Střípek historie jako pozvánka na Libčickou Hašlerku

obecní noviny Dolany & Debrno: 03/1992

Dnešní střípek historie spojené s rodinou Karla Hašlera jsme si vypůčili z “Obecního zpravodaje Dolany & Debrno” číslo 12 z března roku 1992. Pojďte si s námi přečíst 25 let starý článek, který nás přenese až na konec století devatenáctého.

Přijměte tento příspěvek jako pozvánku na 4. ročník Libčické Hašlerky, festivalu staropražských kapel k poctě Karla Hašlera, který se v neděli, 17. září odehraje v areálu libčické Sokolovny.

Drama lásky a vzdoru

Zdeňka Křtěnová, Obecní zpravodaj Dolany & Debrno, číslo 12, březen 1992, strana 3/10

Příběh, který vám budu vyprávět, je starý bezmála sto let (poznámka: přidejte dalších 25 let). Jeho aktéři už dávno odešli a já jsem zřejmě už jediný člověk, který ví, jak se to tenkrát vlastně všechno seběhlo.

V druhé polovině devadesátých let minulého století (poznámka: tedy 19. století) žily v Praze dvě dívky, Zdeňka a Berta. Seznámily se v tehdejší Průmyslové škole „Na rejdišti” na nábřeží Vltavy, kde ředitelovala všemi vážená a milovaná paní Renata Tyršová. Ve škole se dívky učily převážně ručním pracím, kterým pak také později vyučovaly ve školách jako industriální učitelky. Zdeňka s Bertou se brzy sblížily a staly se z nich nerozlučné přítelkyně. Nad vyšíváním si šeptem svěřovaly své sny a plány a stýkaly se spolu i mimo školu. Často doprovázela Zdeňka Bertu do paláce hrabat Saracciniových v Jindřišské ulici, kde byl Bertin otec správcem. Rodina Frimlových – tak se totiž Zdeňka jmenovala – nepatřila k nejzámožnějším a tak bylo jistě vítanou pomocí pro jejich rodinný rozpočet, když Zdeňka mohla domů přinést pět kilo prvotřídního vařeného hovězího masa. Z takového množství se totiž denně pro hraběcí pár vařily dva šálky bujónu. Maso z bujónu už na stůl panstva nešlo a popravdě řečeno o ně nestál už ani personál – vždyť to tak chodilo den za dnem, rok za rokem. Jindy zase dávala Berta Zdeňce plné tašky dřeva na topení.

Bylo však možno vídat dívky také cestou do kostela sv. Jakuba, kde zpívaly na kůru a kde hrával na varhany Zdenčin bratr Rudolf, tehdy mladíček, beznadějně zamilovaný do modrooké a černovlasé Berty. Byl o dva roky mladší než ona, jí už táhlo na dvacítku a byla také zamilovaná, samozřejmě do jiného. Také Zdeňka Frimlová měla lásku. Byl jí c. a k. důstojník Karel Sedmík. Obě dvojice často chodívaly na společné procházky nebo i do některé ze staropražských hospůdek, např. k Zelené žábě. Jednoho dne sdělila Berta Zdeňce, že se její milý vyjádřil, neboli že požádal o její ruku a že se bude vdávat. Zdeňka Bertě popřála, ale vzdychla si při tom, neboť její známost s panem Sedmíkem trvala už delší čas, on však jako by nevěděl, co od něho Zdeňka očekává. Když tak o tom přemýšlela, napadlo ji požádat Bertu o přátelskou službu: že jako nebude moci na schůzku se Sedmíkem přijít, místo ní přijde Berta, omluví ji a hlavně se pokusí vyzvědět, jak to s ní milý Karel myslí. Berta tím nadšená nebyla, tušila, že jí nepřinese dobrou zprávu, ale neodřekla. Její tušení se splnilo. Pan Sedmík prohlásil, že si vydržuje nějakou baletku. Zdence, která čekala o dvě ulice dále, řekla Berta jen to, co se jí zdálo únosným, že totiž má Sedmík Zdenku rád, ale oženit že se nikdy nemíní. I tak z toho byla Zdeňka smutná a to ještě netušila, že Sedmík už ani nepomýšlí známost s ní prodlužovat. Z rozchodu s ním byla velmi nešťastná, ale časem se v ní probudil jakýsi vzdor a řekla Bertě: „Pamatuj si Berto, že si najdu takového muže, aby o mně pořád slyšel a musí se jmenovat také Karel.” A skutečně si Zdeňka Frimlová našla a vzala za muže – Karla Hašlera…

„Pod tou vyšehradskou skalou voda nečeká, do roka jí hodně uplyne…” Život rozdělil cesty obou přítelkyň, časem se setkávaly už jen náhodně. Jednou se setkaly, když byl Karel Hašler na vrcholu své písničkářské slávy a tehdy Zdeňka Bertě svěřila, že za mnohé ze své popularity vděčí Hašler jí. Berta tomu věřila, věděla, že Zdeňka je stejně jako její bratr Rudolf velice hudebně nadaná, krásně zpívala a výborně hrála na klavír, byla inteligentní a bystrá. Jak léta šla, Berta často na svou přítelkyni vzpomínala. Co s ní asi je? Bertu zavedl osud na sedm let dokonce až do Ameriky, pak zpět do Prahy, pak léta života v Žalově. A když se dověděla, že Zdeňka žije nedaleko Dolan, rozhodla se, že jí napíše a že se na ni přijede podívat, vždyť si toho mají tolik co říci. Nenapsala a návštěvu po několik let odkládala. A když se tam přece jednou vydala, vrátila se smutná. Paní Zdeňka Hašlerová byla již rok po smrti.

Asi byste se chtěli zeptat, odkud to všechno vím. Berta, rozená Kordová, provdaná Chalupecká, byla totiž moje babička.

Zdeňka Křtěnová, roz. Chalupecká

Jeden komentář

  1. Václav Fedorcanič napsal:

    Nádherné, děkuji 🙏

Odpovědět

Můžete použít tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>