Léto skončilo a začaly chladné večery. Není na tom nic divného a k tomuto ročnímu období to patří – možná by se člověk mohl i radovat, že věci jsou tak, jak mají být – kdyby k nám v posledních letech s večerem nepřicházel na své pravidelné návštěvy nevítaný host. Ani ho neuvidíte, ale nemůžete si ho nevšimnout. Směrem od jihozápadu se totiž do našeho údolí snáší oblak pachu hnijících odpadků.

Utěsněte všechna okna a dveře, jinak vám vleze do domu a večer strávíte v popelnici.

Odkud přichází?

Předpokládám, že asi každý Libčičan někdy jel po silnici na Úholičky, kde se po pravé straně tyčí několik desítek metrů vysoká hora odpadu, skládka komunálního odpadu firmy Regios/A.S.A.

Tlačítko “vnitřní cirkulace”

Anebo –  ti, kteří nemají v autě tlačítko „vnitřní cirkulace vzduchu“ raději jezdí na Prahu přes Tursko, kde se přeci jenom ke skládce nedostanete tak blízko. Ačkoliv společnost A.S.A. ve svém vyjádření pro náš časopis píše, že „nebylo prokázáno, že občasný zápach pochází přímo ze skládky“, naše čichové buňky si jsou jisté.

A co to tedy je?

Při ukládání odpadu vzniká v tělese skládky anaerobním rozkladem tzv. skládkový plyn, v němž zhruba polovinu tvoří metan, druhou polovinu oxid uhličitý a dusík a vyskytuje se v něm ještě stopové množství dalších příměsí. Skládkový plyn unikající do ovzduší je silně hořlavý, výbušný a narušuje ozónovou vrstvu země, proto se na základě platné legislativy musí jímat. Systém pro sběr plynu se buduje už při zakládání skládky a v Úholičkách je v provozu kogenerační jednotka, která jej dokáže měnit na tepelnou a elektrickou energii. I když je skládka odplyněná, nelze při současném stavu technologií úniku skládkového plynu zcela zamezit  – je možné z něj zachytit pouze 20-70 %.
Produkce skládkového plynu není konstantní; jeho množství a kvalita závisí na materiálu ukládaném na skládku a jeho množství je nejvyšší cca v 10.-15. roce ukládání; produkce však pokračuje dalších 20-30 let. Alespoň jedna dobrá zpráva je, že skládkový plyn není zdravý škodlivý. Bohužel však páchne, a to právě kvůli svým fosforečným a sirným příměsím.

Co ještě víme o skládce Úholičky?

Jedná se o skládku typu S-OO3, kde je možno ukládat odpady kategorie “O” – ostatní odpad, tedy odpady, které nevykazují žádnou nebezpečnou vlastnost. Jde především o směsný komunální odpad a stavební suť. Na skládce se odpad dále dotřiďuje a z části se vyrábí tuhé alternativní palivo. V areálu je také v provozu již zmíněná kogenerační jednotka, která zpracovává vytěžený bioplyn.

Skládka byla založena v roce 1995 a její vznik byl vyústěním problému s ukládáním odpadu celé oblasti na sever od Prahy. Občanská společnost byla v té době ještě mladá, věřím tomu, že dnes by takový záměr procházel hůře. I tak kronikář obce Úholičky píše, že se „zdvihl velký odpor části obyvatel obce … negativní přístup určitě nebyl na závadu, protože měl v každém případě vliv na to, za jakých technologických podmínek bude skládka provozována, s jakým ekologickým dopadem pro životní prostředí a s jakým finančním výnosem pro obec.“

Skládka přehradila bývalou cestu z Dolan do Úholiček

Podle původního rozhodnutí byla skládka dimenzovaná do roku 2016. Toto datum se však posouvá, protože v průběhu posledních dvaceti let se do značné míry zvýšilo třídění odpadu a na samotné skládce vznikla hala, kde se z odpadu eliminují plasty a papír. Proto se v současné době předpokládá ukládání odpadu po dalších 15 let. Otázkou je, co do těchto plánů vnese nová legislativa, která nařizuje likvidaci odpadu spalováním?

