V obci se má stále něco plánovat. Pokud neplánujeme, nepostavíme silnici, která má na druhé straně pokračování, vodovod, kterým poteče voda, hřiště, které se bude dětem líbit a ostatní nebude rušit. A kdo to za nás všechny plánuje? Kdo u nás v Libčicích říká, zda je potřeba dětské hřiště, lavička nebo oprava chodníků? Stačí, když o tom rozhodují jen naši zastupitelé a radní?

Nemůžeme se všichni stát zastupitelkou či zastupitelem, ale každý z nás může pro obec, kde žije, něco udělat. I tím, že řekne, co považuje za důležité v obci změnit. A vyslechne jiné, kteří mají třeba jiný názor. Tak se naučíme hledat společně kompromisy. K tomu ale potřebujeme být jako občané přizváni k tomu správnému jednacímu stolu. Pro obec je přínosné slyšet názory občanů, a to nejenom v rámci voleb, jednou za čtyři roky.

Máme-li chuť vymýšlet dobré i méně dobré nápady a máme-li k tomu ještě i znalosti a zkušenosti, které přitom můžeme uplatnit, mělo by být vedení města spokojeno. Jsou obce, které své občany aktivně k takové komunikaci vybízejí a snaží se ji udržovat jako vzájemný rozhovor. Při řízení obce považuji rozhovor nejen za inspirativní, ale i důležitý pro její rozvoj.

Dobré příklady odjinud

Je stále více radnic, které naslouchají svým aktivním obyvatelům. Někde tak postavily lavičky na místech, kde je občané skutečně potřebují, např. na cestě k obchodu, aby si starší člověk mohl cestou odpočinout. Jinde vybudovaly skateboardové hřiště společně s mládeží, která ho dodnes využívá a stará se o něj. V Benešově od roku 2004 aktivně plánují služby, které pomáhají lidem v nouzi. V současné době se jim podařilo získat prostor bývalých kasáren pro výstavbu azylového bydlení a hledají na něj finanční prostředky. V Mladé Boleslavi na základě trvalého rozhovoru s občany rozvíjejí dobrovolnické aktivity města. Na Praze 14 společně vybudovali tzv. Plechárnu – Komunitní a kreativní centrum, a to na místě bývalé kotelny. V Dobříši revitalizovala radnice veřejný prostor před místní školou; nejdříve zjišťovala představy občanů – obyvatel z okolí i dětí z té školy. V další fázi konzultovala s občany návrhy architektů a nakonec zapojila občany i do samotné realizace.

A co u nás?

Jsme malá obec, a tak velké projekty nemůžeme dělat? Není vždy důležitá velikost projektu podle peněz na jeho zaplacení, ale vždy je přínosné, když je projednávaný s veřejností. Vedení našeho města v současné době připravuje strategii rozvoje obce na několik příštích let. K tomuto tzv. Strategickému plánu vytvořilo pracovní skupinu, do které jsme se mohli jako občané přihlásit. Věřím, že tím začal vzájemný rozhovor, o němž jsem psala na příkladu jiných měst.

Co by to mohlo našemu městu přinést? Samozřejmě plán – co, kde, jak a kdy vybudovat, opravit, přemístit, založit, zrušit, vyměnit. Nejedná se jen o domy, stavební parcely nebo silnice, ale i o služby a funkce různých městských zařízení. Takto společně vytvořeným plánem v blízké či pozdější budoucnosti se prohloubí sounáležitost občanů s městem. Mělo by to i zlepšit politickou stabilitu – čím spokojenější budeme s kvalitou našeho „rozhovoru“ s politickým vedením města, tím méně bude konfliktů a nedorozumění. Záměry radnice držící se toho, co jsme společně připravili, nám budou, coby občanům, srozumitelné a blízké po delší časové období.

Čas ukáže přínos

Zda to radní a zastupitelé myslí se zapojením nás, veřejnosti, do přípravy horizontu budoucnosti Libčic vážně, zjistíme v dalších měsících a letech. Podle toho, jestli bude fungovat průběžná komunikace o záměrech Strategického plánu v měnících se podmínkách za doby jeho platnosti, a také podle toho, zda budeme radnicí a zastupiteli přibíráni cíleně k přípravám jednotlivých projektů pro jejich uskutečnění.

Zapojení veřejnosti do rozvoje obce je jeden ze základních znaků demokratické společnosti. Pokud se nám společně tímto způsobem podaří vytvořit co nejširší prostor pro diskuzi samosprávy s veřejností, propojí se v ní např. podnikatelé, neformální seskupení občanů a nevládní organizace, získáme jako město jasnější a široce sdílenou představu o své budoucnosti.