Rozhovor se starosty, kteří jsou jiní

Libčické křižovatky - tištěnéPříkladů dobrých starostů není nikdy dost. Sledovali jsme styl práce dvou mužů a jedné ženy. A položili jsme jim stejné otázky. Vedou Zákolany a Velvary, ty máme takřka za humny, Mšeno je asi tak na vzdálenost odpoledního výletu. Všichni tři mají smysl pro systematickou práci, schopnost spojovat a nadchnout lidi, chuť získat a vést větší dotační projekty. Každý z nich je po svém tím, k čemu náš pan starosta nadání ani vztah nemá, vizionářem. Svým obcím nedělají krátkodeché plastiky jejich architektonické tváře, rozhodují se po poradě s kvalitními architekty. A k tomu jsou ještě docela mladí. Za Křižovatky se ptal Martin Sekera.

Seznamte se

S jak velkým rozpočtem hospodaříte?

Martin Mach: Bývá to kolem 30 mil. Kč v základním rozsahu, tedy bez dotací.

Lucie Wittlichová: Rozpočet obce Zákolany je v posledních dvou letech cca 7 milionů. Díky zvýšené dani z nemovitosti, kterou až na výjimky přijali občané s pochopením, se nám daří i ušetřit, abychom měli potřebné prostředky na případnou spoluúčast k dotacím.

Radim Wolák: Rozpočet Velvar se pohybuje kolem 60 milionů korun, držíme jej jako mírně přebytkový, snažíme se zvyšovat rozpočtovou rezervu, každý rok ale co nejvíce investujeme. Loni jsme otevřeli nově přebudovanou sokolovnu, celkově opravili budovu družiny, letos jsme vystavěli nové dopravní hřiště, opravili Pražskou bránu, několik let vkládáme prostředky do opravy kostela sv. Jiří, drobných prací je nepočítaně.

Jste úspěšní při získávání dotací?

Martin Mach: Myslím, že velmi. V letech se to různí, ale byly i roky, kdy jsme téměř zdvojnásobili městský rozpočet. Posledních osm let získáváme každoročně v průměru cca 10 milionů.

Lucie Wittlichová: Byť jsem velmi kritická k dotačnímu systému (komplikované žádosti, zbytečné vedlejší náklady, nejasná kritéria přidělování atd.), tvoří významný finanční příspěvek do rozpočtu. V letošním roce jsme získali již téměř 19 milionů – z toho 16 mil. na rozšíření školy, za což jsme opravdu velmi vděční. Nejsme ale úspěšní pokaždé – spíše se letos jedná o výjimku. Nicméně každý rok díky dotacím nějaké projekty realizujeme.

Radim Wolák: S dotacemi se nám zatím vcelku daří, v minulých letech jsme několikrát dosáhli na prostředky ROP, SFDI a OPŽP, pravidelně čerpáme z Programu regenerace památkových zón, Programu záchrany architektonického dědictví, letos nás ve třech projektech podpořil i kraj, Ministerstvo zemědělství, velmi si ceníme toho, že prostředky do města přinášejí i spolky, které opakovaně získaly podporu z nadačních fondů, rádi spolupracujeme s Nadací VIA, peníze si dokáže získat i naše škola. Nyní se chystáme na nové výzvy, je to občas boj s časem a témata výzev nás mnohdy odvádějí od dlouhodobé práce, ale zase bychom neradi promeškali možnosti uskutečnit záměry, na které náš rozpočet nestačí. Tak se snažíme.

Co vám chybí dodělat ze základní infrastruktury? Kanalizace, silnice…

Martin Mach: Bohužel téměř vše. I když se již mnohé udělalo, hluboké podfinancování infrastruktury z totalitních dob budeme dohánět ještě velmi dlouho. Je nutné obnovovat téměř stoleté vodovodní řady, dostavovatkanalizaci vněkterých lokalitách, pokračovat v plošné rekonstrukci osvětlení a rozhlasu (včetně nové kabeláže), pokračovat v rekonstrukcích škol a samozřejmě komunikací. A také investovat do obnovy bytových domů.

