Tohle nebývá pronesená věta dítěte, ale jeho skryté a zoufalé přání. Ve skutečnosti slýcháme např. věty: “Bolí mě hlava”, “Bolí mě bříško” nebo “Není mi dobře”. Dítě necháme doma, napíšeme několik omluvenek a celkem se nic neděje. Časem jsou tyto zdravotní potíže stále intenzivnější a začíná nám to být podezřelé. Navštívíme dětského lékaře a dále specialisty z oblastí neurologie, gastroenterologie nebo jiné. Potíže neustávají, specialisté se nedobírají uspokojivých výsledků, obtíže dítěte většinou nemizí a nervozita v rodině stoupá (obzvláště v neděli večer a pondělí ráno).

Kromě zdravotních potíží dítěte mohou nastat potíže psychického rázu. Dítě není ve své kůži, reaguje podrážděně nebo jinak než obvykle. Leckdy se přidává i malá schopnost soustředění, zhoršený prospěch ve škole, apatie nebo naopak agrese, potíže se spánkem. Některé dítě může také tajně telefonovat ze školy nebo školy v přírodě, protože je zoufalé. Ve vypjatém období nám může pomoci empatie k dítěti nebo třeba jen náhoda a situace nám začíná docházet. Možná ve stejnou chvíli a společnými silami začne docházet i našemu dítěti. Nemusí se totiž nutně umět zorientovat v tom, co není v pořádku a věci správně pojmenovat. Dítě se stalo obětí sociálně patologického jevu jménem ŠIKANA ve škole.

Šikana může být různého typu – psychická, fyzická, také viditelná nebo pečlivě skrytá, různého stadia a intenzity. Může se jednat o zdánlivě nevinné přezdívky, posměch, izolaci od kolektivu až po opakované fyzické týrání. Nepochybně se teď začneme “strašákem” vážněji zabývat, sedneme k internetu a hledáme informace. Informace a pomocnou ruku nabízejí některé internetové stránky (např. www.sikana.cz), včetně stránek policie ČR. Také můžeme “vlítnout do školy” a snažit se problém řešit přímo na místě, případně volat ostatním rodičům nebo rodičům dítěte, které se chová agresivně a vyptávat se. Jenže býváme většinou bez důkazů, ve třídě s dětmi nesedíme, nikdo nic neviděl, naše třída je vzorná a bezproblémová. Možná se přijdeme podívat přímo do vyučování, ale absolvujeme vzorovou hodinu a jsme na pochybách.

Záludnost řešení problému šikany může spočívat v tom, že její existenci může spolehlivě posoudit pouze její oběť, jak uvádí ve své knize „Bolest šikanování“ přední český odborník Michal Kolář. Správné je řešit vzniklou situaci na úrovni školy. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy na svých stránkách zveřejňuje přesný návod, jak postupovat. Nejdůležitější jsou tyto dva pojmy: PREVENCE a SPOLUPRÁCE.

Absolvujeme tedy schůzku, případně schůzek několik a společnými silami se snažíme problém vyřešit. Škola má v tuto chvíli velký potenciál nebezpečné chování ve třídě odstranit. Nejdůležitější úlohu hraje třídní učitel nebo učitelka, kteří děti ve třídě dobře znají. Velice důležitý je ovšem i výchovný poradce, školní psycholog a zároveň vnitřní obranné mechanismy školy. Velkou pozornost věnuje tomuto tématu např. ZŠ Velvary svým “Programem proti šikanování”. Může se stát, že škola s námi nespolupracuje nebo se přes snahu postupem času nic nezlepší a zvažujeme přechod na školu jinou. Je ovšem tato varianta správná – naše dítě odejde, agresor zůstane? Jak se bude situace ve třídě dále vyvíjet? Atmosféra ve třídě se stabilizuje nebo si útočník najde novou oběť a problém se bude opakovat? Chce do jiného kolektivu a většinou dojíždět i naše dítě? V nelehké situaci nám nepochybně může pomoci dětský psycholog, ale jako nejdůležitější se nám ukazuje atmosféra důvěry v rodině a maximální podpora dítěte.

Možná jsme ale touto cestou ještě neprošli. Naše dítě stále bolí hlava nebo má jiné varovné příznaky, nesvěřilo se nám a nechce do školy, kde mu někdo záměrně ubližuje a nutně potřebuje naši pomoc. Nepříjemné zážitky ho mohou výrazně ovlivňovat i v budoucnu a pokazit jeho vztah ke vzdělání jako takovému. Šrámům na dětské duši musíme zamezit včas a nezklamat důvěru, pokud nám ji dítě svěří.

Zuzana Musilová

Pozn. autorky: Děkuji všem recenzentům za cenné připomínky.