Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.
Nad otázkami, které připravil Martin Sekera, urbanismu diskutují:
Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.
Dne 1. listopadu 2013 nabyl účinnosti zákon č. 305/2013 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku. Tímto zákonem došlo k úpravě tzv. „radničních periodik“. Cílem změny tiskového zákona bylo zajistit objektivní informovanost občanů územních samosprávných celků o činnosti a průběhu jednání jimi volených zástupců. Stručněji řečeno, až nový zákon musel upravit povinnost otisknout jakémukoliv zastupiteli jeho názor nebo článek v obecním periodiku. Přeneseno do Libčic, otisknout v našich Libčických novinách i jiný názor, než zastává zrovna v té chvíli vedení města, které tvorbu obecního periodika ovládá. (Pokračování textu…)
Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.
Asi stále častěji se teď bude používat slovo lid – nebo „lidi“. Jak historie ukazuje, někdy jsou to všichni, jindy jen většina, která některým z menšiny pro výstrahu pověsí oprátky na krk. Je to zkrátka ošidné pojmenování, přitom jsme lid a lidi všichni, kteří máme tělo a mozek myslící. Pro výkon politické funkce by měla být hlavním předpokladem schopnost mozku uvědomit si zodpovědnost. A to zdaleka není podmíněno vzděláním, majetkem nebo sociálním postavením, jak ukazuje příklad z letošních nedávných voleb. (Pokračování textu…)
Sloupek vyšel v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.
Libčické křižovatky jsou pojem. Pozor, výjimečně nemám na mysli tento úctyhodný list. Jde mi skutečně o to místo nad naším městem, které se oficiálně jmenuje Na zabitém, ale nikdo mu jinak neřekne než Na křižovatkách.
To místo je jakousi vstupní branou do našeho města, které ovšem odtud skoro není vidět. Po dlouhé době se tu silnice opravila, ale zdejší proslulá louže je zachována. Dobře však, že po nekonečném čekání zmizel k Chýnovu se svažující „tankodrom“ , který se nesmazatelně podepsal na stavu řady vozidel místních obyvatel. (Pokračování textu…)
Libčičtí radní si usmysleli, že na náměstí, lépe řečeno na křižovatce naproti úřadu, postaví novou obecní budovu – komunitní centrum nebo také městský dům. A rozhodli se, že tomuto nápadu přizpůsobí vše a za každou cenu. Zruší sliby, které dali veřejnosti (při veřejném představení svých plánů na jaře loňského roku, i ty z vlastního předvolebního programu), ohnou závazná usnesení zastupitelstva či rovnou zruší ta, která se jim nehodí, přípravu urychlí tím, že eliminují účast veřejnosti, tedy budoucích uživatelů a analýzu potřebnosti a udržitelnosti následného provozu domu doplní až ex post.
Že to přece není možné? Ale je. Vítejte v Libčicích. (Pokračování textu…)
V pondělí 4. září chtějí koaliční radní na mimořádném jednání zastupitelstva prosadit zrušení architektonické soutěže na náměstí Svobody. Chystají se tak odvolat své dva měsíce staré sliby. To samo o sobě není hezké.
Ale pojďme se podívat na suchá fakta a do čeho se vlastně koalice pouští. V zápisu 15/2017 z jednání rady města se v bodě 2/15 dočtete, že město cílí na dotační výzvu č. 74 v rámci Operačního programu 06, Integrovaný regionální operační program. Výzvu si sami můžete prostudovat zde. (Pokračování textu…)
Podobně jako jiné obce mají i Libčice svůj územní plán, který zjednodušeně řečeno definuje, co se kde může stavět. Základ aktuálně platného libčického územního plánu byl vytvořen v roce 1997.
Za dvacet let se udála spousta věcí. Mění se doba, požadavky na rozvoj obce i právní předpisy, jimž je třeba vyhovět. A tak je logické, že územní plán je nutné čas od času aktualizovat. A to se děje právě i teď – na pořadu je změna územního plánu číslo 6.
Stejně jako změnu předchozí (tedy tu s číslem 5) ji považuji za nekoncepční. A peníze, které za ní město vydá, za utracené zbytečně. (Pokračování textu…)
Zničehonic se nedávno v agendě města objevil plán na zbourání domů v zatáčce naproti městskému úřadu a jejich nahrazení “Spolkovým domem“. Ponechám teď úplně stranou otázku, je-li takový dům potřeba, co to bude znamenat pro městský rozpočet (a třeba i další financování takového Sokola – viz kauza sportovní hala) a pominu i nabízející se problém motivace k takovému zásahu. Nebudu se vyjadřovat ani k předložené vizualizaci a nijak nekritizuji ani samotnou snahu o takovou proměnu, ta je podle mě zcela legitimní. (Pokračování textu…)
V minulém roce získal Libčický občanský spolek LOS z městského „Fondu na podporu občansky prospěšných činností, projektů a aktivit“ celkem 46 tisíc Kč. Díky tomu jsme mohli uspořádat jarní výtvarné dílny, Expediční kameru a Snow Film Fest, koncerty Václava Koubka a Xaviera Baumaxy na Plovárně, promítnout pět filmů v rámci Letního kina Libčice na zahradě ZUŠ a před koncem roku připravit Rybovu vánoční mši. Děkujeme tímto městu za finanční podporu! (Pokračování textu…)
Tak už jsou zase tady, s tim jejich bulvárním plátkem, já to teda nečtu, ale píšou tam hrozný nesmysly, celej ten jejich spolek, prej mu řikaj Libčickej otravnej spolek, haha, dobrý žejo, no zaplaťbůh, že je k ničemu nepouštěj, kdyby jo, tak by se vidělo, jestli něco uměj, takhle můžou jen kafrat a prudit, pořád předhazovat, jak to dělaj jinde, teď dokonce ňáká Havlůjová, co je nám do ní, stejně jsou to v tom spolku jen přistěhovalci, jo to není, tak jako když jsme se sem přistěhovávali my, to byly doby, to kdyby někdo mlel pantem jako třeba voni vo tom zametači, to by s nimi předseda pěkně zamet, no to ten samet, to nám byl čert dlužnej, že mám pravdu, jo a eště do toho tahaj děti, co prej by chtěly, anketa, fakani, nezdravěj a vozej si zadek až před školu, kdyby jim ho tam aspoň zmydlili, když dělaj neplechu, ale to ne, (Pokračování textu…)