V poslední době se v libčickém mediálním prostoru několikrát probírala otázka stromů v obci. Kameníček, břízy a ořech v Letkách, kácení v Chýnovském háji, necitlivé ořezávání některých stromů a další a další. Napadlo mne tedy podívat se na otázku libčických stromů z historického nadhledu. Zde tedy je výsledek.

Od časů, kdy ženichové sázeli stromy

Rakouský císař Josef II. ke konci 18. století v rámci svého osvíceného reformátorského úsilí mimo jiné stanovil povinnost ženichů při svatbě zasadit několik stromů. Jestli byly v rámci tohoto chvályhodného programu v Libšicích (tak se tehdy psal název naší obce) zasazeny nějaké stromy, se bohužel neví. Dochovaly se však jiné doklady.

Například z dubna 1888, kdy byla vysázena kaštanová alej od evangelického kostela k tehdejší poště (dnes družina). Stromy však byly vysázeny uprostřed chodníku a ač krásně a rychle rostly, musely být později poraženy. Místo nich byly u kraje chodníku vysázeny lípy. K vysazování těchto stromů se váže Cirkulář pánům představeným obce č. 2626, ve kterém se dobovým pravopisem a stylem píše:

„Rozkazem vysokého místodržitelství od 5. dubna t. r. č. 5351 doporučuje se zdejšímu úřadu vysázení a zachování stromů řádných při silnici. Není zapotřebí mnoho slov a každý lehce nahlídne k jaké okrase vysázení stromů pro krajinu slouží. Ale i také veliký užitek se tímto vysazením stromů při cestách a silnicích na ten spusob docíliti dá když se ovocné stromy vysázejí a když ovoce z těchto stromů obec dohromady prodá…“

Jen na okraj – přesto, že pisatel Cirkuláře deklaroval, že není zapotřebí mnoha slov, nakonec jich byla spousta…

Stromy dávají stín

Místo u někdejší pošty bylo vůbec dost oblíbené. Dne 9. března 1893 zde byly vysazeny dva okrasné kaštany.

V roce 1908 byl v Libčicích založen Okrašlovací spolek pro Libčice, Letky a Chýnov. Jednou z prvních akcí spolku bylo vysazení lipové aleje od kanálu (průjezd pod tratí ve Vltavské) k hotelu (dnes Městský úřad) a dál směrem k Letkám. Tato alej byla tehdy na počest 50. jubilea panování císaře Františka Josefa pojmenována alejí Královskou.

V Chejnově (opět dle tehdejšího pojmenování) v roce 1911 byly vysázeny akáty na stráních ve Studánkách. Od vysázení bylo panu Antonínu Vágnerovi zaplaceno 12 K 60 hal.

Výroční lípy

Dne 27. a 28. října 1919 uspořádaly Libčice, Letky a Chýnov společné oslavy prvního výročí nové republiky. V předvečer 28. října se hrála Lucerna od Aloise Jiráska se živým obrazem „Hold prezidentu Masarykovi“. Ve výroční den začali občané slavit již od rána. V půl desáté měli sraz na náměstí v Libčicích a uprostřed obce byla zasazena Lípa svobody. Jak z textu kroniky vysvítá, náměstím se tehdy myslel prostor před katolickým hřbitovem a lípa byla zasazena proti Kejřovu č. p. 19. Následoval slavnostní průvod do Letek a i tam byla zasazena lípa. Sázení lip se stalo rituálem, který přetrval až dodnes, vždy provázený projevy ve stylu „300 let jsme trpěli“…

Javory na Letecké ulici krátce po výsadbě

Na desáté výročí ukončení světové války byl v roce 1928 v Libčicích postaven pomník padlým občanům. Bylo jich celkem dvaadvacet. Organizace se ujal hasičský sbor v Libčicích. Uspořádal nejdříve sbírku, která vynesla 5000 Kč. Výroba pomníku byla zadána firmě Podpěra v Lobečku. Do základů pomníku byla vložena plechová krabice s tehdy platnými kovovými mincemi a sběrní listiny darů na tento pomník. Na slavnostním odhalení, opět v režii hasičů, řečnil starosta Adolf Kříž, účinkovala místní hudba. Bohumil Gruncl z č. p. 24 osázel po obou stranách pomníku lípy. Jednu přinesl z dolského háje, druhou obstaral v Roztokách.

