V květnu se vydaly děti z mateřské školy na výlet přívozem. No jasně, jely na druhou stranu, na Dol, jely si pohladit včely.

Každý rok mají děti z libčické školky díky vyprávění pana Dalibora Titěry možnost nahlédnout pod víko včelího úlu a zjistit, jak to u včel vlastně chodí. Ba co víc, mohou si doslova vše osahat. A protože školka podniká výpravy do Dolu opravdu pravidelně, je to pro mnohé malé posluchače návštěva již druhá, nebo dokonce třetí. Tihle “mazáci” pak dělají panu průvodci radost, když se zcela orientují v situaci jak je to s královnou, matkou (neplést s královnou matkou, ta čárka je důležitá) a včelkou Májou. A tak i na výletě za včelami se ukazuje, že “opakování je matka moudrosti”.

Děti vědí, na co je dýmák, vědí, co jsou plástve a mohou ochutnat med vytažený přímo z úlu. Ale s pracovním zařazením a výbavou jednotlivých členů včelího společenství už to tak lehké není, a tak je jen málokdo ochoten si pochovat včelího kluka – trubce. Ono je těžké uvěřit, že nemá žihadlo a je tudíž zcela neškodný. Dospělí asi dobře znají užívaný příměr – …prostě trubec.

A jak je to s tím vlastním hlazením včel?

…jako s jinými domácími zvířaty. Když je máte správně vychované, můžete je i hladit. Vytáhnete rámeček plný medu obalený pilnými včelkami a ony na sebe nechají sahat. Jen pro jistotu – teď se bavíme o těch opravdových dělnicích se žihadly.

Máme doma na zahradě také pár úlů. To, co provádíme na Dole, bych s nimi rozhodně nezkoušela. Včely hlídačky dobře střeží prostor daleko před úlem. Ptala jsme se tedy, jak je to možné. Odpověď je jednoduchá: jsou tu zkrátka vidět výsledky mnoha desítek let práce Výzkumného ústavu včelařského. Byly nám představeny ty nejhodnější a nejpracovitější včelky. To je rozhodně vzácná kombinace, protože když už vyšlechtíte ty nejhodnější včely, jsou prý většinou málo pracovité. Těžko se divit, že kombinace dvou „nej“ je hodně žádaná.

Ale ani trpělivost “těch nej” není nekonečná. Takže další případná skupina by do stejného úlu už nahlížet nemohla. Druhé vytažení a pomuchlování se by nám včely už prý tak lehce nedarovaly.

O včelách samotářkách

Možná to nevíte, ale kromě včely medonosné existují také včely samotářky.

Byla jsem kdysi účastna přednášky o včelách samotářkách a rozhodla jsem se , že si je pořídíme na zahradu. S pomocí pana Titěry jsem objednala z Německa malou krabičku za 36 Euro. Pravda, manžel pro tu akci tenkrát neměl moc pochopení, ale děti rozhodně ano.

Připravili jsme jim patřičný domeček, rádi se zabydlují v kdejaké škvíře a dutince, která je dost dlouhá. Takže postačí do dřeva vyvrtat otvory velikosti tužky, dlouhé asi 10 cm. A pak čekat, až přijde zásilka. A ta dorazila… malá krabička s 50 kuklami včel samotářek.

Byl tehdy začátek dubna, počasí nepřálo květům a mně se proto dostalo doporučení ponechat je ještě chvíli v lednici, protože by “holky” mohly mít takhle brzy z jara nouzi o potravu.  Kukly tak putovaly na týden do lednice. Jenže. Příroda se nenechá oblbnout, byl prostě duben a lednice nelednice včelky se začaly líhnout… Jedna prokousala růžek krabičky a skončila v sýrech. Takže jednoho rána po dlouhém zkoumání, kde se vzala u nás v lednici moucha, mi vše došlo a krabička putovala ven na sluníčko.

Samotářky jsou takové menší, buclatější, chlupatější, než včely medonosné, zkrátka radost pohledět. Během jednoho odpoledne se zbývajících 48 kukel vylíhlo bleskovou rychlostí, takže k žádnému velkému pozorování nedošlo. Manžel měl trefnou poznámku, že to byl dobrý kup za 36 euro…, ale holky nezklamaly. Prostě nezdrhly a už druhý den je bylo vidět poletovat kolem nachystaného domečku. Vzaly připravenými otvory za vděk a po třech týdnech se v daných sdířkách zavíčkovaly.

Ano, už po třech týdnech – jejich život je totiž jen takhle dlouhý (nebo krátký?). Do dutinky nakladly další generaci, připravily krmení a zalepily otvor. Byla by chyba myslet si, že je po všem. Další jaro vás přivítají nové včelky samotářky, které se doslova pletou do cesty. Protože se v daném místě drží okolo domu, oken a rozhodně je nepřehlédnete. Mají krátký život, ale dá se tak na zahradě pozorovat kus divoké přírody. Takto se to opakuje už čtvrté jaro.