S Pavlem Jurkovičem se znám, i když jsme se nikdy nepotkali

Rozhovor s Janou Vöröšovou nejen o skladbě Další příběh

Jano, jak se ti píše na zakázku?

Skladatelka Jana Vörösová a sólistka Cvrkotu

Na zakázku píšu moc ráda, protože člověk ví, pro koho píše, má představu, jak to má vypadat a tu může s někým sdílet a konzultovat. Nejradši mám, když znám i interprety, pak se v rámci zkoušení můžeme bavit i o detailech, o tom, jak se co hraje. To pak vypadá úplně jinak, než když člověk píše do šuplíku anebo pro lidi, které vůbec nezná.

A jak to bylo v tomto konkrétním případě Dalšího příběhu, který jsi psala přímo pro náš festival?

Na to jsem se moc těšila, protože znám libčický festival i lidi, kteří ho pořádají. Znám také prostor, kde se bude skladba premiérovat. Původně jsem chtěla skladbu komponovat jen pro dva sbory, ale jak vznikala, naší společnou úvahou do ní přibyly ještě bicí a varhany. Takže nakonec máme skladbu pro chlapecký sbor, smíšený sbor, dva hráče na bicí, spoustu malých drobných nástrojů a k tomu varhany.

Můžeš posluchačům popsat ideu skladby?

Zadání bylo, že festival je zasvěcen Pavlu Jurkovičovi. Sice jsem se s ním nepoznala osobně, ale znám se s ním skrz jeho tvorbu pro děti, a také skrz soubory, které založil. Svým způsobem je to intimní známost, byť jsme se nikdy nepotkali. Podle zadání se ve skladbě měl objevit orffovský instrumentář, který mám moc ráda a připadá mi, že možnosti jeho využití jsou nekonečné. Líbí se mi i použití nástrojů-nenástrojů, to jsou různá hluchadla a hřmotiče, které by si člověk nevzal do klasické hudební výchovy. Spojitost s Pavlem Jurkovičem je i v rovině okouzlení přírodou, ke které měl podle mého vnímání Jurkovič velice blízko, a to nejen skrze zvuky.

Skladba samotná je koncipovaná do čtyř vět, jakýchsi čtyř obrazů. Ty představují roční cyklus a zároveň elementy jako oheň, voda, vzduch. Skladba začíná jakýmsi vzdušným úvodem, ke kterému se na konci zase vracíme, podobně, jako je to přítomno neustále v přírodním koloběhu. Některé části skladby jsou postaveny i na textu, zejména část čtvrtá. Text je od Václava Zennera a je to v podstatě přírodní lyrika postavená na zvukomalebných slovech. Jedna věta opakuje mnohokrát slovo – terepeče – což je v nějakém africkém nářečí ještěrka nebo bazilišek, který umí chodit po vodě.

První stránka partitury Dalšího příběhu

Jak dlouho ti obvykle trvá napsat skladbu a jak to probíhá?

Je to skladbu od skladby jiné. Okamžik, který může být nejdelší i nejkratší, je moment nápadu, který přijde, když o tom člověk intenzivně přemýšlí. To může trvat týden, anebo také roky. Někdy se člověk k nápadu vrací a skladba krystalizuje. Potom přichází fáze, kdy dávám dohromady koncept – to je počet a podoba vět, jejich propojení, obsazení. V téhle fázi ještě nemusí být na papíře ani nota, ale nakreslím si třeba náčrtky a dynamické grafy. Potom sedám ke klavíru a snažím se to přenést na papír. To je fáze, která bývá někdy až depresivní, jindy zase překvapivá. Z ideí se někdy slevuje, někdy mě cesta dovede úplně jinam: hudba už si začíná žít svým vlastním životem. S tím souvisí i instrumentace, přidání nebo ubrání nástrojů, dalších částí…

Závěrečná část je přepsání nápadů z papíru do počítače a vyrábím partituru. Tady samozřejmě záleží na délce a obsazení skladby, počtu řádků na partituře, speciálních grafických symbolů a tak dále. Když to shrnu, tak skladba Další příběh mě stála 2-2,5 měsíce intenzivní práce. A to samozřejmě nepočítáme hodiny zkoušek a konzultací. Provádění současné muziky totiž zahrnuje také dialog mezi skladatelem a interprety, který je podle mého názoru velice přínosný pro všechny strany.

Zastihla jsem tě po příletu z New Yorku a před odletem do Paříže. Co tě vlastně baví na tom přijet na malý odpolední festival do malého středočeského města, poté, co se klaníš na podiích v New Yorku?

Jana Vörösová a Cvrkot na Festivalu 2022

Já mám malé lokální festivaly strašně ráda. Festival je domácký, kostel má úžasnou akustiku. Zahrada je neuvěřitelně příjemná. Ostatně proto se to tu vlastně nejspíš děje? Na Otevřené zahradě v Libčicích se má člověk má čas potkat se s lidmi, které má rád a má čas si s nimi popovídat. A byť je festival malý a lokální, výkony jsou na něm báječné. Mně se nestalo, že bych tady odcházela z představení a říkala si – no, tak tohle bych tedy slyšet nemusela. Má to tu úžasnou atmosféru, je to plné energie a je to jiné, než když jde člověk na běžný koncert. Proto se mi to líbí, proto sem ráda jezdím a doufám, že budu jezdit dál.

Děkuji za tak krásná slova a těším se na premiéru, která přijde na řadu jako poslední vystoupení festivalového dne, v 19 hodin v libčickém evangelickém kostele. Pod taktovkou Jakuba Zíchy vystoupí Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy, chlapecký sbor Pueri Gaudentes, Jaroslav Noga a Jakub Kadečka na bicí, Jiřina Marešová na varhany. Všechny srdečně zveme na tuto mimořádnou událost!

Video s rozhovorem si můžete pustit zde. Jde o pracovní nahrávku, omluvte nedostatky 🙂

Rozhovor vedla Kateřina Judová

Zatím žádné komentáře.

Odpovědět

Můžete použít tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>