Lucie Wittlichová: Největším problémem v Zákolanech je chybějící kanalizace. Přestože máme schválené stavební povolení z roku 2010, nejsme schopni stavbu financovat. Náklady jsou odhadnuté na 60 mil. Kč bez přípojek a i při získání dotace by realizace znamenala výrazné zadlužení a rezignaci na jakékoli další projekty (dostavba školy, hasičská zbrojnice, oprava komunikací atd.). Rozhodli jsme se proto hledat jiné, alternativní řešení, které by navíc umožnilo zadržovat vyčištěnou vodu přímo v lokalitě. Bohužel nám zatím úřady nejsou příliš nakloněny.

Radim Wolák: Chybí nám kanalizace v místních částech Ješín a Bučina, vzhledem k finanční náročnosti je pro nás jejich vybudování těžko dosažitelné a dotační prostředky jsme na ně nezískali. Trápí nás hlavně stav krajských silnic, kterých máme v obci požehnaně, velmi chybí obchvat města, který by vymístil těžkou nákladní dopravu z náměstí. Ten kraj již 10 let projektuje, ale podle posledních zpráv se opět začíná nanovo, takže ještě pár let budeme čekat, ačkoli vedení kraje slibuje něco jiného. Velkým problémem je most přes Bakovský potok v jádru obce, který je ve vlastnictví kraje a je vážně narušen. Před dvěma lety jej statik bezodkladně nechal zavřít i pro pěší a město bylo půl roku rozděleno na dvě poloviny, což silně ranilo živnostníky. Most je již dva roky je nahrazen ocelovým provizoriem, které výrazně povodňově ohrožuje město. Snažíme se nestěžovat si a spolupracovat, ale vše jde pomaleji, než by bylo potřeba.

Jak řešíte spolupráci s architekty při náročnějších či významnějších projektech?
Jak si je vybíráte, jakou váhu dáváte při zakázce ceně a jakou kvalitě návrhu a pojetí?

Martin Mach: Při přípravě rekonstrukce historického jádra města jsme vybrali jeden tým, a protože se osvědčil, pokračujeme ve spolupráci s ním dále. Je to i proto, že chceme, aby navazující veřejná prostranství měla vazbu na předchozí provedené projekty, aby byl udržen jeden koncept a styl. Díky dobré spolupráci tito architekti pomáhají nejen s významnějšími projekty, ale i s menšími akcemi. Ve veřejném prostoru není nevýznamných projektů. Při výběru nás oslovila především jejich předchozí práce a přístup. A po několika dokončených dílech oceňuji i velkou důslednost při realizaci staveb. Cena architektů nebyla určující, ale nijak se nevymykala honorářům obvyklým na venkově.

Lucie Wittlichová: V naší obci dlouhodobě spolupracujeme s několika architekty, kteří mají velmi podobné cítění a respekt k venkovu a krajině. S nimi konzultujeme téměř veškeré – i drobné projekty. Na stavbu nové hasičské zbrojnice plánujeme vyhlásit architektonickou soutěž a cena rozhodně nebude hlavním kritériem. Chceme zanechat příštím generacím kvalitní architekturu a vybírat budeme proto velmi pečlivě a s odbornou podporou České komory architektů.

Radim Wolák: Zrovna teď řešíme veliký projekt obnovy bývalého srdce města – hotelu Záložna, který po revoluci zpustl. Díky spolupráci s místní firmou se dostane do rukou města a my bychom tu rádi vybudovali spolkový dům s pivovarem. Hodně pracujeme s veřejným plánováním, které nám pomáhá určovat hlavní směry. Pro potřeby tohoto velkého projektu jsme vytvořili kolegium architektů, kteří ve Velvarech žijí či působí, je to šestičlenná skupina, která se pravidelně schází a probírá postup přípravy studie. Je to velmi pestré a přínosné, průběžná tvůrčí debata se ukazuje být lepší než soutěž. Na drobné projekty máme městského architekta.

K čemu podle vás slouží strategický plán rozvoje obce a je vůbec potřebný?

