V lednových Libčických novinách publikoval starosta města Pavel Bartoš článek „Dva muži ve městě“. Jako spolek jsme na něj nechtěli reagovat žádným stanoviskem, protože starosta neumí kritiku a ani politiku vnímat jinak než jako emotivní svět osobních přátelství a nepřátelství. V oblasti racionální politiky ale tápe.
Odchod Matěje Štětky z veřejného života pro něj znamená ztrátu protivníka, na němž si založil svou starostenskou živnost v obrazu ochránce klidu a hlavně jednoty obce. Přitom ji sám rozdělil. Teď (snad naposledy) zkouší divadelní gesto, které si mohl odpustit. Je trapné.
Otevřený dopis Ivy Štětkové
Pane starosto, Pavle,
nechápu, za co by se ti měl můj manžel omlouvat, nevidím jedinou nepravdivou větu v jeho článcích.
Ty jsi zase asi nepochopil, že omluva, kterou občan Petr Schönfeld požadoval, nebyla za fotogalerii předvolebních plakátovacích aktivit LOSu, ale za fotogalerii našeho a ještě jednoho domu ze všech možných úhlů, a to s připojeným komentářem: „Zde bydlí LOS – jak by mohly dopadnout Libčice po zvelebení města, které slibuje LOS,“ což byl vrchol tvého hulvátství a naprostý zásah do soukromí naší rodiny. Asi ti to potvrdili i tvoji spolustraníci, protože jsi tuto fotogalerii hned druhý den odstranil.
Já omluvu od tebe rozhodně nepožaduju. Jediné, co bych požadovala od Pavla, občana, kterého znám už 33 let, od té doby, co se přistěhoval, zatímco já jsem tady už 17 let žila, aby si už mého manžela a naší rodiny nevšímal. A ke starostovi mám skromné přání, aby se v budoucnosti usilovně věnoval nikoliv soukromému životu spoluobčanů, ale podstatným záležitostem a rozvoji města.
Vstřícné gesto k ukončení vleklého sporu Matěj pro toto město již udělal právě svým odstoupením od mandátu zastupitele. Rozhodně to nebylo pro něj jednoduché rozhodnutí po osmi letech práce v zastupitelstvu. A ty bys měl udělat to samé. Tomuto městu i tebou zmiňované špatné atmosféře v zastupitelstvu by to určitě prospělo.
Iva Štětková,
rodačka, která zde žije již téměř 50 let, narodily se jí zde dvě děti. Město mám také ráda a vždy jsem ochotná pro něj něco udělat, což lze nejlépe v občanských spolcích a v Sokole. Všechny své činnosti dělám zadarmo, bez touhy po penězích nebo snad po moci, i když někdy při hodině v Sokole děvčatům velím, a cítím silnou potřebu, aby mohly mé děti a budoucí vnuci a vnučky žít spokojeně a s klidem na práci v tomto městě. 🙂
Vážení spoluobčané !
1) Naprosto souhlasím s názorem Ivy Štětkové.
2) Neexistuje jediný důvod, proč by se měl M. Štětka starostovi omlouvat.
3) Tím, kdo by se měl bezpodmínečně M. Štětkovi, jeho rodině a jeho blízkým omluvit, je pouze starosta tohoto města. A to nejen za výše uvedenou záležitost.
Přeji hezký den,
Luboš Harazin
Ivo, máš naprostou pravdu!
Kdyby totiž pan starosta myslel svoji snahu o omluvu a výzvu ke smíru skutečně vážně, nebude Matěje teatrálně vyzývat prostřednictvím městského periodika, nýbrž jej osloví přímo jako chlap, kterému není jedno, že jsou s bývalým spolupracovníkem, dalo by se říct, „na kordy“. Stejně tak nebude k uvození svého “příběhu” používat paralelu (byť prý užitou s nadsázkou) se slavným filmem, v němž hlavní hrdinové stojí v úplně jiných rolích, než naši zmínění komunální politici. Zdá se mi, že panu starostovi nejde o smír, nýbrž o vyvolání dalšího sporu, neboť ví, že důvod, pro který by se měl omluvit, se vine v rovině sousedské slušnosti nikoliv politického sváru. A že takový model chování do korektní politiky v žádném případě nepatří. To, že slušně řečeno šlápl vedle, chce překrýt divadelním představením, v jehož realizaci sám, stojí-li nohama pevně na zemi, nemůže věřit.
Rodiny všech místních zastupitelů jsou vtaženi do dění v Libčicích víc než jiné, v předvolebním čase pak o to víc, o co víc o sobě dává jejich domácí politik veřejně slyšet. Jsou tedy na očích víc než jiní a nemají příliš mnoho příležitostí se bránit, spíš danou situaci snášejí a vytvářejí klidné domácí zázemí. Pravidla základní lidské slušnosti v předvolebním boji však nemají být porušována nikdy, tím více dotýká-li se dopad ještě třetích osob.
Kladu si proto otázku, zda důvodem realizace této starostenské fotovýpravy ve skutečnosti nebylo, že mu před volbami došla argumentace fakty a na řadu se dostalo jednoduché vysmívání se. Se zesměšňujícími fotografiemi ze strany pana starosty mají ostatně zkušenost i jiní naši spoluobčané. A protože mu v minulosti jejich zveřejnění prošlo, vsadil na tuto nízkou taktiku znovu, bohužel na mnoho lidí i voličů stále zabírá. Každý si totiž s úlevou řekne: „Uf! Hlavně že to nejsem já, kdo je právě ve starostově hledáčku!“
https://www.youtube.com/watch?v=SJw5BQba7zQ
praktický komfort poezie
I můj názor je takový, že bývalý i současný pan starosta mohl při fotografování zaměřit svůj objektiv spíše na budovy pod “svou správou”. Taková budova ZUŠ přes postupné (a pro běžného občana ne zcela průhledné) slepování dlouhodobě zanedbávaného stavu, vykazuje zevně stále stejně tristní pohled. I to je vizitka hospodáře (navíc s veřejným, nikoli soukromým majetkem).
K článku Dva muži ve městě v LB mohu dodat jen to, že i já stejně jako řada dalších to cítím jako pouhé teatrální gesto. Pokud by bylo míněno vážně a pan Bartoš skutečně vnímal post starosty jako osoby sjednocující a vytvářející přátelské ovzduší jistě by právě z důvodu, že je jedním ze “dvou mužů” rozdělujících město starostenské křeslo nepřijal. To by bylo dle mého soudu morální.