Čtvrtá trojice našich kandidátů o sobě.

Jan Menšík, kandiduje za LOS na 13. místě

“S manželkou Julií jsme se do Libčic přistěhovali před pěti lety, jako klasické naplaveniny z Prahy, odkud pocházíme. Libčice neberu jen jako místo na přespání, zapustili jsme zde silné kořeny. Zapojujeme se do spolků, ať už jde o Hasiče, Malinu, Sokol, divadelní spolek, atd. Přestože jsem původně právník, už za studií jsem se živil jako tvůrce webových stránek a jejich online propagace. To mě naučilo chápat potřeby a zájmy druhých. Redaktorská činnost v řadě časopisů mě přivedla k pokoře, s níž je potřeba přistupovat k jakémukoliv tématu. A jestli u mne ostatní něco oceňují, tak schopnost dohodnout se – uzavřít oboustranně přijatelný kompromis. Myslím, že právě toto je v našem libčickém zastupitelstvu potřeba.”

CO tomu řekli doma?
Rodina mě podporuje. Manželka se už realizuje v MC Malina a vedle činnosti v občanských spolcích je vstup do zastupitelstva logický krok. Stejně už na zastupitelstvo pravidelně chodím. A syn říká, že bych měl být prezident planety, ale jsou mu jen 4 roky 🙂 .

PROČ jsi přijal své místo na kandidátce?
Když jsme se do Libčic před 4 lety přistěhovali, věděli jsme, že zde nechceme jen bydlet, ale aktivně žít. A k tomu patří i podíl na věcech veřejných. Našemu zastupitelstvu prospěje více věcnosti a méně emocí v osobních půtkách. A vrátit diskuzi zpět faktům je přesně to, co umím.

JAK chceš městu a jeho lidem prospět?
V Libčicích se žije dobře, město nemá zásadní problémy. A právě proto se chci soustředit zejména na větší otevřenost a transparentnost radnice vůči občanům. Správa věcí veřejných má být skutečně veřejná, ne založená na zákulisních domluvách několika málo osob. Další velká témata pro mě jsou: škola, libčické spolky, zákaz výherních automatů, další noční vlak z Prahy a oprava křižovatky na příjezdu do Libčic od Turska a Úholiček, která je v dezolátním stavu.

Lucie Richterová, kandiduje za LOS na 7. místě

“Pocházím ze severočeského Ústí nad Labem. Vzděláním jsem knihovník, pracuji jako vedoucí odborné knihovny v nedaleké Řeži. Po studiích v Praze jsem několik let bydlela v Kralupech, odkud jsme se po založení rodiny v roce 2002 z rušné ulice přestěhovali do klidných Libčic. Nikdy nezapomenu na první ráno v našem starém-novém domě, kdy mě místo motorů náklaďáků vzbudilo kokrhání kohouta. Ve městě jsme nikoho neznali, ale líbilo se nám, že se všude dá dojít pěšky a na vlak do Prahy to máme 5 minut. Matky na mateřské se seznamují snadno (podobně prý i pejskaři), a tak jsem se brzy ocitla v okruhu lidí, kteří mě později vtáhli do komunální politiky. Kromě účasti na několika projektech jsem také pár let psala městskou kroniku. Už deset let jsem členkou místního pěveckého sboru Scandula a účastním se organizace Festivalu sborového zpěvu. Mé tři děti v Libčicích navštěvovaly a navštěvují všechny místní školy a chodí do Skauta, manžel a dcera jsou členy Sokola – jsme tu tedy všichni pěkně „zaháčkovaní“. To je pro mě důvod, proč se chci účastnit rozhodování o budoucnosti města.”

PROČ  jsi přijala své místo na kandidátce?
Protože chci něco pro naše město udělat a dostala jsem k tomu důvěru ostatních členů spolku LOSu.  Být v zastupitelstvu není můj cíl ani moje touha, ale pokud uspěji, jdu do toho.

JAK   chceš městu a jeho lidem prospět?
Chtěla bych se zasadit o posílení podpory komunity, zejména spolků, sportovních klubů a jiných zájmových organizací. Myslím si, že pro soudržnost lidí ve městě je důležité, mají-li se kde scházet nebo kam si vyjít. Město by pro ně mělo vytvářet co nejlepší podmínky, tj. poskytovat prostor a podporovat je i finančně; systém podpory ale musí být transparentní a spravedlivý.

CO tomu řekli doma?
Raději jsem se neptala. Děti už ale trochu povyrostly, tak snad času na aktivity nad rámec rodiny a zaměstnání mi nepatrně přibývá.

Luboš Harazin, kandiduje za LOS na 3. místě

“Narodil jsem se v jižních Čechách a protože při stěhování mých rodičů hrála velkou roli i skutečnost, zda je v blízkosti budoucího bydliště hudební škola, ocitl jsem se s nimi a svým bratrem v roce 1980 v Libčicích. Nakonec jsem se zde i oženil a společně s manželkou zrekonstruoval starý rodinný domek. Hudba se nakonec stala nejen mým koníčkem, ale nakonec i mým povoláním. Mám tu čest hrát v Orchestru Karla Vlacha, v Hudebním divadle v Karlíně a dalších tělesech. Ale jelikož nejen hudbou živ je člověk, věnuji se od roku 1988 i pedagogické činnosti a do roku 2012 jsem přes dvanáct let řídil místní Základní uměleckou školu. Od roku 2012 jsem ředitelem Základní umělecké školy v Kralupech nad Vltavou. V Libčicích se mi líbí a není mi lhostejné, jak budou vypadat za dvacet třicet let.”

PROČ jsi přijal své místo na kandidátce?
V Libčicích žiji od roku 1980 a jsem přesvědčen, že v době, kdy k tomu mám ještě chuť a sílu, je mou povinností pozitivně ovlivnit nejen jejich blízkou přítomnost, ale především jejich budoucnost.

JAK chceš městu a jeho lidem prospět?
Myslím, že jsem v minulosti prokázal, že mé působení mělo pro Libčice smysl a chtěl bych v této násilně přerušené práci pokračovat, a to především v oblasti podpory školství a kultury. Mám totiž „svému městu“ stále co nabídnout.

CO tomu řekli doma?
Raději to nebudu komentovat, jelikož v Libčicích bohužel zatím pravda nevítězí a situace některých z nás je poněkud nezáviděníhodná.  Nicméně bych chtěl dostat šanci se případně alespoň historicky znemožnit…