Zřejmě každý, kdo sleduje zprávy, zaznamenal snahu českých dobrovolníků pomoci uprchlíkům, kteří se ocitli na chorvatsko-srbské hranici. Úsilí dobrovolníků naposled ocenil i Dětský fond OSN UNICEF, o čemž se můžete dočíst třeba na serveru ihned.
Rádi bychom i my tuto snahu podpořili, a proto jsme po dobu příštího týdne vyhlásili sbírku potřebného oblečení a dalších věcí, které dobrovolníkům předáme. Vedle přímé pomoci na místě je také toto cesta, jak zmírnit útrapy, které uprchlíci na cestě zažívají.
Pokud se budete chtít přidat, nejprve si prosím pozorně pročtěte plakátek se seznamem potřebných věcí. Aby byla sbírka smysluplná a pomoc efektivní, shromažďujeme pouze ty věci, které jsou na místě momentálně potřeba a které dobrovolníci přímo poptávají.
Opravdu být !IN“ za každou cenu. Určitě všichni naletí na uskupení We Can a budou ochotně přispívat do kasičky paní režisérce. Uvidíme brzo další kouzelný srdceryvný dokument, jako byly „Ženy v poli“- nevím kdo ten dokument dotoval ale Libčice a Nehasilovi to snad nebyli.. Já to nebyla.. Co takhle myslet svou vlastní hlavou a starat se o problémy doma. Vlastně to není „IN“, teď frčí dobrovolnictví , budete koukat co vám přinese dobrého v nejbližší době…je mi líto vašich dětí a jejich dětí…..rozhodně mi není líto těch mužů ,kteří nemají pořádné boty-přidělila bych jim vojenské a čelovky směrem vzad a bránit svoji zem…tož asi tak. Ať tedy žijí předvánoční úklidy v Libčicích.
Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že mám na současnou uprchlickou krizi jednoznačný názor. Nevím, jak v těch masách třídit ty s legitimním důvodem a ty bez. Jak hledat zodpovědnost a vinu. Jak se postavit k rizikům, jak se vypořádat s hrozící tragédií (té pro ně, té pro nás).
Ale chtěl bych se ohradit (ne za sebe, to zdůrazňuji) proti větě “Co takhle… …starat se o problémy doma.”
Takže malá rekapitulace:
* Pravidelné sbírky na Boženku Hradilkovou pořádané Kateřinou Judovou.
* Příspěvek „Pomoc dívce”
* 2 ročníky „Běhu pro úsměv anděla”
Kritika s odkazem na krátkodechost úsilí na principu “co teď frčí” a s argumentací “co takhle starat se, co doma” je lichá a nevyargumentovatelná, pokud opravdu víte, proti komu jste ji použila ve svém příspěvku.
Určitě přispěji. Nepotřebné oblečení vždy posíláme humanitárním organizacím. Bohužel jsem ztratila naivitu mládí a tak je mi jasné, že se najde vždy dost těch, kteří si rádi přihřejí polívčičku i na neštěstí (hlouposti, neschopnosti – dosaďte co se Vám hodí) druhých. Přesto neztrácím víru. Dost možná, že (v současnosti) pro mne banalita (teplá mikina) může mít pro někoho zásadní (životní) význam.
Paní Aleno,
z některých zemí, respektive uprchlických táborů v jejich okolí, se vydávají na cestu muži čistě proto, že do Evropy to je velmi dlouhá a riskantní cesta, takže by cestu s celou rodinou nezvládli fyzicky nebo finančně. Tj. muž je vyslán rodinou, aby zajistil obživu, stejně jako to děláme u nás. Občanská válka trvá v Sýrii již několik let a ti lidé žijící v uprchlických táborech v okolních zemích v bídě nemají často jinu možnost, než se dát do pohybu. Taky bych to tak udělal. Alternativa je tam zůstat a umřít. V případě, že se jim podaří v některé zemi získat azyl, mohou na základě listiny základních práv a svobod usilovat o sloučení rodiny. Nezapomínejte prosím, že: Cítil lítost s trpícími je lidské. Právo na život je základní lidské právo. A právo na to usilovat o vlastní štěstí máme zakotveno i v našich zákonech.
Mimochodem, mám osobní zkušenost s uprchlíky v Maďarsku, v Budapešti. Ti, s nimiž jsem hovořil, mi přišli jako slušní lidé. Klidně bych je měl v Libčicích za sousedy. Bohužel Maďarské represivní složky zacházejí s lidmi jako s dobytkem a naschvál je tlačí do kritických a stresových situací, aby je pak mohli trápit. Je to smutné, ale je to tak. Pokud chcete, rád vám zaplatím lístek 1. třídou do českého uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách, ať se můžete sama na vlastní oči podívat.
mějte pěkný den bez nenávisti,
Martin Š.
