Nechceme v Libčicích jenom bydlet, chceme tu i žít

Rozhovor s Matějem Štětkou, lídrem LOS v komunálních volbách, připravil pro Libčické křižovatky Petr Schönfeld.

Matěj Štětka

Odpovídal Matěj Štětka.

Máš za sebou spoustu let v komunální politice. Jedno volební období jsi byl klíčovým a velmi úspěšným mužem města na pozici místostarosty pro dotace a rozvoj, ve druhém jsi patřil k nejvýraznějším postavám opozice. Na co nejradši za těch osm let vzpomínáš?
Možná spoustu lidí překvapím, ale na vše, co se odehrálo v roce 2010.

Ale to byl volební rok a tebou vedená kandidátka tehdejší TOP09 skončila v poli poražených?
To je pravda, ale z dnešního pohledu to není vůbec důležité. Podařilo se mi společně s řadou mně blízkých lidí úspěšně dokončit velké dotační projekty. A čeho si cením nejvíc, je to, že naprostá většina zastupitelů mi zcela jednoznačně od začátku roku 2010 dávala najevo, že věří mým krokům, plánům a vizím.

Ale po volbách se to nějak „zvrtlo“?
Bohužel ano. Ale to je život.

Ptal jsem se na pozitiva, ale na co vzpomínáš obzvlášť nerad?
Na chvíle, kdy lidé, kteří věnovali Libčicím kus svého života, mi popisovali, jak neurvale s nimi jednal můj nástupce ve funkci místostarosty pan Zajíc a staronový starosta pan Bartoš. Nepřeji nikomu zažít tu bezmoc, když víte, že svým lidem nemůžete v této zbytečné štvanici pomoct. O to víc si pak člověk váží toho, že tito lidé za mnou stojí i teď.

A bylo to opravdu tak zlé?
Řeknu jediné. Od nových zaměstnavatelů lidí z našeho týmu jsem se dozvěděl, že je představitelé našeho města ovlivňovali, aby tyto konkrétní osoby nezaměstnávali nebo dokonce propustili. Vím, těžko se tomu dá uvěřit.

Znamená to, že tyto zážitky jsou hlavním důvodem, proč stojíš v čele LOSu znovu na startu dalšího volebního klání?
Nebudu lhát; jeden z důvodů to je, ale ne ten hlavní. V roce 2006 jsem na radnici v Libčicích přišel s plány, vizemi a cíli. Některé z nich se povedlo uskutečnit, jiné ne. A mnoho z nich je, jak se říká, u ledu. Oprášit je, vytvořit nové a pokusit se něco pro město dokázat. To je ta hlavní výzva.

Buďme konkrétní. LOS má volební program. Ale jaká je vize?
Pro nás především pověst a služby. Radnice je tu od toho, aby vytvářela u všech občanů pocit, že do tohoto města skutečně patří, jistotu, že město je tu skutečně chce a lidé na radnici pro ně opravdu chtějí něco udělat.

Hezky se to poslouchá, ale je to příliš nekonkrétní.
Dám jednoduchý příklad. Změna rozpočtového určení daní nepřidala všem obcím a městům stejně. Největší nárůst příjmů zaznamenala města naší velikosti. Odhady říkají, že daňové příjmy v této kategorii vzrostly zhruba o čtvrtinu, tedy v našem případě řádově o miliony korun. A já si myslím, že je správné, aby tento nárůst přímo pocítil každý občan Libčic.

Jak?
Třeba tím, že se sníží daň z nemovitosti. Anebo tím, že se zruší poplatek za odvoz odpadů. Nebo zavedením adresného příspěvku dětem z fondu školského rozvoje na jejich kroužky, školy v přírodě, lyžařské výcviky, ZUŠ. Vždyť přece v Libčicích se dětem nabízí spousta mimoškolních aktivit. Takhle ty aktraktivní adresně podpoříme. Vytvoříme prostředí, aby vznikly nové a byly dostupné všem podle zájmu. Nikdo přeci primárně nechce, aby jeho děti trávily víc svého volného času dojížděním než samotnou činností v kroužcích a oddílech.

Co by byla v případě úspěchu LOSu tvoje okamžitá priorita?
Myslím, že zrušení poplatku za svoz odpadů. Propad v příjmech ve výši 1,6 milionu korun rozpočet města bez problému unese. A myslím, že to se týká i toho dalšího, o čem jsem mluvil. Je lepší dát peníze přímo lidem, ať si sami určí, na co je chtějí použít. Již ve stávajícím rozpočtu je možností více. Fond školského rozvoje, libčické koupaliště atd.

Určitě se bude říkat, že to nejde. Že je to čirý populismus.
Když to může jít jinde, proč by to nemohlo jít v Libčicích? Mnohem větší Ústí nad Labem dává příspěvek 800 korun každému do 18 let s tím, že může být použit pouze na úhradu příspěvku ve sportovních oddílech a klubech. A co se týká poplatku za odpad, v Teplicích se za odpad neplatí.

Zmínil jsi libčické koupaliště? V opozici zastupitelstva jste byli až příliš často označováni za nepřátele jeho rekonstrukce a rozvoje…
Tak to vůbec není. Každému, kdo stál o můj názor, jsem říkal, že je naprosto zcestné řešit rekonstrukci koupaliště od konce. Nejprve je třeba rozhodnout, jak se vůbec koupaliště bude provozovat. Myslím, že provozovat ho tím způsobem, že se za velké peníze dá dohromady a pak za směšný peníz pronajme soukromému subjektu a vše bude fajn, je buď hluboký omyl, lenost nebo nezájem, či pouze realizace jakýchsi zájmů, o kterých se v současné době mohu jenom dohadovat. Soukromý subjekt bude vždy chtít vydělat, ale libčické koupaliště toho není schopno. Výsledkem této jasné a mnoha lety již prověřené pravdy je, že buď město dřív nebo později bude platit jako mourovaté, nebo koupaliště bude chátrat, anebo soukromý provozovatel zkrachuje, pokud včas neuteče.

