Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 2 / 2018.

Závěr školního roku bývá nejen pro učitele a děti, ale i pro jejich rodiče náročné období. Obzvlášť když jsou děti aktivní či navštěvují více školních zařízení. Zahradní slavnost, třeba taková, jakou pravidelně pořádá libčická Základní umělecká škola, je pak opravdu příjemnou odměnou, věřím, že pro všechny. Děti vyvýšené pódium, profesionální ozvučení a plné hlediště motivuje k těm nejlepším výkonům, odměnou je jim svlažení v bazénu a občerstvení ve stánku. Dospělým divákům se dostává vrchovatě kulturních zážitků a v případě naší ZUŠ přívlastek kulturní opravdu není nadsázkou. Na učitele zbývá potlesk, poděkování a snad i pohled na spokojené žáky i rodiče.

Zahradní slavnost je už téměř tradiční, tradicí je také tropické počasí, které slavnost snad pravidelně doprovází. Během odpoledne se na pódiu představily všechny umělecké obory, od hudebního přes taneční a dramatický, svou zahradní galerii měl i obor výtvarný. Úvod patřil dětskému pěveckému sboru Škatulata z Horoměřické pobočky, závěr pak školnímu komornímu orchestru Komoráček a saxofonovému big bandu.

Už letos v březnu škola věnovala vzpomínkový večer místnímu rodákovi, textaři Václavu Fischerovi, a nyní na motivy jeho písňových textů tančili nejmladší tanečníci. Jeho tvorbu připomněla také malá výstavka ve výtvarném ateliéru. Těší mě, že vedle příjemného uměleckého zážitku učitelé dokáží tímto nenápadným způsobem předat dětem i nám dospělým příběh významné libčické rodiny, která měla mimo jiné přímou vazbu na budovu Základní umělecké školy.

Budova školy dostala k závěru školního roku také jeden dárek: je jím přestavba horního patra, kde donedávna býval služební byt. Nyní jsou prostory k nepoznání. Ředitelna, kuchyňka, kancelář a sociální zařízení se přesunuly výše a v prvním patře se tak uvolnily prostory pro výuku. Rekonstrukce podkroví vypadá na první pohled velmi zdařile, pěkné jsou i detaily jako původní obnovené dřevěné dveře některých místností. Budova školy se tak po fasádě a střeše rozsvítila i uvnitř.

Jako zastupitelku města i jako maminku dětí navštěvujících školu mě tato přeměna velmi těší a doufám, že stejné citlivé pozornosti se dočká i školní zahrada. Městská zeleň je u nás bohužel dlouhodobě podceňovanou oblastí, která si přitom zaslouží stejný odborný přístup, projektovou přípravu a pozornou péči jako budovy samotné.

Tereza Nehasilová