Martin Mach: Potřebný je, neboť je důležité definovat vize a směry, kam se má město vyvíjet ve střednědobém horizontu, a toto rozpracovat do jednotlivých úkolů a cílů. Proces tvorby a aktualizace také značně pomáhá najít širší shodu s veřejností. Samozřejmě, k něčemu je plán jen tehdy, pokud se jím vedení obce řídí.

Lucie Wittlichová: Strategický plán je určitě potřebný. I v domácnostech plánujeme, kdy opravíme dům, koupíme auto, kolik budeme spořit na důchod a kolik utratíme za dovolenou. A podobně je to i na obci. Je dobré mít dlouhodobou vizi a k ní postupně směřovat. Velký problém vidím v tom, že plánovat můžeme, ale hodně závisí na tom, jaké jsou vyhlášeny dotace. Proto jsou v každé obci nová dětská hřiště a každá obecní budova je zateplená (což je kolikrát spíše ke škodě), a místní komunikace naopak plné děr…

Radim Wolák: Vnímám jej jako základ, který nám říká, kudy kam. Měl by to být dokument smysluplný a živý a vytvořený cestou co nejširší veřejné rozpravy. My právě pracujeme na jeho obnově. Ve Velvarech máme to štěstí, že se lidé do plánování zapojují, již několik let tímto způsobem oživujeme bývalou prvorepublikovou plovárnu a zašlé koupaliště Malvaňák, rozhovory o jeho podobě žilo celé město, lidé se velmi činorodě pustili i do dobrovolnických prací. Hodně jsme se naučili od Nadace VIA, která veřejné plánování podporuje, zkušenost s jejich projekty vřele doporučuji. Dnes se snažíme rozpravy vést o většině důležitých věcí, když se dobře připraví, jsou přínosem. Plán budoucího směřování obce by měl být jejich vyvrcholením. Věříme, že se nám povede jej dobře upravit a udržovat při životě. Na to je třeba hodně sil. Zvlášť pří té vší úředničině.

Směřujete svůj zájem k ochraně životního prostředí? V to zahrnuji i péči o historické památky.

Martin Mach: Rozhodně ano, i když význam péče o historické dědictví jsem plně pochopil až po prvních letech ve funkci. Ochrana životního prostředí je jednoznačně jednou z hlavních priorit vedení města, I s ohledem na to, že většina našeho území leží v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. S postupující klimatickou změnou toto téma nabývá stále větší důležitosti.

Lucie Wittlichová: V Zákolanech je životní prostředí jedním z nejvýznamnějších témat. Zdejší lidé si velmi cení, že žijí uprostřed přírody a navíc pod staroslavnou Budčí! Snažíme se uchovat přirozená koryta potoků, divoké louky, remízky, mokřady. V Zákolanech bydlí vynikající přírodovědci, s nimiž – a s jejich kolegy pořádáme řadu setkání, procházek a přednášek – máme tedy velmi dobré odborné zázemí. Podobně je tomu s historickými památkami, a to i technickými. Máme zde nejstarší stavbu v Čechách a zároveň továrny z 19. století, vechtry, viadukty. Na historické památky se naštěstí celkem daří získávat dotace.

Radim Wolák: Velvary jsou městem památek, snažíme se o ně pečovat. Úzce spolupracujeme se zástupci památkové péče a ctíme jejich doporučení. Památky ve vlastnictví města snad máme v pořádku, od církve jsme převzali renesanční kostel sv. Jiří a každý rok dáváme nemalé prostředky na jeho obnovu, snažíme si vyzískat drobné památky od občanů, pokud nemají chuť či možnosti pro jejich údržbu. Příkladem může být renesanční branka z roku 1614, kterou jsme směnili za pozemek s její majitelkou, abychom ji mohli začít opravovat. Přemýšlíme, jak pomoci majitelům domů v památkové zóně s údržbou jejich domů, aby náměstí vypadalo lépe. Zaměřujeme se i na krajinu. Letos se nám povedlo přírodě blízkým způsobem vyčistit vodu v Malovarském rybníce, nyní chystáme rozsáhlý projekt obnovy přilehlých mokřadních oblastí spojený s obnovou některých vodních ploch. Složitější je to s otázkami územními. Víme, že potřebujeme obchvat, aby se zlepšilo životní prostředí v jádru města, ale tím zhoršíme stav
 v okolní krajině, víme, že musíme podporovat místní firmy a továrnu v rozvoji, ale chceme dbát na to, aby město neztratilo svůj charakter, je stále o čem přemýšlet.

