na holčičku, bez jednoho by nebylo druhé a proto děkuju Kateřině a jejímu týmu dobrovolníků, že v Libčicích pořádá takovou krásnou podívanou.

A už se těším za rok!