A jaké je řešení?
Řešení, dokonce i čestnější vůči lidem, kteří zatím platí koupaliště dvakrát – jednou v daních a nákladech na údržbu, podruhé vstupným, je jednoznačné: provozovat koupaliště na neziskovém základě. Tzn. buď přímo městem, anebo za tím účelem zřídit příslušný neziskový subjekt. A přihlásit se k pravidelnému financování a investicím. Ovšem na druhé straně jasně říct, co má tento subjekt pro město vytvářet.

Třeba vstup na koupaliště pro obyvatele Libčic zdarma?
Přesně tak. A podotýkám, že to není jenom o koupání a letní sezóně. Celý areál může být prostorem pro rozmanité a celoroční využití. Třeba takové, jaké tam úspěšně vytvářela Simona Šímová a další lidé v občanském sdružení Libčická plovárna.

To ale nevznikne jen tak?
Ano. A to je také ten důvod proč já, Tereza Nehasilová a Luboš Harazin společně se zastupiteli ODS jsme nesouhlasili s kroky Liběhradu, které se týkaly koupaliště. Myslíme si, že starosta, místostarosta a další radní nejsou pouhými údržbáři, tzn. těmi, jejichž dominantní náplní je utrácení městských peněz a kontrola, zda zedník na té či oné stavbě cihly skládá tak, jak se má. Myslím si, že to je trochu málo. Ti lidé tam byli zvoleni proto, aby město posunovali kupředu a aby reagovali na příležitosti.

Ale v některých případech, jako byl záměr libčické nemocnice, na příležitost rada města zareagovala?
To ano. Ovšem s jistou ironií musím poznamenat, že Liběhrad vytvořil obrovskou bublinu, nás označil pomalu za nepřátele Libčic. V atmosféře emotivních vystoupení některých svých zastupitelů, kteří důrazně nabádali ostatní, že se nesmí ztratit ani den, schválil většinou osmi hlasů prodej příslušných pozemků. Uběhl rok a o projektu či záměru libčické nemocnice (LDN, sociálně zdravotního zařízení) už nikdo nikdy neslyšel.

Bavíme-li se o významných kauzách minulého období, je tu ještě jedna, za niž jsi často kritizován – rekonstrukce ZUŠ. Prý jsi byl proti ní a dokonce jsi na ní chtěl vyčlenit v rozpočtu města pouhou jednu korunu?
Musím se smát, jak – patrně úmyslně – krátkou paměť někteří mají. Rekonstrukci ZUŠ iniciovali opoziční zastupitelé, kteří nejprve důrazně a v písemné podobě podali návrh, aby byla odmítnuta městská investice podpory developerského projektu do silnice Ke Studánkám. Investice byla bohužel následně liběhradskými zastupiteli schválena. Opozice navrhovala přesměrovat těchto několik miliónů do ZUŠ, o níž bylo zřejmé, že rekonstrukci potřebuje a že si ji zaslouží. Výsledkem našeho snažení aspoň bylo, že liběhradská rada začala nahodile přicházet s řadou dílčích investic v ZUŠ. Tu podlahy, tu okna, tu něco jiného.

A ta jedna koruna?
To byl jen dozvuk. Dlouhou dobu jsem žádal, aby bylo jasně řečeno, co rada se ZUŠkou zamýšlí, tedy jak rozsáhlá celková investice bude, jak bude případně rozdělena do jednotlivých let a kolik asi bude celkem stát. Ačkoliv zastupitelé vždy pokývali hlavou a řekli buď, že mám pravdu, anebo že se na tom pracuje, výsledek byl vždy stejný. Nahodilé, jednorázové akce. A tak v okamžiku, kdy vrcholila aféra liběhradského muže č. 2 Jiřího Zajíce, jsem si řekl, že už žádné nahodilé akce v případě ZUŠky nechci tolerovat, a navrhnul jsem onu jednu korunu. S vědomím, že první rozpočtová změna, o měsíc, dva později tuto částku změní.

Tedy něco jako memento či výzva pro radu města?
Ano.

A jak to dopadlo?
Nijak. Jako vždy. Osm hlasů je víc než sedm. ZUŠ se rekonstruuje nahodilým způsobem dál, čtyři roky byly v tomto případě promarněny. Je mi to líto, protože v roce 2010 jsem Luboši Harazinovi, tehdejšímu řediteli ZUŠ,  slíbil, že poté, kdy škola a školka dostaly nové kabáty a centrum města se proměnilo, bude čas upnout pozornost na naše „rodinné stříbro“, tedy na ZUŠ.

Tak dopadla i rekonstrukce koupaliště?
To nemá smysl komentovat. Opakoval bych se a nakonec na finančním výboru jsem byl liběhradským zastupitelem ubezpečen, že čtvrtinový nárůst nákladů při rekonstrukci budov na koupališti oproti původním předpokladům je přece normální.

Volby budou téměř za pár hodin, co bys voličům vzkázal?
Podívejte se pozorně na naši kandidátku. Na rozdíl od jiných tam najdete velké množství lidí, kteří již pro Libčice něco udělali a stále dělají. A také nenechte se přesvědčit jinými, že komunální volby v Libčicích jsou černobílým soubojem světa dobra a zla. Za kandidáty LOSu musím říct, že my a naše rodiny nechceme v Libčicích pouze bydlet, chceme tu i žít.

 

Petr Schönfeld

Ptal se Petr Schönfeld.

Zatím žádné komentáře.

Odpovědět

Můžete použít tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>