V sobotu 17. prosince 2022 zaznělo v libčickém evangelickém kostele další koncertní provedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby, letos již naštěstí zcela bez protiepidemických opatření. Před koncertem jsme se snažili spočítat, pokolikáté už se Rybova mše uvádí, ale výpočet to není jednoduchý. Došli jsme k závěru, že od roku 2001 se hrála “skoro každý rok”, počet provedení se tedy pohybuje kolem dvacítky.

Tato tradiční akce spojuje na jednom pódiu hudebníky a zpěváky z Libčic nad Vltavou a blízkého i vzdálenějšího okolí, kteří ale mají na Libčice blízké vazby. V sólových partech se letos představili Berenika Rybová (soprán), Kamila Procházková (alt), Petr Jedelský (tenor) a Miroslav Jirák (bas). Komorní orchestr řídil Luboš Harazin, zakladatel této libčické tradice třetího tisíciletí. Varhanní part zahrál Pavel Loukota. Základem komorního orchestru je smyčcový kvartet VSQ, doplněný přáteli a učiteli z libčické a kralupské ZUŠ.

“Rybovka” je rozhodně nejhranější skladbou českých Vánoc, kterou každý už mnohokrát slyšel a málokterý aktivní muzikant se vyhne tomu si ji alespoň jednou ročně v předvánočním čase zahrát.  Mši provádějí samo

zřejmě na špičkové úrovni i profesionální tělesa, ale zároveň se hraje všude po venkově, v podání místních muzikantů a zpěváků. Pro ty ji ostatně autor napsal, party jsou zvládnutelné pro každého šikovného amatéra. O těchto venkovských provedeních se tradují četné veselé historky, třeba ta, jak zpěvák sólového basu (ten má v Rybovce opravdu hlavní roli) nedorazil, a tak jeho part skvěle odzpíval řidič autobusu, který na koncert vezl sbor.

Jak se Rybovka každoročně chystá

Možná, že ne všichni tuší, jak se vlastně provedení Rybovy mše každoročně u nás dává dohromady, pokusím se to tedy stručně popsat.

Co se týče sestavení orchestru, během podzimu se mě Luboš Harazin zeptá, jestli “mám smyčce”. Já je mám, protože to se rozumí samo sebou, že Rybovka bude. Obstará si tedy sólisty, dechy a varhany, pokud se mu nepřihlásí sami. A sbor svolá své přátele a známé a až v den koncertu se ukáže, kolik zpěváků vlastně bude účinkovat.

Vzhledem k tomu, že všichni skladbu znají a hráli ji už stokrát, o nějakém velkém předkoncertním zkoušení se nedá moc mluvit. Smyčcová část orchestru obvykle zkouší jednou, abychom si skladbu oprášili, sbor s ní také jen seznamuje nováčky. Profíci přicházejí rovnou na generálku. Je pravda, že pak při provedení leckdy dochází k drobným překvapením, která zkušený posluchač může odhalit, ale doufám, že nám je odpustí. Ostatně na mnoha místech se hraje Rybovka v režimu “kdo má čas, přijde” – třeba 23. prosince na pražské Kampě nebo na v hlavní hale Wilsonova nádraží. Tyto happeningy mají neodolatelné kouzlo a vřele vám doporučuji je navštívit, ať už jako hráč, zpěvák nebo posluchač.

Co se týče partitur, existují v několika vydáních a jsou v nich drobné rozdíly, nejen v jednotlivých nástrojích, ale i v dokonce i v délce některých částí. Protože si každý přinese svoje letité ohmatané noty, kterých se nerad vzdává, a také jsou také různé zvyklosti v tom, které části zpívá sbor a kde zazní jen sóla, nebo kde se obvykle zrychlí nebo naopak zpomalí, je třeba si vždy před koncertem domluvit, jak se co bude hrát a zpívat.

V den provedení se tedy všichni sejdou dvě hodiny předem v kostele, kde se na generální zkoušce mše přehraje a domluví se tyto drobné detaily. Důležité je se dobře obléct, nejlépe v několika vrstvách, abyste nepřimrzli k židli. A pak se hraje a zpívá, vždy s radostí a plesáním; Luboš kromě mávání dirigentskou hůlkou všemu napomáhá svou neodolatelnou mimikou. Minimálně v části “Závěr” se všichni sejdeme!

Když je po Rybovce, do Vánoc zbývá vždy jen pár dní. Užijte si je v klidu a míru a za rok přijďte zas.
Děkujeme městu Libčice nad Vltavou za poskytnutou finanční podporu, Iloně Ptáčkové (LOS) za podporu organizační a děkujeme všem, kteří si nás přišli poslechnout! Za potlesk jsme vděční, a navíc, čím více diváků, tím je v kostele tepleji 🙂