Těžko říct, je-li to záměr. Spíš to bude určitá neobratnost při nakládání s městským webem. Ale tahle novinka by v místy zjitřené diskusi o případné koupi Kulturního domu rozhodně neměla zapadnout. Na webu libcice.cz se dnes v sekci “Město” -> “Komise města” objevila zpráva z jednání finančního výboru, která obsahuje bod 5, “Stanovisko finančního výboru ke koupi Kulturního domu Libčice nad Vltavou”. Osobně bych ji nakopíroval i do sekce “Kultura” -> “Kulturní dům”, kam zcela určitě patří. Ale to by to pak mohlo vypadat, že městský web je tu pro Libčičany… :–)

Ta zpráva je důležitá, protože 2 dny před svolanou “Veřejnou diskusí o koupi KDL”  jasně dokládá, že celá debata není o boji politických subjektů, ale o obraně racionálního přístupu k nakládání s městskými penězi. A že pokud se k věcem přistupuje s rozmyslem, dochází různé libčické strany / jednotlivci k podobným závěrům. A to je přeci skvělá zpráva: dělící čára vyznačující rozdílné názory na některé problémy města nekopíruje  hranice volebních subjektů. Tzn. je tu prostor pro rozumnou a racionální správu města.

Zápis z jednání finančního výboru

Nicméně odcitujme si ze zprávy finančního výboru to podstatné (celá zpráva je k dispozici zde):

Finanční výbor doporučuje zastupitelstvu města, aby nabídku prodávajících podanou městu dne 19.2.2015 v ceně 12,5 mil. Kč odmítlo v celém rozsahu.

Odůvodnění:

Prodávající nabídl odprodej nemovitosti za cenu 12,5 mil. Kč. Výše ceny byla podpořena znaleckým posudkem soudního znalce pana Bubeníčka, který ocenil objekt obvyklou cenou ve výši 15,5 mil. Kč. Nekvalitu a neúplnost předloženého znaleckého posudku okomentoval předseda finančního výboru Eduard Hromada dopisem radě města ze dne 9.3.2015. Město si zadalo zpracování nových znaleckých posudků – viz Odhad tržní hodnoty RAK, jehož závěr zní, že tržní hodnota nemovitosti včetně pozemku se pohybuje mezi 2,6 mil. Kč až 2,8 mil. Kč. Rozdíl v ceně je téměř 10 mil. Kč. Důvodem odmítnutí jsou nápadně nevýhodné podmínky koupě.

Finanční výbor dále nedoporučuje zastupitelstvu města rozhodnout o koupi Kulturního domu Libčice nad Vltavou do majetku města do doby, než budou k dispozici úplné a vypovídající následující podklady:

A/ Popis využitelnosti objektu pro vlastní potřeby města a potřeby jejích obyvatel… (kráceno)
B/ Plán stavebních nákladů, které budou vynaloženy na adaptaci vnitřních prostor objektu… (kráceno)
C/ Plán nákladů na údržbu a obnovu stavebního objektu v časovém horizontu 10 let… (kráceno)
D/ Přehled dosažených příjmů a výdajů za poslední tři roky… (kráceno)
E/ Průkaz energetické náročnosti budovy
F/ Potvrzení od Zástavců vyznačených v KN, tj. zástavce práva soudcovského (100.000,- Kč) a Zástavce práva smluvního (4.000.000,- Kč),… (kráceno)

Takže si to shrňme: “Nedělejme unáhlená emotivní rozhodnutí. Přistupujme k problému racionálně. Napřed si řekněme, jak a zda takový Kulturní dům využijeme. Kolik nás bude doopravdy stát koupě, kolik rekonstrukce, kolik provoz. A taky kolik by to mělo stát. Teprve až tohle budeme jistě vědět, rozhodněme se.”

PS: Budu nařčen z něčeho nepěkného. A nerad bych v negativum přetavil dle mého názoru dobrou zprávu z jednání Finančního výboru. Ale tuhle otázku musím položit: Proč mi práce s městským webem vždycky vyvolá vzpomínku na “Stopařova průvodce po galaxii” a jeho vstupní scénu?

