Komunální volby jsou jediné volby, kdy můžeme vybírat kandidáty napříč stranami. Zní to dobře, můžeme volit konkrétní osobnosti. Komunální politika je postavena lidech, sousedech, které známe a chceme volit přímo je. Je to často důležitější, než názorový proud dané strany na celostátní úrovni. Křížkování jmen dokonce vytváří dojem přímé volby. 

To je ale omyl. Volba zastupitelů zdaleka není přímá, mandáty se rozdělují poměrným systémem. O mandátu pro vašeho favorita tak daleko spíše rozhodne hlas celé straně, než křížek u jeho jména. Dáte-li jednotlivý hlas svému kamarádovi na třinácté příčce, nejspíš pomůžete k mandátu některému z jeho výše nasazených kolegů. Dále si vysvětlíme, proč to tak skutečně je.

Velké a malé křížky

Při úpravě volebního lístku máme tři možnosti, jak se svým hlasem naložit. V Libčicích máme 5 volebních uskupení, každé z nich nabízí 15 kandidátů – tolik je totiž v naší obci členů zastupitelstva. 

1. Nejjednodušší je dát svůj hlas celé jedné kandidátce (a tím využít všech svých 15 hlasů) velkým křížkem nahoře. 
2. Druhou možností je zvolit si až 15 kandidátů napříč politickými stranami: u každého vybraného kandidáta udělat „malý“ křížek. Pokud křížků uděláte méně, vaše ostatní hlasy propadají.
3. Pak lze ještě oba způsoby kombinovat – udělat „velký“ křížek straně, které fandím a k tomu si vybrat jednotlivce z jiných stran, které bych rád viděl jako zastupitele. Křížkovat kandidáty v rámci strany, která už dostala křížek „velký“, nemá žádný vliv, k takovým preferencím se při sčítání nepřihlíží.

Kteří z kandidátů se stanou zastupiteli?

To se určuje ve třech krocích. 

1. První krok je sečtení hlasů pro jednotlivé kandidáty. Pracuje se jen s „malými“ křížky; velké křížky se na ty „malé“ rozpočítají. Pokud volič zvolil jen celou stranu, dostane každý kandidát té strany po jednom „malém“ křížku, tedy hlasu. Pokud volič zvolil „velkým“ křížkem celou jednu stranu, a pak dal třeba tři „malé“ křížky ke kandidátům jiných stran, zvolené celé kandidátce se tyto tři hlasy odečtou. Hlasy se kandidátům přidělují od prvního, takže na poslední tři jména na kandidátce hlas nezbyde. Takto se přepočtou hlasy od všech voličů, takže každý kandidát má výsledný celkový počet hlasů.
2. V druhém kroku vyhodnocení voleb se rozdělují mandáty kandidujícím stranám. Pro ten účel se každé straně sečtou hlasy od všech jejích kandidátů a podle nich se poměrným způsobem rozdělí zastupitelské mandáty. Děje se tak D’Hondtovou metodou, která je v rámci možností velice spravedlivá. Spojení „v rámci možností“ zmiňujeme proto, že omezený počet mandátů není možné celočíselně rozdělit přesně v poměru voličských hlasů, takže úplné spravedlnosti dosáhnout nelze. Spravedlnost je ale přiměřená, jak si ukážeme na příkladu dále. Strany s méně než 5% ziskem hlasů se rozdělování mandátů neúčastní (takto např. v roce 2010 v Libčicích propadla “Volba pro město”).
3. Ve třetím kroku se rozdělují mandáty jednotlivým kandidátům uvnitř kandidujících stran. Rozdělují se podle pořadí na kandidátce, od jedničky dál, podle toho kolik mandátů strana získala. Pokud některý kandidát získal o 10% více hlasů, než je průměr jeho kandidátky, posouvá se na kandidátce úplně nahoru. Je-li takových více, posouvají se tam všichni a seřadí se podle své úspěšnosti. Dál kandidátka pokračuje tak, jak byla předložena. 

Křížek pro konkrétního zastupitele je tedy v prvé řadě hlasem pro jeho stranu. Takový hlas především pomůže domovské straně kandidáta získat mandát, který ale náš favorit nemusí vůbec obsadit. Stačí, aby byl na kandidátce moc nízko, nebo aby ho přeskočili jiní úspěšnější kolegové. 

Proč je to tak složité?

Má to být především spravedlivé. Dochází tak někdy i k situacím, že někteří neúspěšní kandidáti mají více hlasů než sokové z konkurenční strany, kteří uspěli. Volební zákon totiž předpokládá, že pokud hlasujete pro kandidáta uskupení A na pátém místě, snad bude vaše vůle aspoň trochu naplněna, když mandát získá i jiný kandidát z uskupení A, než vámi volený.

Mají tedy křížky u jmen vůbec smysl?

Trochu mají. Například v libčických volbách v roce 2006 se oblíbená zdravotní sestra Marta Tolarová posunula z 11. na 2. místo kandidátky. Podobně přeskočil své spolukandidáty farmář Josef Rous (v letech 2006 a 2010) nebo tehdejší ředitel ZUŠ Luboš Harazin (2002, 2010, 2014). Preference tedy dáváme často těm, se kterými se denně setkáváme. 

Z výsledků voleb v roce 2018 je naopak zřejmé, že se libčičtí voliči názorově vyhranili a volili povětšinou celé kandidátky; jediným přeskokem, který ale těsně nevyšel, byl posun 4. kandidáta TOP09 Güntra Bittengela na první pozici místo jedničky Františka Hudka.

Jak mám tedy volit?

Podle svého svědomí. Pokud chcete někoho opravdu podpořit, dejte hlas celé jeho straně. Takové hlasy jsou nejcennější. Tyto hlasy rozhodují o mandátech pro strany. Máte-li sympatie k více subjektům, můžete mezi nimi svůj hlas rozdělit křížkováním osobností. Uvědomte si ale, že pokud chcete udělat radost svému kamarádovi na třinácté příčce některé kandidátky a dát mu jednotlivý hlas, nejspíš pomůžete k mandátu některému z jeho výše postavených spolukandidátů. 

Jestliže nechcete kalkulovat a taktizovat, neházejte flintu do žita. Hlavně přijďte k volbám a volte!

Článek je libčickou lokalizací textu Ondřeje Nehasila, Dobřichovice.
Upravila Lucie Richterová.