Rozhovor s Petrou Peleškovou,

jedničkou kandidátky Libčického občanského spolku LOS.

Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 3 / 2018.

Petra Pelešková pochází z Teplic, ale už téměř 25 let žije s rodinou v Libčicích. Vystudovala Stavební fakultu ČVUT v Praze, věnovala se vedení projektů financovaných z evropských fondů, pět let připravovala městské investice na správě majetku Libčic a nyní je vedoucí stavebního úřadu v Černošicích. Petra byla před čtyřmi roky zvolena zastupitelkou našeho města a po zralé úvaze se rozhodla v práci pro město pokračovat. Členové spolku LOS jsou přesvědčeni, že by byla dobrou starostkou našeho města.

Jak ses, Petro, vlastně ocitla v Libčicích?

Jezdila jsem po zdejší trati sice co týden do Prahy do školy, ale skutečně jsem Libčice zažila teprve rok předtím, než jsme se sem nastěhovali. Porouchala se tehdy lokomotiva a hodinu jsme tu v noci čekali na nádraží na její výměnu. Později jsme hledali vhodné bydlení a náhoda nás přivedla do domu v Libčicích, který jsme si tehdy pronajali za cenu garsonky v Praze. S trochou štěstí se nám brzy podařilo dům koupit a už jsme zůstali. Libčice si mě tedy před 24 lety v podstatě vybraly. Občas se mi vybavují tehdejší první dojmy, třeba že měmne venku všechny děti zdravily, ač jsem byla cizí, i to, že se v naší ulici, když v prvním roce dost nasněžilo, sáňkovalo. Bylo to hezké období v polovině devadesátých let.

Máš za sebou první působení v zastupitelstvu, tak nás tak napadá, co vlastně říká rodina na tvé působení v komunální politice?

Názorově mě rodina rozhodně podporuje, ale občas je to i pro ně náročné. Povinnosti plynoucí ze zaměstnání, studium různých dokumentů do zastupitelstva, různé schůzky a péče o rodinu, všechno stojí v součtu hodně času. Manžel se mě proto někdy ptá, jestli mi to stojí za to.

A stojí?

Jistě, že ano, ač se to zdá možná zvláštní. Jsem přesvědčená, že i z opoziční lavice je za námi vidět slušný kus práce, současně mi uplynulé období nepřineslo jen časové ztráty, přišly i nálezy. Práce v zastupitelstvu mě paradoxně naučila, krom jiného, větší trpělivosti. Poznala jsem blíže řadu lidí, kterým není jedno, kde a jak žijí, mají chuť žít v Libčicích, baví je dělat tu život příjemným a nelitují věnovat tomu svůj čas.

Do zastupitelstva jsi šla v roce 2014 poprvé. Co tě tehdy k tomu vedlo?

Byla a je to jednoznačně snaha měnit věci k lepšímu, mít možnost je ovlivnit, posouvat dopředu. Některé projekty, na kterých jsem v Libčicích pracovala, zůstaly nedokončené a řada nápadů, které by bylo hezké zrealizovat, zůstala ležet v šuplíku, další nové se objevily. Účast v zastupitelstvu mi dala příležitost pokusit se je oživit.

Pokud ti dobře rozumíme, tento úřad jsi již znala.

To je pravda, pracovala jsem tu 5 let na správě majetku, kde jsem se podílela na projektech, dodnes viditelných, jako například zateplení a úprava fasád mateřské i základní školy. Získali jsme také dotaci od Nadace ČEZ na Oranžové hřiště, kterému bylo letos již 11 let.

Ve svém profesním životě se dlouho pohybuješ ve veřejné správě. Nyní zastáváš pozici vedoucí stavebního odboru. Vnímáš to jako výhodu nebo nevýhodu pro své další působení ve městě?

Práce ve veřejné správě mi přináší zajímavé zkušenosti, ale i srovnání, že se stejné věci dají dělat různým způsobem, a nejde jen o stavební zakázky, jde i o způsob vedení a podporu zaměstnanců, vnitřní týmovou práci. Mohu tak porovnávat práci v Libčicích, na úřadě městské části Praha 7 a nyní v Černošicích. Prahu 7 jsem zažila v procesu zásadní změny, kdy přišla nová generace komunálních politiků, nesoucí s sebou velkou otevřenost směrem k občanům, chuť se s lidmi bavit o dalším rozvoji území, stejně jako snahu o funkčně i esteticky kultivovanou změnu veřejného prostoru. Snaha maximálně využívat dostupné granty byla samozřejmostí. Podobné to je i s černošickým úřadem, který si zakládá na vstřícném přístupu ke všem občanům. Obojí bych ráda přenesla a využila v Libčicích. Základní principy fungování veřejné správy jako služby občanům by neměly být jen politickým klišé.

