Chodíte se někdy v okolí města “jen tak” projít? Já ano. Vlastně chodím každý den, většinou několik kilometrů. Fitness plán mi sestavil můj hyperaktivní pes a z procházek se stala oboustranná závislost, která mě, vyjma nákladů na psí granule, vlastně nic nestojí. Navíc jsem díky ní v posledních letech prošla většinu libčických cest, pěšinek, roklí a roští, získala přehled o tom, co kde roste v lese, na polích i lukách. Také mám poměrně dobře zmapované černé skládky, ale o tom zase jindy.

Cesty, které zmizely a ty, co nikam nevedou

Na vycházkách potkávám víceméně pořád ty samé lidi – troufám si říci, že se už známe, i když někdy jen víme, jak se jmenuje pes toho druhého. Nutno ale říct, že vyjma hlavní promenády na náplavku, ke stánku a k jezu většinou nepotkám vůbec nikoho. A není divu, ono totiž z Libčic vlastně nikam dojít nejde, aniž byste museli jít alespoň část trasy po silnici, přes pole nebo jen tak lesem. A lidé nejspíš nechtějí chodit “jen tak” do polí, potřebují nějaký cíl, a těch tu je málo. Nežijeme zrovna v horách, ani u pískovcových skal, lesů máme pomálu a houby v nich moc nerostou.

Přesto se dají v krajině kolem nás najít místa, která za návštěvu stojí. Třeba od malého remízku mezi Chýnovským lesem a Těšinou, kde stával u cesty křížek (dnes z něj zbývá jen podstavec a kolem se válí navezené odpadky), bývá často vidět České Středohoří, Praha, někdy i Krušné hory a Ještěd. Ze skal nad jezem nebo z míst naproti řežským ústavům se skýtají krásné výhledy do vltavského údolí, jenže nevede k nim cesta. Život v zemědělsky a průmyslově vytížené krajině dolního Povltaví mě naučil vážit si každého pěkného zákoutí.

Krajina v okolí Libčic se v posledních dvou stoletích dramaticky změnila. Stavba železnice a továren odtrhla město od bezprostředního spojení s řekou. Vinou zvýšení hladiny řeky po stavbě jezu v Dolánkách zanikla pěšinka, vedoucí z Letek na Úholičky. Těžba písku přerušila přímou cestu z Chýnova do Letek. Po tzv. kolektivizaci zemědělství v 50. letech 20. století zanikly meze a remízky, přirozená útočiště divokých zvířat, a s nimi i mnohé cesty, které do polí vedly.

Od nové zástavby “Ve studánkách” třeba vede hezká cesta do polí, která ale končí na kralupské silnici – dříve pěší pokračovali po ní, dnes už to jde jen na vlastní riziko. Na silnici končí i někdejší vyhlídková cesta od kapličky v Letkách, která směřovala na Úholičky, a to dokonce hned u skládky; není divu, že postupně zarůstá šípkem a trnkami. Pod navážkou jiné skládky nad Křižovatkami zanikla cesta, která kousek od Křižovatek pokračovala směrem na Tursko.

Všichni na rozhlednu!

Před pár měsíci se v budoucí zástavbě na hliníku vyloupla zásluhou skupinky studentů architektury malá rozhledna. Někteří místní se jí na sociálních sítích posmívali –  k čemu prý je, když je tak nízká a není na kopci – ale ejhle, kdykoliv tam v poslední době jdu, potkávám celé rodiny i skupinky různého věku a často i návštěvníky odjinud – rozhledna se totiž objevila jako výletní bod na serveru mapy.cz. Což mi potvrzuje domněnku, že pokud je kam jít, tak se tam chodí.

Nechci samozřejmě nikoho nutit, aby chodil za humna, když se mu nechce. Věřím ale, že se najdou lidé, kteří by do okolí města vyrazili rádi a častěji, kdyby pro to měli více podnětů a lepší podmínky. Společným cílem všech, ale především těch, kteří pro to mají schopnosti, mandát a prostředky, by podle mého názoru mělo být takové podmínky vytvářet, mimo jiné proto, že tím vzniká a posiluje se vztah lidí k místu, kde žijí a jejich chuť krajinu chránit a pečovat o ni. Například v sousedních Dolanech obec nedávno vytyčila a označila zajímavé místní body, cesty k nim a vydala brožuru s mapou Poznej Dolany.

Také z těchto důvodů jsem svoje poznámky poslala jako připomínky k zadání nového územního plánu Libčic se žádostí se zabývat prostupností krajiny, obnovou starých cest a vytvářením nových a dalšími otázkami, které zvyšují atraktivitu krajiny pro pěší a cyklisty .

