Během středečního odpoledne a večera roznesli vybraní členové LOS, ti s nejrychlejšíma nohama, do libčických schránek druhé číslo Libčických křižovatek.
Libčické křižovatky číslo 2 / 2014
Ale obdiv patří i libčickým poštovním doručovatelkám, zjistili jsme, že nemají jednoduchou práci:
- u některých domů schránka vůbec není (?!?),
- někteří ji mají tak malou, že se do ní vlastně nic nevejde,
- tu a tam je někdo asi na rok v Austrálii (pozor! plná schránka láká zloděje!),
- o korozi a z ní pramenícího nebezpečí úrazu prstů doručovatele ani nemluvě,
- některé bytovky mají schránku uvnitř – potřebujete spojence, který vás tam pustí,
- často chce doručovatele sežrat pes, nebo se tak alespoň tváří,
- kilo peří váží určitě míň než kilo časopisů.
Ale na druhou stranu:
- seznámíte se s mnoha příjemnými lidmi,
- prohlédnete si různá malebná zákoutí města,
- občas něco dostanete od cesty (lépe, když to není pár facek),
- procházka na čerstvém vzduchu je příjemná a zdraví prospěšná.
Časopis si můžete přečíst také zde.
Noviny roznesli ti nejen s nejrychlejšíma nohama, ale i s nejvypracovanějšími zádovými svaly!
Obdiv k libčickým paním doručovatelkám je opravdu zasloužený!
A příště pár piškotů pro psy je také ponaučení 🙂
Já jsem na roznášení v Chýnově měl pomocnici Matyldu na kole. Hledala schránky (mnohdy rafinovaně skryté) a do kterých dosáhla, tam s nadšením dávala noviny.. A to vše komentovala slovy: “my jsme vlastně takoví pošťáci.. jako paní co prodává zmrzlinu..” (pozn. tento zmatek vysvětluje osoba paní Bolinové, která prodává zmrzlinu a zároveň nám nosí poštu..)