Snad tímto citátem neporuším žádný autorský zákon:

Douglas Adams: Stopařův průvodce po Galaxii (úryvek)

…A dneska byl zvlášť nervózní a utrápený, protože v práci se vyskytl problém – měl dohlédnout, aby dům Arthura Denta byl srovnán se zemí, dřív než den skončí. “Nechte toho, pane Dente,” říkal, “tohle přece nemůžete vyhrát. Nemůžete ležet před buldozerem donekonečna.”
Snažil se přimět své oči, aby divoce blýskaly, ale nějak jim to nešlo. Arthur ležel v blátě a pomlaskával. “Vsaďte se! Uvidíme, kdo dřív zrezaví.”
“Obávám se, že se s tím budete muset smířit,” opáčil L. Prosser a nervózně protáčel chlupatý klobouček na šešulce hlavy. “Tahle dánice se postavit musí, a taky že se postaví!”
“To slyším prvně,” podivil se Arthur, “a proč se musí postavit?”
Pan Prosser mu zkusmo pohrozil prstem, ale hned toho zase nechal. “Jak to myslíte, proč se musí postavit? No, je to dálnice. Dálnice se stavět musí.”
Dálnice jsou zařízení, které umožňuje jistým lidem řítit se z bodu A do bodu B značnou rychlostí, zatímco jiní lidé se značnou rychlostí řítí z bodu B do bodu A. Lidé, co bydlí v bodě C, který leží přesně uprostřed, se občas musí divit, co je na bodě A tak úžasného, že se taková spousta lidí z bodu B jen třese na to, aby se tam dostali, a co je tak zajímavého na bodě B, že takové spousta lidí z bodu A stojí o to se tam dostat. A často si přejí, aby se lidi už jednou ksakru rozhodli, kde vlastně chtějí být. Pan Prosser chtěl být v bodě D. Bod D neměl žádné zvláštní umístění, byl to prostě kterýkoliv příhodný bod hodně daleko od bodů A,B a C. V bodě D by měl pěknou chaloupku se zkříženými sekyrami nade dveřmi a trávil by příjemné chvíle v bodě E, což byla vzhledem k bodu D nejbližší hospoda. Jeho žena by samozřejmě chtěla popínavé růže, ale on dával přednost sekyrám. Sám nevěděl proč, ale sekyry se mu prostě líbily. Pod palbou posměšných pohledů, jimiž ho stíhali řidiči buldozerů, ho polilo horko. Přenesl váhu z nohy na nohu, ale na obou to bylo stejně nepohodlné. Zřejmě tu někdo byl děsně neschopný a pan Prosser se modlil, aby to náhodou nebyl on. “Měl jste právo vznést námitky nebo předložit protinávrhy v patřičné lhůtě.”
“V patřičné lhůtě?” opičil se Arthur. “V patřičné lhůtě? Dozvěděl jsem se o tom včera, když ke mně domů přišel nějaký řemeslník. Ptal jsem se ho, jestli přišel umýt okna, a on na to že ne, že přišel zbourat dům. To mi ovšem neřekl rovnou. Nejdřív otřel pár oken a vyinkasoval pět liber. Pak se s tím teprve vytasil.”
“Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě roku.”
“To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na tem způsob.”
“Ale ty plány byly vyvěšeny…”
“Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.”
“Tam je oddělení, kde je vyvěšují.”
“S baterkou.”
“Asi byl zrovna výpadek proudu.”
“A schody zřejmě taky vypadly.”
“Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?”
“Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!.”
Po nebi přeběhl mrak. Jeho stín padl na Arthura Denta, opřeného o loket ve studeném bahně. Padl na Arthurův dům. L. Prosser se na něj zamračil. “Není to moc hezký dům.”
“Mně se bohužel zrovna líbí.”
“Dálnice se vám bude taky líbit.”