V následujících odstavcích shrnuji svoje poznatky minulých, současných a možná budoucích cestách uvnitř obce v jejím bezprostředním okolí. Nejsem architekt, historik, zemědělec ani ekolog, píšu to pouze z pohledu člověka, který chodí krajinou, zajímá se o její historii a všímá si věcí kolem sebe. Tímto vysvětluji svůj poněkud poetický úvod a omlouvám se za případné nepřesnosti. Budu ráda za jakékoliv připomínky a doplnění.

Pro ilustraci jsou použity současné a historické mapy z různých zdrojů (mapy.cz a archivnimapy.cuzk.cz).

1. Cesty uvnitř obce

1.1 Libčice-Letky

1. Letecká ulice, chodník
2. Náměstí Svobody – přes Hliník na spojnici Letky-Křižovatky (pěší cesta od konce obce na Křižovatky by pěším velmi pomohla)
3. Neoficiálně je průchozí cesta ul. Na Růžku – kolem pískovny – směr ulice Turská, nebo podél silnice Letky-Křižovatky, přes Křižovatky a spojnicí do ulice V Zahrádkách (místo budoucí výstavby Skanska – tuto cestu by bylo dobré v nové zástavbě zachovat)
4. Podél řeky pod tratí – cesta není prostupná, uvítali by ji chodci i cyklisté

1.2 Chýnov-Letky

Cesta vede přes Libčice (ul. Chýnovská -Letecká).

1. Původní přímá cesta (ul. V Akátech – ul. Turská) přerušena těžbou písku.
2. Neoficiálně je průchozí cesta ul. Na Vršku, po dolním okraji pískovny, dále z Libčic dle trasy 1C.
3. Po silnici na Křižovatky, zde cca 50m po silnici směr Úholičky, odbočka doleva po polní cestě, která sestupuje dolů do Letek do ulice V Zahrádkách a končí u Kapličky.

1.3. Libčice-Chýnov

1. Zcela v intravilánu obce, po chodnících podél ulic.
2. a) Od podjezdu ve Vltavské ulici po strmém schodišti přes Hrádek (nebo kolem tzv. Lesní vily Gabriel) k evangelickému hřbitovu, nebo
   b) Vltavskou ulicí po silnici na konec obce směr Kralupy, dále po silnici  kolem zahrádkářské kolonie, nebo
   c) z Vltavské ulice přes zarostlé louky a pod starou skládkou k vile Gabriel a dále k evangelickému hřbitovu.
   – odtud dále po kraji pole nad zahrádkářskou kolonií k posedu, dále slabě znatelnou stezkou lesíky mezi polem a zahradami až nad ulici Ke Studánkám, odtud po polní cestě do Chýnova, nebo
   – z křižovatky polních cest nad chýnovskými zahrádkami dále po kraji pole do Chýnovského háje, zde po lesních cestách do Chýnova, nebo
3. Od evangelického hřbitova po silnici (nebo po okraji pole) směr Kralupy na křižovatku s polní cestou, odtud doleva až do Chýnova (ul. Ke Studánkám) (zde by byla ideální nová pěší cesta mimo silnici).

2. Propojení s okolními obcemi

2.1 Dolany

(měření vzdálenosti z náměstí Svobody)

1. 3,5 km: Cesta podél řeky – částečně po silnici (vhodná pro cyklisty, omezený provoz).
2. 3,8 km: Od katolického kostela po Kralupské ul. k evangelickému hřbitovu (chybí cca 500 m pěší cesty), odtud po lesní cestě do Hašlerovy ulice, dále po trase A po silnici do Dolan. 
3. 5,3 km: Cesta z ulice “Ke Studánkám”, pokračuje na silnici Libčice-Kralupy, kde končí. Odtud lze pokračovat po silnici směr Kralupy a napojit se u kaliště na trasu B, nebo jít lesem po hraně skal (les je dobře prostupný, ale cestou je třeba překonat asi 3 rokle). Od Kaliště po polní cestě do Dolan kolem hospody “Turkestán” nebo dolanským lesem. Lesem by mohla vést značená pěší stezka s výhledy do vltavského údolí, pozemky jsou soukromé.
4. 6,5 km: Cesta nad Chýnovským hájem (žlutá turistická značka), protíná silnici Libčice-Kralupy, zde se napojuje na trasu D. Výletní trasa, vede velkou oklikou, je celá po cestách mimo silnice.