Zmizelé stromy a sady

Libčické sady na dobové pohlednici (před r. 1930)

Libčicích bylo v roce 1946 podle statistiky 4 762 jabloní, 2151 hrušní, 5 468 třešní, 2 596 švestek, 1 360 sliv. Celkem v celé obci bylo 20 026 ovocných stromů.

Na místě zbouraného domu č. p. 25 proti katolickému kostelu byl v roce 1949 upraven malý park. V ulici 5. května byly vykáceny staré stromy a nahrazeny javory mléčnými.

V roce 1975 vznikl soupis libčických chráněných stromů. Obsahoval skupinu stromů v parku u ředitelství Šroubáren. V ní byla lípa, jilm, borovice vejmutovka a tisy. Dále platan u cesty ke skládce drátu, v místě bývalé chemičky. Jilm na nábřeží Vltavy za Náklím směrem k Podmoráni. Jilm u Vltavy pod nádražím v Libčicích. Skupina stromů u Vltavy směrem k Dolanům u Kulkovy tůně – vrby, topoly, bříza.

Na podzim roku 1981 byly vykáceny velké třešňové sady v Letkách Pod Viničkou. Libčická městská kronika to zaznamenala s těžko skrývaným odporem:

„Traktory vytrhaly stromy a sady se proměnily v pole, které se příští roky oseje kukuřicí a později se zde budou pěstovat jahody. Po odstranění ovocných stromů z alejí u silnic je to další zásah do rázu naší krajiny. Také oba háje Chýnovský a Libčický ztrácejí svůj ráz. V Chýnovském háji se těží dřevo listnatých stromů a vysazují se borovice. V Libčickém háji bují kopřivy, ostružiny a cesty zarůstají trním a bodláčím. Zato se zde rozrůstají skládky všeho možného. Kromě hromad popela, starých hrnců, matrací i kapoty aut.“

Mnoho se dnes nezměnilo, že?

Zánik rokle

Původní topoly u řeky

O rok později, v roce 1982, bylo v Libčicích údajně vysázeno 1 009 stromů. Na seřadišti u koupaliště byla vyseta tráva. V průběhu tohoto roku také došlo k úpravě prostoru, kterému se říkalo Rokel, úžlabiny, která se původně táhla od jižního okraje obce dolů až k sokolovně. Rokel, neboli rokle, byla již zčásti dříve zavezena, a tak vznikl nynější prostor kolem pomníku obětí 2. světové války na svažitém Náměstí Svobody. Tuto akci libčická kronika popisuje takto:

„V rokli mezi koupalištěm a ulicí Ve staré cihelně si občané vytvořili černou skládku. Marné byly zákazy, skládka rostla, přibýval nejen odpad z domácností, ale i spousty much, myší a potkanů. Protože tato část rokle byla majetkem paní Z. M., vyměnil ji MěNV za pozemek u domu č. p. 54 (dnes družina), jehož polovina je majetkem MěNV. Staré ovocné stromy a akáty byly vykáceny, rokle zavezena hlínou získanou od ČSD při rozšiřování nádražního prostoru pro elektrifikaci železniční trati Děčín-Praha. Nově vzniklý pozemek byl osázen stromy… Nově upravený park bude přecházet v akátový lesík a stromy osázený svah nad koupalištěm“.

Dalo by se ještě dlouho pokračovat a citovat záznamy a vzpomínky pamětníků. Například na topolovou alej po cestě k jezu. Javory s baňatou korunou v ulicích města. Na zaniklé třešňovky a višňovky, po nichž zbyla jen místní pojmenování.

Často se při kácení operuje s tím, že za padlý strom budou vysazeny tři další. Někdy se tak i stane. Ale stejně by se občas spíš než řezat mělo dvakrát měřit.