Vždycky mi vadilo, že se na úředníky pohlíží jako na nutné zlo placené z daní všech. Pokaždé, bylo-li to jen trochu možné, jsem se s touto nálepkou snažila bít a snad i úspěšně. I proto s kolegy z LOSu chceme libčický úřad posunout blíž k lidem, chceme upravit provozní dobu pro veřejnost, zavést participativní rozpočet, který přináší příležitost zapojit občany do rozhodování, jak naložit s určitou předem určenou částkou rozpočtu. Stejně tak bude nutné provést bezbariérové úpravy budovy úřadu tak, aby si své záležitosti bez obtíží vyřídil každý, tedy i člověk se zdravotním omezením, maminka s kočárkem nebo senior.

Pojďme se ještě vrátit k volebnímu období, které pomalu končí. Jaké bylo?

Zpočátku plné emocí, protože se nám sice jako novému spolku podařilo být se čtyřmi zastupiteli druhým nejsilnějším seskupením, zároveň jsme se však kvůlidíky celkovým výsledkům voleb ocitli v opozici. Vzpomínám si, jak mě mnohokrát překvapila situace, kdy jsme předložili jasné a věcné argumenty, proč některý záměr připravit či se do něj naopak nepouštět, a přes zdánlivý souhlas v průběhu diskuse koalice náš návrh nakonec odmítla, jen z principu rozdělení sil. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že opoziční lavice dává člověku svobodu stát si na svém názoru. Nicméně to neznamená, že jsme proti všemu, co předkládá vedení města jaksi programově. Zřetelný nesouhlas jsme vyjadřovali pouze v záležitostech pro nás zásadních, jako byla koupě kulturního domu za cenu, která výrazně převyšovala finanční odhady, bez rozborů dalších nákladů a jasné vize jak s budovou naložit dál, nebo prodej pozemku pod seřadištěm za cenu naopak neobvykle nízkou.

Současně je zde potřeba zmínit, že nám koaliční zastupitelé znemožnili pracovat ve výborech zastupitelstva, neměli jsme tedy možnost dohlížet na postupy vedení města. Tento kontrolní mechanismus je přitom v obecních zastupitelstvech naprosto běžný. Celé období se vedení města rovněž zarputile bránilo schválit do redakční rady Libčických novin našeho zástupce PhDr. Petra Schönfelda, náš spolek tak neměl možnost spolupodílet se na podobě radničních novin.

A co považuješ v tomto období za váš úspěch?

Podařilo se nám otevřít téma strategického plánu a v roce 2015 zahájit spolu s mnoha dobrovolníky práci na analýze města. Podařilo se nám přesvědčit kolegy v zastupitelstvu, aby se na webových stránkách zveřejňovaly zápisy z jednání Rady města. Podařilo se nám prosadit přípravu architektonické soutěže na novou podobu Náměstí Svobody. Za úspěch považujeme odpuštění poplatků za odpady pro děti mladší 3 let a snížení poplatku pro seniory na polovinu. Navrhli jsme, aby se vedení města aktivně zúčastnilo projednávání jízdního řádu Českých drah. Rozšířený počet spojů slouží k užitku všem občanům již více než rok.

Pro nové volební období je volební kandidátka plná pro někoho známých, pro někoho neznámých lidí. Můžeš nám ji představit?

Podařilo se nám sestavit poměrně pestrou skupinu lidí, ať již věkem, tak profesními či životními zkušenostmi. Jsme z Letek, Libčic i Chýnova. Jsou mezi námi jak starousedlíci, tak nově příchozí. Mezi profesemi najdete ekonoma, právníka, stavaře, lékaře, krajinného inženýra, novináře, pedagoga, dobrovolného hasiče, knihovnici. Pro mě je ale stejně důležitá skupina lidí, kteří sice na kandidátce nejsou, ale patří ke spolku nebo s ním sympatizují, pomáhají nám při různých akcích a vytváří širší zázemí. Mezi nimi jsou další učitelé, lidé z podnikatelského prostředí, sociální pracovníci, IT technici, historik. i lidé z podnikatelského prostředí.

Činnost spolku je založena na principech, které všichni ctíme. Jsou jimi vzájemný respekt a podpora, tolerance k rozdílným názorům i otevřenost v diskusích nad tématy, které se průběžně objevují, a bývají to debaty někdy dost vášnivé. Proto se i do sestavení kandidátky mohli zapojit všichni členové spolku a svobodně navrhnout svou představu o pořadí jednotlivých kandidátů. Jsme tým spolupracujících aktivních lidí, kteří mají chuť Libčice zvelebit, a to nejen po stránce materiální.