Vaše obce nejsou správními ani hospodářskými centry. Jak se bráníte tomu, aby z nich nebyly nudné periferie?

Martin Mach: My do jisté míry centrem mikroregionu jsme, máme i některé správní funkce, jakožto obec II. stupně (s pověřeným úřadem). Dále se u nás koncentrují služby privátní i veřejné – školství, zdravotnictví, sociální péče – vše v režii města), úplnou periférií se tak snad nestaneme. Navíc ani nemáme být periférií čeho, neboť další (a větší) města jsou v každém směru vzdálena nejméně 15-20 km. Ale není tu žádný průmysl, hospodářským centrem se tedy bohužel nestaneme a nadále bude většina lidí nucena dojíždět za prací do měst větších.

Lucie Wittlichová: Zákolany opravdu nejsou nudnou periferií – naopak. Vedle tradičních zábav (masopust, májová) pořádáme koncerty, divadla, filmové projekce, přednášky. Na kulturní akce do Pianky jezdí lidé z Prahy, Kladna… Svatováclavské slavnosti na Budči navštěvují tisíce lidí.

Radim Wolák: Podporujeme spolky. Velvary mají to štěstí, že v nich žije a přibývá do nich spousta skvělých lidí, kteří toho hodně umí a dělají dosti pro ostatní, máme tu nejstarší český dobrovolný hasičský sbor, silnou fotbalovou základnu, spolky při škole a školce, pěvecký sbor, spolek Natvrdlých, který podporuje kulturní a společenský rozkvět, řadu sportovních sdružení, muzejní spolek, výborně nám funguje knihovna a muzeum, založili jsme nové muzeum technických hraček, skupina aktivních dam a dívek vytvořila bezvadně fungující volnočasové centrum Kostka … ve městě se pořád něco děje. Velvary si nesou dědictví dob, kdy správním i hospodářským centrem byly. Máme spoustu budov, které dnešní třítisícová populace ani městský rozpočet žel nedokáže uživit. V myslích mnohých také přetrvává představa, že Velvarští nikoho nepotřebují. To už ale není pravda, proto se snažíme podporovat turistický ruch. Snad nám pomůže čelit úbytku obchodů a služeb, což se nám nyní žel nedaří… Rozhodli jsme se, že coby město vezmeme do svých rukou bývalý hotel se sálem a vybudujeme zde spolkový dům s pivovarem, abychom k oživení přispěli sami. Podporujeme sportovní činnosti, jen letos u nás vznikla čtyři nová hřiště, jedno dopravní vystavělo město, hřiště na pétánque a na kuličky svépomocně zbudovaly místní spolky, otevřelo se tu i hřiště kriketové, do konce roku budeme mít i work-out a cvičební stroje pro dospělé. Kdo do Velvar přijede, nudit se nebude.

Má pro zastupitelskou praxi nějaký význam etický kodex zastupitele?

Martin Mach: Stejně jako u strategického plánu platí, že ano, jsou-li zastupitelé ochotni jej dodržovat. Nám se to osvědčilo – v současném volebním období je např. jedním z radních podnikatel ve stavebnictví, který se dle našeho kodexu v tomto období neuchází (a nebude) o městské zakázky, což i veřejně deklaroval. Pro něj i pro město je to trochu ztráta, ale opozice již nemůže šířit pomluvy o zmanipulovaných výběrových řízeních, což činila, když byl řadovým zastupitelem a občas nějaké vyhrál. Stejně tak většina zastupitelů nehlasuje, pokud se např. projednávaná věc týká někoho z jejich i širší rodiny.

Lucie Wittlichová: Podle mě žádný kodex nenahradí přirozenou slušnost a morální hodnoty každého z nás. Na papíře může být cokoli, ale obvykle se jedná o formální dokument. Zažila jsem to i na svém předchozím pracovišti – Úřadu vlády ČR.

