Než půjdeme v neděli 20. září na druhý ročník festivalu Hašlerových písniček, připomeňme si Karla Hašlera (1879 – 1941) prostřednictvím papírových dokumentů, které jsou uloženy u nás v Knihovně Národního muzea.

Hašlerovy šlágry

Na starou tradici kramářských písniček, které zpívali na trzích a o poutích různí (dnes bezejmenní) zpěváci a které se také šířily mezi lidmi pomocí drobných a hlavně levných letáčků s textem, případně nápěvem nebo ilustrací, navázaly koncem 19. století tzv. kuplety. Jednoduché a velmi často na aktuální téma dne zaměřené písničky, z nichž si posluchači pamatovali hlavně opakující se refrén. Karel Hašler psal kuplety často a s jemu vlastní ironií parodoval a satiricky komentoval kdeco a kdekoho. V roce 1919 si založil hudební vydavatelství, k jehož produkci patřily právě tištěné letákové texty jeho písniček s notovou osnovou a ilustrací. Příběhové kuplety, lyrické písničky i kraťounké popěvky, které zazněly v rámci divadelního představení nebo kabaretního výstupu. Notně tím zvyšoval svou popularitu a než se začaly vyrábět gramofonové desky, byly právě tyto letáčky hlavním prostředkem tvorby toho, co se tehdy pomalu začínalo pojmenovávat „šlágrem“.

Konfidentská

Hašler, jako každý správný písničkář, často kritizoval politiku nebo jevy veřejného života, které považoval za špatné. Mimochodem, hodně ty písničky připomínají satirické veršování Karla Havlíčka Borovského z poloviny 19. století.

Tak zřejmě ještě před vznikem republiky tepal charakter českých konfidentů. (Rakouská cenzura kupodivu ke konci Rakouska leccos pustila.)

Píseň o nemocné koalici

Za Československé republiky se mu, jako mnohým jiným, nelíbila stranická řevnivost a nepevnost koaličních vlád.

Písničkář

Karel Hašler byl také úspěšný scénárista, dramatik, režisér, divadelní a filmový herec. Hodně autobiografický byl film Písničkář (1932), na jehož scénáři se podílel a zahrál si hlavní roli.

Za Karlem Hašlerem

Hašler byl nacisty umučen v koncentračním táboře Mauthausen. Po válce se i na něj vzpomínalo jako na jiné, okupaci nepřeživší umělce, se smutkem a nostalgií.

Kytička od Karla Hašlera

Se změnou režimu v roce 1948 se jeho posmrtná popularita uměle měnila. Hašler byl totiž názorově spíše pravicově založený, za první republiky komunisty satiricky napadal a poúnorová selekce na umělce pokrokové a reakční mu to spočítala. Na druhou stranu mnoho jeho písniček zlidovělo tak, že vymazat ho z paměti lidí nešlo. A nešlo zamlčet ani fakt, že za Rakouska-Uherska byl otevřeně protirakouský a za protektorátu se nebál vlastenecky vystupovat, zatímco jiní se už báli. Což mu nakonec přivodilo uvěznění v koncentráku. S šedesátými lety přišlo politické uvolnění a Hašlerova osobnost byla zase znovu a častěji vzpomínána. Dokonce i v Klubu Vyššího vojenského učiliště ve Vyškově prošlo jakémusi Radomíru Jedličkovi vzpomínkové kulturní pásmo o Karlu Hašlerovi. Přesto se asi musel při zdůvodňování své akce před politruky trochu zapotit. Je to vidět na poslední stránce z ukázky našich historických dokumentů.