Naše časové možnosti jsou sice rozdílné, po proběhlém volebním období ale mohu říct, že jsme stabilní tým. Daří se nám pořádat a podílet se na řadě zajímavých akcí. Za zmínku určitě stojí Libčická Hašlerka, sborový festival Otevřená zahrada, Letní kino, festival outdoorových filmů, adventní jarmark, Rybovka o Vánocích, tvořivé dílny pro děti a nově máme radost i z farmářských trhů. Celé čtyři roky také vlastním nákladem vydáváme občasník Libčické křižovatky, v němž se snažíme psát o tématech, která považujeme za důležitá a zajímavá.

Co považujete v komunální politice za klíčové?

Možná to bude znít jako fráze, ale pro nás je skutečně důležité, aby rozhodování vedení města bylo přehledné a předvídatelné, dbalo se na zodpovědné hospodaření, rozhodovalo se uvážlivě na základě důkladných rozborů a dat, zkrátkajednoduše koncepčně. Důležitý je rovněž prvek komunity lidí žijících na malém městě. Chceme posilovat vztah místních obyvatel k místu, v němž žijí, chceme je více zapojit do veřejných projektů. Budeme se jich ptát, co jim ve městě chybí, co není funkční, chceme využít jejich znalosti ve prospěch Libčic. Je pro nás důležité neztratit kontakt s lidmi, být otevření, přístupní, být tady pro ně. Důležitá je rovněž podpora místních aktivních obyvatel, sdružených v nejrůznějších zájmových spolcích a organizacích, protože právě oni pomáhají vytvářet zázemí, a důvod, proč zde chceme žít.

Zmiňuješ lidi aktivní i podporu místním spolkům a zájmovým sdružením. Nezapomíná se ale trochu na ty, co aktivní být nemohou?

Určitě nezapomínáme, uvědomujeme si, že v Libčicích žijí i tacíi, kdo potřebují pomocnou ruku. Myslíme na seniory i lidi se zdravotním omezením, s nimiž chceme být v kontaktu a průběžně a cíleně zjišťovat jejich skutečné potřeby. Chceme se zabývat standardy pečovatelské služby v Libčicích a nabídku služeb zkvalitnit a rozšířit tak, aby opravdu pokrývala celé zákonem stanovené spektrum služeb. Péči v domácím prostředí považujeme za velmi důležitou. Zvažujeme i zavedení služby pro osoby v nouzi, například v podobě nouzového osobního tlačítka. Nastavíme jasná pravidla pro poskytování podpory rodinám v tíživé životní situaci vzniklé například těžkým onemocněním člena rodiny.

Co vás v Libčicích nejvíce trápí?

Například, že se do rozpočtu dostávají investiční akce nahodile, bez jasného plánu. Přestože se nyní poměrně intenzivně snažíme pro Libčice vytvořit smysluplný strategický plán, jehož platnost by neměla být proměnlivá podle aktuálního politického zastoupení na radnici, jsou i letos do rozpočtu vloženy investice, které nebyly projektově připraveny, prověřené diskusí o potřebnosti nebo vhodnosti umístění. Mám na mysli například parkoviště vedle bývalé sběrny druhotných surovin, kde není prověřeno, co parkující auta v úzkých ulicích Dělnické a Libušině způsobí, také další úpravy parku na Náměstí Svobody, které se dělají od stolu, bez projektu, a to přesto, že zastupitelstvo schválilo přípravu architektonické soutěže na celý tento prostor. Mrzí mě i zásahy provedené v zahradě při ZUŠ, i ty nejsou projektově podložené a vyvolávají otázky o účelnosti.

Velmi mi chybí silnější propojení města s řekou, schází nám dokončená cyklostezka, po které bychom pohodlně dojeli do Prahy, nebo třeba jen do Roztok do muzea, chybí mi náplavka upravená pro aktivní trávení volného času i relaxaci. Trápí mě neutěšený stav parkování aut po městě. Zlobí mě i nekomunikativnost radnice a obtížná dostupnost některých městských dokumentů, stejně jako často nekoncepční postupy, třeba týkající se přetrvávajících problémů s vodou v bazénech na koupališti.

Ale abych nebyla nespravedlivá, musím radnici i pochválit, a to za rekonstrukci budovy ZUŠ. Vila teď vypadá parádně.

A jaká je tedy tvoje představa Libčic pod vedením LOS? Čeho byste chtěli v prvním roce, dvou, dosáhnout?