Doporučuji do Google zadat slova “no go areas”, abychom věděli, do čeho se řítíme.
Milý Petře, doporučuji froté ručníky. Klidně si je zadejte do gůglu.
Pane Martine Š,
s vámi nemohu souhlasit. Vůbec nic nepíšu s nenávistí, nevím jak jste na to přišel. Byla to velmi racionální úvaha. Možná, že uprchlíci se kterými jste přišel do styku byli zrovna slušní vzdělaní Syřané Přeji vám je v brzké době za sousedy, možná, že budou milejší, empatičtější a vstřícnější než ti sousedé, které teď v Libčicích máte a nebo ti které vám budoucnost přidělí, aniž byste to mohl ovlivnit. Dát svetr nebo teplou bundu na charitu mi nedělá problém o tom také můj článek není. Jde o jednání těch kteří utíkají. Tím, že uteču ze země ,/ netýká se to Sýrie, tam je opravdu peklo ze kterého bych prchala i já/ kde se nacházím a nic tam neřeším ,byť bych hledal obživu a lepší místo pro život své rodiny, se mi zdá stále zbabělé. Prožila jsem na tomto světě více let než vy, vděčím osudu za to, že to byla léta bez války a nepřeju ji svým vnukům ani jejich dětem. A to co naznačuji, není žádná nenávist k bližnímu, jsem křesťanka a podle toho se taky chovám, řeším pomoc doma, tady je mnoho lidí v takových životních komplikovaných situacích, že potřebují zrovna tak pomoc a možná větší než ti mladí dobře živení s rukou nahoře ukazující véčko a nepokoru učí i ty své ratolesti nesoucí na zádech. Protože stále ještě ve svém věku trochu podnikám a nežiju jen z ubohé almužny zvané důchod pomáhám peněžním darem, každý rok posílám na přesně určenou adresu, tomu komu věřím. Pokud budete mít zájem ráda Vám zašlu adresu kam peníze posílám můžete se přidat i vy. Uskupení nazvané po bagru či jiné technice bych určitě nevolila a organizaci Člověk v tísni po zkušenostech rovněž ne.To jen k tomu co jsem napsala. Nemá cenu to pitvat, jen jsem se zahleděla do budoucnosti a poukázala na to co je nebezpečné- a to je přestat myslet při tak zvaném soucitu. Upřímně přeji klid a mír Libčicím, kde jsem prožila i některé velmi krásné roky, plné lásky a pohody. Poroto na vaše stránky ráda kouknu a zároveň mám zprávu, jak se mladí u vás činí, když vlastní rodina na mne nemá čas ,ale to je jiná kapitola. Takže pane Martine Š. tak to asi je. Čekají nás bohužel nelehké časy, ale prožila jich naše zemička už mnoho a vždy to přežila i když starého českého humoru i nám starým ubývá. Alena
Musím rici, ze s pani Alenou témeř ve všem souhlasim.
Ja taktéž s paní Alenou souhlasím
Kam zmizely předešlé komentáře?
Nezmizely, jsou tady :
http://libcickekrizovatky.cz/?p=7881
Technická chyba stránek, lze přidávat komentář na dvou místech – k textu na hlavní stránce a přes pozvánku v karuselu, tedy trochu zmatek …. 🙁
Komentáře jsem přesunul (viz výše) a diskuzi pod “upoutávkovým” článkem uzamkl.
Může se hodit – Radim Tobolka (náš z Libčic) k celé záležitosti s uprchlíky napsal pěkný článek do Lidových Novin (úterý, 6. října 2015). Vždycky je lepší věci vnímat v souvislostech.
Více na stránkách Radima Tobolky.
Zajímavý novinový článek, dozvěděl jsem se nové informace. Přesto uprchlickou vlnu považuji za bezpečnostní riziko.
Ještě doplnění. Zaráží mě fakt, že ta uprchlická vlna začala tak náhle, současně z mnoha států. Jako by to bylo někým centrálně řízeno. To se mi opravdu nelíbí.
Mě to přijde pochopitelné, že je to tak najednou.. Představuji si, že člověk který prchá mnoho příprav nepotřebuje.. A pokud vidí, že někdo z jeho vesnice (města, kraje,..) odchází je snažší se k němu přidat, než jít za 14dní sám. Vždy je snažší jít vystrašený a zmatený v davu, než vyděšený a dezorientovaný sám.. Pokud bych se já měl snažit uprchnout do jiné země, nedělal bych to asi o mnoho jinak.. Pokusil bych se sehnat další lidi se společným zájmem a jít ve skupině..