Obce Úholičky a Tursko, na jejichž katastrálním území skládka leží,  mají zastoupení v dozorčí radě A.S.A., akciový podíl ve firmě, snížené poplatky za odvoz vlastních odpadů a ze skládky plyne nemalý finanční tok do obecních pokladen: takový, o jakém se jiným obcím jejich velikosti může jen zdát. Inu, k tomu je třeba poznamenat, že je velká škoda, že tehdy Libčice nebyly u toho, když se medvěd porcoval. Sice by pro nás bylo lepší, kdyby skládka byla někde jinde a daleko – ale je u nás a nikdo s ní nehne. Někteří naši sousedé z ní mají miliónové příspěvky. A co máme my?  — Smrad a pytlíky. Přitom od okraje katastru Libčic skládka leží jen několik desítek metrů.

Když se bohatství obce pojí s dobrým vkusem: nový obecní úřad v Úholičkách

Takovou smůlu nemáme sami – při pohledu do mapy zjistíte, že ve vzdálenosti do 3 km od tělesa skládky se nachází několik obcí, kterým skládka přináší pouze nevýhody v podobě náletu “lehkých frakcí odpadu”, zápachu a dopravní zátěže. Zatímco se zdá, že úlet pytlíků se provozovateli daří v poslední době stále lépe řešit (zřejmě díky třídění, vztyčeným zábranám a rekultivaci), zápach s přibývajícím množstvím uloženého materiálu sílí.

• Úholičky – nejbližší bod obce: 800 m,  náves: 1,3 km
• Libčice – nejbližší bod Chýnova: 2,4 km, náměstí: 3,5 km
• Letky – nejbližší bod: 2,3 km, náves: 3,1 km
• Tursko – nejbliží bod 1,9 km, náves: 2,2 km
• Velké Přílepy – nejbližší bod: 1,7 km, hostinec U Korychů: 2,2 km
• Řež – nejbližší bod obce : 1,2 km

Co na to ostatní sousedé?

Požádala jsem o stanovisko starosty obcí, kterých se skládka svým provozem dotýká. Odpovědí přišla pouze část, ale trochu to z nich vypadá, že skládka vadí jenom nám a přílepským, kteří mi sice žádné oficiální stanovisko neposlali, ale aspoň vím, že si na zápach občané stěžují na stránkách obce. V Řeži sice zápach zaznamenali, ale pouze v posledním roce a v řádu několika dní, takže se zatím věnují většímu problému stejného rázu, který k nim proudí z Drastů. Únětice a Statenice jsou dle sdělení představitelů obce mimo dráhu dopadu.

Cesta zápachu

Zápach a pytlíky pochopitelně letí tam, kam fouká vítr a kde pohybu vzduchu nic nebrání. V naší oblasti je převažující směr proudění západní a jihozápadní (40 % dní v roce); tedy, zjednodušeně řečeno, z Úholiček do Libčic a do Řeže.

Je skládka nebezpečná?

Každá skládka je potenciálně nebezpečná pro životní prostředí. Ohrožuje spodní vody a ovzduší únikem škodlivin, hrozí na ní požáry a výbuchy skládkového plynu. Podle zákona je provozovatel povinen skládku zabezpečit i po skončení jejího provozu a zamezit jejímu negativnímu vlivu na životní prostředí a pro tento účel si musí vytvářet finanční rezervy.

Tady je však třeba říci, že skládka v Úholičkách je moderní, řízená skládka, která byla vybudována podle novodobých zákonů a předpisů. Podléhá pravidelným kontrolám příslušných orgánů krajského úřadu, odboru životního prostředí, bez jejichž úspěšných průběhů by nemohla být dále provozována. Ve skládce je vybudován systém pro sběr skládkového plynu.

Přesto míváme někdy navečer pocit, že bydlíme v popelnici.

Cesta z Úholiček k Libčicím: nové pohoří

Co tedy s tím?