2.2 Tursko, Těšina

1. 4,2 km: Z Letek ulicí V Zahrádkách na Křižovatky, odtud po hranici bývalé zavezené skládky k Chýnovskému háji (nutno přejít cca 100m přes pole), dále po silnici do Turska. Část se dá projít Chýnovským hájem.
2. 3,7 km: Z Chýnova z ul. Lesní Chýnovským hájem na jeho horní hranici, odtud po silnici do Turska. 
3. +1,5 km Oklikou po polní cestě přes Těšinu do Turska (chodníček), případně přes Studánky, asi 500 m není cesta, nutno přejít pole. V tomto úseku existují pozemky (parcela 861, bývalá cesta) v majetku obce Tursko, o jejímž obnovení by se dalo uvažovat.

Hlavním problémem cesty do Turska je chybějící pěší cesta od hranice Chýnovského háje k okraji Turska – je nutno jít po kraji poměrně frekventované silnice (oklika přes Těšinu je velká zacházka). Úsek by se dal poměrně snadno řešit souběžnou cestou podél silnice. Jde o soukromé pozemky a katastrální území Turska.

V majetku obce Tursko je také úzký pás pole kolem zahrádkářské kolonie Chýnov (parc. 847)

2.3 Debrno

Libčice a Debrno původně spojovala polní cesta, která vedla od horního okraje Chýnovského háje ke křížku v malém lesíku v polích a odtud přímo do Debrna. Jednalo se vlastně o cestu od Prahy přes Úholičky (dnes přerušena skládkou) na Minice (Kralupy) a dále směrem na Velvary.

Tato “naše” část cesty byla rozorána v 50. letech. Podobně zanikla i cesta z Turska do Dolan, která se napojovala na stezku Libčice-Dolany u dnešního kaliště. Pozemky pod těmito bývalými cestami jsou stále v majetku obce Tursko. Pro účely (cyklo)turistiky by určitě tyto cesty jistě stály za obnovu!

Nedávno byla (zřejmě zásluhou debrnských?) obnovena pěkná pěší cesta z Těšiny do Debrna podél Turského potoka, bohužel ji v závěru u Těšiny hyzdí navážky různého odpadu.

(mapa z r. 1959: spojnice Chýnovský háj-Debrno je vyznačena růžově, s Těšiny tuto stezku křižovala cesta do Dolan, napojovala se v místě dnešního kaliště)

2.4 Řež – zastávka vlaku

1. Z ulice Pod Viničkou vede pěšinka podél trati k zastávce Řež, používaná pěšími i cyklisty. Cesta je úzká a nebezpečná, přesto jí denně využívají stovky cyklistů a chodců.
2. Z Letek vedla ještě před několika desítkami let cesta přes tzv. Moráně směrem na Úholičky, připojovala se na silnici Křižovatky-Úholičky pod dnešní skládkou.
   Část, která vede z Letek po hraně skal nad tratí, nabízí panoramatické výhledy, je však nyní zarostlá nálety (částečně udržováno dobrovolníky). Obnova cesty pro pěší by ale nebyla náročná.
   V místě, kde stezka vychází na pole, je možné se napojit na cestu směr Křižovatky, která je zaniklá, ale vede po neobdělávané mezi (náletové dřeviny) a napojuje se na cestu V Zahrádkách – Křižovatky. Z Letek by tak bylo možné zprůchodnit celý okruh. Pozemky jsou v majetku obce Libčice.
3. Z této stezky odbočovala zhruba v polovině  pěšinka dolů k trati a dále – zarostlé, šlo by zprůchodnit.

2.5 Úholičky – Podmoráň

Stezkou přes Moráně lze dojít až k vysílači (pod skládkou), odtud po hraně pole a skal ke golfovému hřišti, po jeho okraji ke stezkám, které ve svém okolí udržuje obec Úholičky (“Rozhlédni se člověče”). 

Napojení je možné buď pod golfovým hřištěm (stezka by se musela vytvořit) – navazuje sestup k vlakové zastávce Úholičky (Podmoráň), nebo pod vodárnou u silnice Křižovatky-Úholičky – tam už propojení pěšin existuje (pokračování buď kolem “Obří houpačky” na náves Úholiček, nebo podél potoka dolů do ulice K Podmoráni. Trasou Letky-Moráně-Golfové hřiště-Veliký dub – Úholičky se lze překvapivě víceméně vyhnout pohledu na úholičskou skládku, naopak se skýtá mnoho výhledů na vltavské údolí.

(mapa z r. 1952; původní stezka přes Moráně označena růžově. Na mapě lze vidět i další cesty nad Letkami směrem ke Křižovatkám)