Radim Wolák: Velvarské zastupitelstvo etický kodex schválený nemá, věřím, že jej zastupitelé mají v sobě. Pročítal jsem před nedávnem některé, přišly mi sepsané pěkně, ale vnímám je spíše jako demonstrační krok pro veřejnost, aby viděla, jaké zásady zastupitelstvo ctí, připomínku základních pravidel. Pokud je nemáte „v krvi“, kodex stejně nepomůže. Působení zastupitele na malé obci není spojeno s výhodami, ale s prací, i proto se do něj nikdo moc nehrne. Jsem přesvědčen o tom, že kolegyně a kolegové by své pozice nezneužili.

Stalo se vám, že by se nějaký váš zastupitel dostal při hlasování nebo při výkonu funkce do střetu zájmů?
Jak jste to řešili (byste to řešili?)

Martin Mach: Nestalo, neboť tomu předcházíme, jak jsem již uvedl. A pokud je byť jen náznak možného vzniku takové situace, tak to vždy na zasedání sdělím a důkladně debatujeme, zda by střet mohl nastat a jak to vyřešit. Objevilo se několik situací, kdy město chtělo koupit nemovitosti, a někdo zřejmě vynesl naši cenovou politiku z neveřejných porad zastupitelstva. A tuto informaci využili jiní kupci, což mohlo zavánět střetem. Vyřešil jsem to tak, že již tyto porady nepořádám. A když chceme něco koupit, tak si od každého zastupitele vyžádám mailem jeho názor na adekvátní cenu. Došlé názory vyhodnotím a z toho usoudím, jaká maximální cena by mohla být průchozí zastupitelstvem, a s tímto vědomím a mantinelem potom jednám.


Lucie Wittlichová: Za mého působení se nám to nestalo. Kolegové předem oznámí, že tento bod programu se jich dotýká, a zdrží se hlasování. Nedovedu si představit, že by někdo prosazoval vlastní zájmy – lidé na vesnici si všechno řeknou, špatně by se mu zde bydlelo.


Radim Wolák: Tuto zkušenost zatím nemám, čili popravdě řečeno v tuto chvíli nevím, jak bych ji řešil. Rozhodně co nejotevřeněji. Žijeme na malém městě, kde se mnohé ví, a co se neví, to se brzy zjistí. Proto nemá cenu zametat něco pod koberec, pokud se něco přihodí, je dobré to pojmenovat, popsat, otevřít, řešit, napravit.

Jakou máte v zastupitelstvu opozici a jak s ní vycházíte?

Martin Mach: Nyní již klidnou a zmenšující se. Ale po volbách byla pár měsíců nepříjemná atmosféra. O sestavení rady totiž rozhodoval jediný hlas.

Lucie Wittlichová: Zastupitelstvo Zákolan je složené ze dvou nezávislých sdružení a upřímně si musím někdy vzpomínat, kdo kandidoval za koho. Nehrajeme si na opozici, naše rozhodování je přes různé názory opravdu věcné.

Radim Wolák: Velvarské prostředí je dlouhodobě jednotné a zastupitelé působí bez ohledu na svou stranickou příslušnost. Máme velké štěstí, že je to prostředí slušné a přátelské, ačkoli jsou samozřejmě témata, o nichž hovoříme živěji, a shoda trvá déle. Prostor k vyjádření dostane každý, kdo má zájem. To se týká i zpravodaje, čili ustanovení povinnosti dát prostor všem názorům nepřineslo změny. Upřímně nezávidím kolegům starostům, kteří takto tvůrčí prostředí nemají a od práce je odvádí zbytečné půtky.

Jakou roli má v malé obci škola a jak si hlídáte její kvalitu?