Skládka nad námi je a těžko můžeme snít o tom, že ji někdo odveze pryč. Můžeme ale usilovat o to, aby její provozovatel dělal maximum pro naši bezpečnost a pohodlí – z našeho pohledu není kontroly nikdy dost. Především chceme mít jistotu, že na skládku je ukládán pouze povolený odpad, který je následně dostatečně překrýván inertním materiálem. Důležité je správné nakládání se skládkovým plynem a zamezení jeho úniku. V neposlední řadě stojí dobré zabezpečení skládky před odlétajícími pytlíky a zajištění jejich sběru po okolí. Můžeme o to usilovat několika cestami:

Pošlete stížnost
Když mi něco vadí, a sám jsem moc malý pán, abych s tím pohnul, jedna z možností je stěžovat si na správném místě. Většina z nás si ze svých daní platí státní úředníky a je proto naprosto legální po nich chtít, aby jednali v našem zájmu. (Co naopak nezmění vůbec nic, je nadávání na poměry v místním šenku.)

Správným orgánem pro takovou stížnost jsou:

• Krajský úřad středočeského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství
• Krajská hygienická stanice
• Česká inspekce životního prostředí

Z následujícího prohlášení ČIŽP se dá předpokládat, že to ale nebude jednoduché. Pokud se totiž nenajde konkrétní (hmotná) příčina zápachu, jako se například stalo na skládce ve Šlapanicích u Brna, je obtížné prokázat jeho intenzitu, škodlivost a četnost.

Ptejte se svého zastupitele

Dále máme své volené zástupce v obecních zastupitelstvech. Z iniciativy starosty Turska ing. Vlka byla na základě stížností občanů dotčených obcích vytvořena Občanská komise, která se zabývá kontrolou povozu skládky a komunikací s jejím personálem. V komisi mají své zástupce obce Tursko (P. Dušánek), Úholičky (M. Jiráň), Velké Přílepy (D. Bečka) a Libčice (J. Čermák).

Zeptejte se tedy svého zastupitele, jak v této věci koná, nebo této občanské komisi pošlete podnět k jednání (nejlépe přes podatelnu MěÚ). Podle sdělení starosty Turska totiž komise zatím neobdržela žádné stížnosti – předpokládám, že mimo jiné proto, že o její existenci nikdo neví.

Na západní “stěně” skládky už proběhla rekultivace

Můžeme chtít kompenzaci

Obec by dle mého názoru měla aktivně vstupovat do problematiky, která znepříjemňuje jejím občanům život. Zde by například mohla (kromě aktivní účasti svého člena v Občanské komisi) například po provozovateli skládky požadovat snížení ceny za odvoz odpadu jako kompenzaci za újmu, která jí vzniká.

Naděje pro letošní zimu

V prohlášení, které nám zaslala A.S.A., se uvádí, že společnost v poslední době podnikla mnoho kroků pro zamezení jakémukoliv zápachu ze skládky. Jedná se např. o kontrolu a přetěsnění plynových studní, vyloučení biologických odpadů ze skládkování, celkové snížení množství ukládaného odpadu. Navážený odpad je zhutňován a překrýván inertním materiálem, jehož úkolem je eliminovat zápach. Uzavřené části skládky se rekultivují.

Uvidíme tedy,  co nám letos v zimě západní vítr (ne)přinese. Sledujte to s námi a podělte se o své názory a zkušenosti.

Ve článku byly použity tyto prameny:

• Výroční zprávy spol. Regios
• Matoušová, Jana. Analýza inženýrskogeologických a geotechnických poměrů skládky TKO v Úholičkách: Diplomová práce. Praha: PřF UK, 2013. 100 s.
• Alexandrová, Jana. Vliv skládky Úholičky na životní prostředí: Bakalářská práce. Praha: ČZU, Fakulta životního prostředí, 2011. 67 s.
• Komunikace s tiskovým oddělením Regios/A.S.A., korespondence se starosty obcí Řež, Úholičky, Tursko, Velké Přílepy, Statenice, Únětice.