V prvním roce se dají udělat některé věci určitě rychle, bez větších nákladů. Myslím tím třeba rozložení hodin pro veřejnost na více dní v týdnu, zaměření se na podporu lidí, kteří pečují o své blízké v domácím prostředí, chceme zavést systém varování v krizových situacích. Rádi bychom již konečně odstranili stavební bariéry na úřadě i ve školách, chceme se více věnovat otázce třídění odpadů, trápí nás černé skládky. Chceme se zaměřit i na podporu drobných podnikatelů, rádi bychom do Libčic vrátili malé obchody. Chceme, aby děti mohly jít bezpečně pěšky, na koloběžce či jinak do školy a rodiče je tam nemuseli složitě vozit.

A v dlouhodobějším horizontu?

Čeká nás tvorba nového územního plánu, což bude proces trvající minimálně dva až tři roky. Dále se chceme intenzivně věnovat projektu cyklostezky podél Vltavy a vůbec obecně oživení ploch v těsném sousedství řeky. Chceme se věnovat i zadržování vody v krajině, hospodaření s ní a odborně pečovat o městskou zeleň, protože si uvědomujeme, že Libčice leží v oblasti s velkým deficitem srážek. Za samozřejmost považujeme zvelebování městského majetku, jako jsou městské budovy, komunikace, osvětlení a městský mobiliář. Za klíčové považujeme udržení aktivity místních lidí, kteří jsou velmi cenným potenciálem do budoucna. Přejeme si, aby Libčice zůstaly živým městem, místem pro příjemný život, nikoliv jen místem k přespání.

S tím určitě souvisí také příprava rozsáhlé zástavby, která se v Libčicích chystá. Myslíš si, že se jí máme bát?

Jsme si vědomi, že je rizikem, ale způsoby, jak dopady tak rozsáhlé výstavby řešit, existují. Budoucímu rozvoji lze v lokalitě Hliníku v tuto chvíli bránit jen velmi složitě, protože územní plán ji již před lety určil pro obytnou zástavbu. Je však nezbytné s investory udržovat intenzivní komunikaci, zvažovat etapizaci projektu a přiměřený rozsah, jako i spolupráci investora na rozvoji městské infrastruktury a občanské vybavenosti. Zde se domnívám, že mohu nabídnout své znalosti z práce na stavebním úřadě, znalost stavebního práva i zkušenosti, čím i jak lze investora zavázat, aby nová výstavba přinesla městu nové hodnoty. Zásadní pro nás je, aby tu nevznikl satelit, jehož obyvatelé nepřilnou k Libčicím. Proto usilujeme o maximální možné propojení nové zástavby s tou stávající. Budeme se věnovat i zapojení nově příchozích mezi starousedlíky, protože mohou být oživením libčického společenského dění. Jsme přesvědčeni, že zapojení nových obyvatel do života v Libčicích je jednou z cest, jak zabránit vzniku uzavřeného satelitu s vlastním způsobem života.

Ty také ráda cestuješ, vídáš třeba v cizině něco, co by bylo hezké přenést k nám?

Ano, celá rodina cestujeme rádi, jezdíme převážně po Evropě. Ráda střídám odpočinek v přírodě s pobytem v městském prostředí. Zajímají mě proměny zanedbaných budov, jejich nové využití, vznik nových čtvrtí i souvislosti, které vedou k úspěchu takových projektů. Baví mě různé podoby umění v ulicích. Poslední dobou si fotím různé typy cyklostojanů, protože i ty se postupně stávají prvky nejen užitkovými a funkčními, ale i estetickými. Na cestách také sleduji, jak lidé žijí, baví se, odpočívají. Cítím se dobře na takových místech, která si na příjemný život jen nehrají, ale přímo ho žijí.

Před letošním létem se s úspěchem rozběhly farmářské trhy díky tobě a Janě Márové. Co vás vedlo k tomu se do nich pustit?

To opět částečně souvisí s cestováním. Kdo by nechtěl ochutnat zaručeně čerstvý místní sýr nebo klobásku na trhu v Provence, kdo by si nezašel na trh pro výtečné broskve a hroznové víno, když byl v Chorvatsku u moře, nebo ze zvědavosti nezavítal na (ne)obyčejný blešák na předměstí Londýna. Máme to s Janou podobné, a tak jsme si řekly, proč to nezkusi i v Libčicích. A z prvních zkušeností se nám zdá, že si trh své místo našel. Libčičtí ocenili hlavně možnost potkat se neformálně se známými, s nimiž se třeba v průběhu týdne míjejí. To je pro nás zajímavé zjištění, že touha setkávat se je i zde tak silná. Jsme za to rády a budeme s trhy každé 2 týdny pokračovat až do konce října a poté opět od jara v novém roce.

A kde jinde tě můžeme potkat?

Nejsnáze třeba ráno ve vlaku nebo na promítání v kině Kotelna a v nejbližší době také na Hašlerce, kterou spolek připravuje.