Martin Mach: Roli má zcela zásadní, obzvláště je-li školou spádovou pro celé okolí. Kvalitu dvou našich základních škol a jedné mateřské ovlivňujeme jak z pozice investora, věnujeme se stavu budov, vnitřnímu i vnějšímu prostředí a vybavení, tak z pozice zřizovatele. Hlídáme ekonomické parametry provozu i aprobovanost a celoživotní vzdělávání pedagogů, případně řešíme obsazenost tříd. Zabýváme se i společnými projekty, předáváme ředitelům informace o grantech a vůbec spolupracujeme, jak samospráva, tak úřad, na každodenní bázi. Máme v poslední době štěstí na vedení našich škol, a tak jsou naše vztahy velmi těsné.

Lucie Wittlichová: Škola je pro obec mnohem důležitější, než by se na první pohled zdálo. Jakmile děti získají vztah k místu, kde vyrůstaly, zůstane jim navždy. A to je hrozně potřeba – i když se rozletí po světě, pořád budou někam patřit. Názorů na to, jak má být vedena škola, je celá řada. Často o pojetí výuky diskutujeme jak s pedagogy, tak s rodiči, ale pro mě je důležité, aby se děti do školy těšily.

Radim Wolák: Máme školu mateřskou, základní a uměleckou. Všechny jsou důležitými místy nejen vzdělávacími, ale i kulturními a společenskými. Protože jsem z učitelského prostředí, snažím se být s řediteli v úzkém kontaktu a společně řešíme vše, co je třeba. Město školy podporuje, co může, i materiálně. Chybí nám škola střední, děti z města po základce odejdou, a to je škoda. S nimi by bylo více živo.

Jakými způsoby a prostředky komunikujete s občany?

Martin Mach: Webem, rozhlasem, mailem, novinami (měsíčník), vývěskami, osobně. V rámci MA21* pořádáme 3-4 setkání s veřejností ročně a probíráme různá témata (např. aktuální projekty) a také hodnotíme, co jsme splnili od minulého roku a jak se nám daří realizovat priority strategického plánu. Když se připravuje nějaký rozsáhlý projekt, je vždy k němu monotematické setkání minimálně ve fázi návrhu projektu (studie) a další před zahájením realizace.


Lucie Wittlichová: Lidé si bohužel ještě nezvykli otevřeně diskutovat a využívat k tomu například veřejná zasedání či internetové diskuze. Využívám tedy spíše neformální cesty – svoláváme tematická setkání (např. k soše A. Zápotockého, velkým projektům), jsem členkou baráčníků, dobrovolných hasičů, Sokola. A hodně lidí si zvyklo chodit se svými starostmi přímo za mnou. Jinak máme samozřejmě web, sms infokanál (ten se velmi osvědčil), důležitá sdělení roznáší pošťačka do schránek…

Radim Wolák: Snažíme se využívat všechny dostupné kanály: od rozhlasu, nástěnek, přes zpravodaj, webové stránky, sms zprávy až po sociální sítě – v dnešní době mediální mnohosti, kdy různé skupiny upřednostňují různá média, to není snadné. Co se děje, je zásadní říci i v důležitých informačních bodech – pekárně, knihovně, hospodě i v radě starších na náměstí. Důležité je, aby šíření zpráv bylo obousměrné. Jsem hodně ve městě a s lidmi se potkávám, můj mobil je na každém papíru, všichni ví, kde bydlím. Dávám si pozor, abych o dění ve městě zpravoval česky a lidsky. Snad se mi to daří. Bavím se s každým. Když se doslechnu, že je někdo s něčím nespojen, hned za ním jdu. Cením si každé připomínky a podnětu. Myslím, že i díky veřejným rozpravám a společnému plánování spolu ve Velvarech umíme dobře mluvit. A bavíme se rádi. Takže když jdu v sobotu ráno do pekárny pro rohlíky, vracím se až před obědem.

 

Jeden komentář

  1. Tereza Nehasilová napsal:

    Od čtenáře Křižovatek jsme dostali tip na rozhovor s dalším inspirativním starostou. Povídání nejen o  veřejném prostoru a spolupráci s architekty si můžete poslechnout zde – http://www.rozhlas.cz/radiowave/bourani/_zprava/starosta-obce-dolni-brezany-veslav-michalik-investice-do-verejneho-prostoru-se-nam-vratily-nekolikanasobne–1491907

Odpovědět

Můžete použít tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>